Fuchsoviny II.

Autor článku: Irena Fuchsová Blůzkou to začíná, fackou končí.

Nedávno mi vyšel v magazínu ONA DNES fejeton o týraných ženách. Jeho základem byla úvaha, že potencionální tyran se dá poznat i na tom, že pošle svou milou několikrát převléknout a pokud ho ona několikrát poslechne, tyránek ví, že si vybral dobře.
Přišlo mi několik desítek kladných emailů od žen, které pravdivost mé úvahy potvrzovaly a pak mi přišel jeden negativní email od Zbyňka a email od Mileny, který mě dost pobavil…
Zbyněk:

„Dobrý den. Dnes jsem si přečetl váš fejeton s názvem “Miláčku, jdi se převléknout”, a rozhodl jsem se, že na něj tímto způsobem zareaguji. Uznávám, že domácí tyrani je velmi vážný problém, který se nedá tolerovat ani přehlížet, z vašeho článku mám však dojem spíš cíleného hledání tohoto problému na místě, kde není (nebo přinejmenším vůbec být nemusí).

Konkrétně u daného příkladu s blůzkou – velké množství žen denně šílí, když se zeptají manžela na to, které oblečení jim víc sluší a oni otráveně odpoví “to první”, aniž by se vůbec podívali, a to z jediného důvodu – protože je jim to jedno. Pokud to zmíněnému muži jedno nebylo, nepřipadá mi tak špatné, že se ozval, ale je spíše problém v tom, jestli si žena nedokáže prosadit možnost, kterou by zvolila ona.

To je vše, co jsem chtěl říct – aby se nehledaly problémy za každou cenu a omlouvám se za tuto dlouhou zprávu, která mi připadá stejně zbytečná, jako mi přišla vaše reakce v časopise. Děkuju. Zbyněk.”
Milena:
„Milá paní Fuchsová, nikdy jsem ještě takhle nikomu nenapsala, ale Vám dnes musím.
Když jsem po pár dnech volna jela do opuštěné kanceláře, protože všichni mají dovolenou, napadla mne formulace, že si připadám jako Popelka, které smíchali hrách a kroupy (už si to asi moc nepamatuji), odjeli a nechali ji doma. Ještě v pátek mi můj šéf navalil spoustu úkolů a odpovědnosti. A já, protože jsem svědomitá hospodyňka, jsem mu drze neřekla, že to prostě nestihnu.

A když jsem přišla, na mém stole ležela jeho taška s prosbou, abych mu ji dala do opravy… Já, s vysokou školou, která jsem u firmy dvanáct let, svojí prací žiju, dělám mu návrhy reklamních kampaní, kalkulace, sjednávám školení, lektory, zahraniční stáže, úspěšně sháním sponzory, domlouvám ceny, na nic nezapomenu, ale povýšený je pochopitelně jen on.

A pak jsem si udělala kafe, a na chvíli přece jen otevřela časopis a čtu ve vašem fejetonu „Šel do práce a dal mi víc úkolů než macecha Popelce!“ Vzácná shoda…
Díky, díky! Už nebudu hodná holka. Definitivně jsem se rozhodla, že odejdu.
Zdraví Milena.

P. S. Taška už leží na jeho stole. Neopravená.

Autorka: Irena Fuchsová

Třicátá kniha Ireny Fuchsové (www.kdyz.cz), KDYŽ SVĚTLO PROJDE ŠPÍNOU, ZŮSTANE ČISTÉ, vyšla v červenci 2013. Je to román o dívce, která v osmnácti letech, v roce 1968, začala pracovat v kolínském divadle. Autorka stěžejní část románu, týkající se let 1968 až 1992, napsala podle svého deníku a text doprovodila fotografiemi ze svého života. Knihy Ireny Fuchsové si můžete za výhodnou cenu objednat na webu nakladatelství http://www.beskydyknihy.cz/ nebo přímo na tel.736 608 678.

http://fuchsova.blog.idnes.cz/

https://www.facebook.com/irena.fuchsova

http://www.palmknihy.cz/catalogsearch/result/?q=Irena+Fuchsov%C3%A1