Fuchsoviny II.

Autor článku: Irena Fuchsová Omyl.

Určitě se s ním každý z vás alespoň jednou v životě potkal. S omylem. Jsou dobré konce omylů – vše se vysvětlí. Jsou konce banální, nebolestivé. A jsou konce špatné.
Omyl, kvůli kterému jsem začala psát tuto Fuchsovinu, se mi přihodil v jiném fejetonu, který vyšel v novinách, a já v něm psala, kromě jiného, toto:
„Hned na začátku vás musím upozornit, že tato Fuchsovina nekritizuje kolínské řidiče autobusů! Jsou to milí a sympatičtí chlapi, na které je radost se podívat!“
A to je ten můj omyl! Mezi kolínskými řidiči autobusů totiž nejsou jenom milí a sympatičtí chlapi, ale je tam i jedna půvabná, blonďatá řidička! Vzpomínám si, když jsem s ní jela poprvé, že vypadala za volantem jako autobusový anděl! Popřála jsem jí hodně štěstí a ať se jí po Kolíně hezky jezdí a ona se rozzářila tak, jak to umí jenom autobusoví andělé!
Od té doby jsem s ní párkrát jela a pokaždé jsem z ní měla dobrou náladu. Všimla jsem si, že rozsvěcuje mužům tváře, a to nejenom těm za volantem! To je přece pro kolínské mužské obrovský dar, nemyslíte? A za pár měsíců na ni zapomenu! To je fakt nepříjemný omyl!
Paní řidičko, kolínský anděli můj krásný, autobusový, omlouvám se vám!
Vzpomínám si, jak můj dvouletý syn přišel jednou z jeslí a celý večer říkal Pavlík mucha. Hrál si s autíčkem a Pavlík mucha! Večeřel a Pavlík mucha! Říkala jsem si, to je pěkné! Je pár dnů v jeslích a už říká o nějakém Pavlíkovi, že je mrcha!
Druhý den jsem se dozvěděla, že si nejvíc hraje s Pavlíkem, který se jmenuje Mucha.
Znám dvě rodiny, které spolu nemluvily šest let. První rodina poslala před šesti lety dopis, ve kterém zvala druhou rodinu na oslavu. Druhá rodina žádný dopis nedostala. Obě rodiny se urazily. První proto, že druhá rodina nepřijela na oslavu. Druhá rodina proto, že ji první nepozvala. Šest let si nikdo z nich nic nevysvětlil. Když ve druhé rodině zemřel děda, který sbíral obálky se známkami, našli mezi nimi i neotevřený dopis od první rodiny.
A určitě jste někdy zažili situaci, kdy jste viděli své partnery, jak se důvěrně baví s někým, koho neznáte! Žárlivá scéna, během které se vše vysvětlí, je to nejmenší. Horší je, když my, ženy, mlčíme, kujeme odplatu, nebo se dokonce se svým milým rozejdeme, abychom po čase zjistily, že dotyčná byla sestřenice našeho, teď už bývalého partnera.
Dá se říct, že tohle všechno jsou prkotiny, protože omyl, o kterém se mluví a píše v poslední době, ve mně doslova vyvolává hrůzu.
Mladá žena si z porodnice přinesla dítě, přesvědčená o tom, že dítě je její a jejího přítele. Byla by blázen, kdyby si myslela něco jiného, byla přece příteli věrná!
Jak jí bylo, když si uvědomila, že ji podezírá z nevěry? Jak jí bylo, když její přítel zjistil, že není otcem? Jak jí bylo, když se zjistilo, že ani ona není matkou? Jak jí bylo, když si uvědomila, že bude muset „svoje“ dítě vrátit a dostane vlastní, ale „cizí“?
Představuju si, jak by bylo mně, kdybych musela vrátit naši desetiměsíční Ritu… Víte, až zase někdy „vyrobím“ omyl a bude mě to mrzet, tak si vzpomenu na tyhle dvě maminky, které, díky omylu, čeká výměna dětí.

Autorka: Irena Fuchsová

Třicátá kniha Ireny Fuchsové (www.kdyz.cz), KDYŽ SVĚTLO PROJDE ŠPÍNOU, ZŮSTANE ČISTÉ, vyšla v červenci 2013. Je to román o dívce, která v osmnácti letech, v roce 1968, začala pracovat v kolínském divadle. Autorka stěžejní část románu, týkající se let 1968 až 1992, napsala podle svého deníku a text doprovodila fotografiemi ze svého života. Knihy Ireny Fuchsové si můžete za výhodnou cenu objednat na webu nakladatelství http://www.beskydyknihy.cz/ nebo přímo na tel.736 608 678.

http://fuchsova.blog.idnes.cz/

https://www.facebook.com/irena.fuchsova

http://www.palmknihy.cz/catalogsearch/result/?q=Irena+Fuchsov%C3%A1