Fuchsoviny II.

Autor článku: Irena Fuchsová Katastrofy kolem nás.

Když byla před rokem ta nesnesitelně dlouhá zima, hustili do nás zodpovědní odborníci společně s nezodpovědnými novináři, televizními hlasateli a rozhlasovými redaktory, že jsme se právě navždy rozloučili s pravidelnými ročními obdobími. Už nikdy nebude klasická zima, jaro, léto a podzim. Nastává doba ledová. Léto teď už navždycky bude kratičké, tak krátké, že ani nepoznáme, že je léto.

Tehdy mě dost zamrazilo! Nemám zimu ráda. My obrnáři chlad nesnášíme. Když moje nemocné lýtko promrzne, trvá dlouho, než se dostane na normální teplotu. Trvá to tak dlouho, že by se o něj dalo vychladit i teplé pivo!

A teď tohle! Zima bude pořád?! Proboha…

Jediný, kdo tehdy opravdu jásal, byli ti, které sníh na horách živí. Jinak byli zoufalí všichni. Silničáři při každých televizních zprávách plakali a národ trnul, kdy přijde chvíle a sníh zůstane na silnicích neodklízený. Zemědělci plakali a národ se připravoval na hladomor. Bylo to fakt strašné…

Pak místo avizovaného krátkého skoro neléta, přišlo nezapomenutelné, nesnesitelně horké léto 2006.
Byla jsem v červenci v lázních a tam se nedalo dělat nic jiného, než přijít z procedur, upadnout na postel a nejvyšší teploty přečkat na pokoji. Zemědělci opět plakali.

Protože jsem nezapomněla na zimní hlášky o krátkém létu, říkala jsem si, tak tohle má být poslední léto v Česku? Opravdu je nezapomenutelné! A se strachem jsem čekala na další tuhou zimu, kterou odborníci předpověděli. Prý začne v říjnu a bude trvat do dubna.

V říjnu trošinku napadl sníh a národ zamrazilo. Je to tady! Ve všech televizních zprávách se objevili zachmuření ředitelé silničářů a štkali. Prý pokud tohle počasí bude pokračovat, nevystačí s penězi ani s lidskými silami.

Je leden a ptáci zpívají jako na jaře. Rostou houby, kvetou meruňky a sedmikrásky. Ti, které hory živí, jsou zoufalí. Zoufalí jsou i zemědělci.

Zodpovědní odborníci společně s nezodpovědnými novináři, televizními hlasateli a rozhlasovými redaktory do nás hustí, že jsme se právě navždy rozloučili s pravidelnými ročními obdobími. Už nikdy nebude klasická zima, jaro, léto a podzim. Nastává doba oteplování. Zima teď už navždycky bude kratičká, tak krátká, že ani nepoznáme, že je zima. Jsem docela ráda. Nemám zimu ráda. My obrnáři chlad nesnášíme. Když moje nemocné lýtko… ale to už jsem psala.

Ale víte, co mi je fakt divné? Že silničáři nejásají, že mohou za ušetřené peníze opravit rozbité silnice.

Autorka: Irena Fuchsová

Třicátá kniha Ireny Fuchsové (www.kdyz.cz), KDYŽ SVĚTLO PROJDE ŠPÍNOU, ZŮSTANE ČISTÉ, vyšla v červenci 2013. Je to román o dívce, která v osmnácti letech, v roce 1968, začala pracovat v kolínském divadle. Autorka stěžejní část románu, týkající se let 1968 až 1992, napsala podle svého deníku a text doprovodila fotografiemi ze svého života. Knihy Ireny Fuchsové si můžete za výhodnou cenu objednat na webu nakladatelství http://www.beskydyknihy.cz/ nebo přímo na tel.736 608 678.

http://fuchsova.blog.idnes.cz/

https://www.facebook.com/irena.fuchsova

http://www.palmknihy.cz/catalogsearch/result/?q=Irena+Fuchsov%C3%A1