Poslední diskuse


Zdraví zobrazit diskusi

Podle rady ministra už telefonuje 45 minut z...

Práce zobrazit diskusi

Hledám lidí pro výzkum trhu. Jedná se o...

Co se kde děje zobrazit diskusi

Ahojte,jsem tady nova a vidim posledni...

Fuchsoviny II.

Publikováno: 16.12.19
Počet zobrazení: 669
Autor článku: Irena Fuchsová
Kolíňáci.

Ve druhé polovině osmdesátých let vycházel v Kolíně Kulturní zpravodaj, který vydávalo MKS (Městské kulturní středisko). Byl to měsíčník a já tam několik let psala dvě stránky o kolínském divadle, o hercích, kulisácích, švadlenách, uvaděčkách, prostě o všem a o všech kolem divadla.
Vzpomínám si, že jsem jednou psala o uvaděčkách a šatnářkách, což byly dámy většinou úctyhodného věku, a psala jsem o nich jako o paní Kárníkové, paní Bucharové, paní Mejstříkové, paní Vyhlídkové, a sotva časopis vyšel, hned se to projednávalo na MV KSČ (Městském výboru Komunistické strany Československa) a tehdejší šéfredaktor Kulturního zpravodaje si mě pozval na kobereček. Prý jsem měla napsat, soudružky uvaděčky.
Také si vzpomínám, jak mi jistá paní Černá, pracovnice tehdejšího Městského národního výboru (nyní MěÚ Kolín), pod který patřilo MKS, které Kulturní zpravodaj vydávalo, červeně podškrtávala slova, která se jí nelíbila.
Když Karel Želenský, herec kolínského divadla, v rozhovoru řekl, že jeho předci byli členové herecké kočovné společnosti Hijé, prrr!, paní Černé se to hrubě nelíbilo a pro jistotu podškrtala červeně nejenom Hijé, prrr!, ale rovnou celou stránku, kterou mám dodnes schovanou…
V té době jsem byla nějakým nedopatřením na opravdu velmi krátkou dobu, pověřená vedením redakční rady. Hned na první redakční radě jsem přednesla několik témat, o kterých jsem si myslela, že by se o nich v Kulturním zpravodaji mohlo napsat.
Jak žijí Romové v Kolíně a jaké mají problémy. O týraných ženách. O drogách. O alkoholismu. A o Vietnamcích, kteří už v té době v Kolíně žili.
Členku redakční rady, která tehdy smetla moje témata pod stůl, a než jsme se sešli příště, byla vedením redakční rady pověřena ona, občas v Kolíně potkávám, stejně jako snaživou cenzorku, paní Černou.
Na tohle všechno jsem si vzpomněla, když jsem se vracela s naším Atíčkem včera ráno z nákupu a potkala jsem před domem vietnamskou maminku se dvěma syny, s aktovkami na zádech.
Všichni tři mi řekli dobrý den, odpověděla jsem jim, usmáli jsme se na sebe, já začala vzpomínat na Kulturní zpravodaj a pak mě napadlo, že by bylo možná zajímavé zmapovat, jak a kdy se vietnamští občané do Kolína dostali, kolik jich tady bylo na úplném začátku a kolik rodin je tady teď (a že jich je tady hodně, to vidíme všichni, vždyť jenom v našem a vedlejším domě bydlí několik rodin), jaké mají mezi sebou vazby, jak žijí smíšená manželství a jak žijí jejich děti, z nichž některé jsou už skoro dospělé, jak tráví vietnamské rodiny volný čas, jak vnímají nás, své spoluobčany, jak se jim líbí Kolín, kde mají ve Vietnamu svoje „doma“…
Také jsem si vzpomněla, jak se mi dost nelíbí, když v obchodech „u Vietnamců“ slyším, jak jim někteří naši spoluobčané, kteří nejsou ve svých životech tak úspěšní, jak si možná představovali, tykají. Jako by si tím řešili své komplexy a přitom pracovitým Vietnamcům nesahají ani po kolena, napadne mě pokaždé a dávám si záležet, abych vietnamské obchodníky pozdravila, poprosila, poděkovala jim a v posledních letech s nimi i zažertovala, protože mají obrovský smysl pro humor, všimli jste si? Jako například ve Večerce na kolínském Zálabí jistý pan Quang Phuong Nguyen…
A tak jsem si přemýšlela o našich kolínských Vietnamcích, a když jsem šla dopoledne po starém mostě do města, potkala jsem známého a hned jsem na něj svůj vietnamský myšlenkový tok vychrlila a on řekl, že by ho také zajímalo, odkdy jsou vlastně Vietnamci v Kolíně, jak žijí, jak nás vnímají, a hned přidal svůj poznatek.
„Víš, že nechodí do hospod? Ještě jsem je neviděl na pivu.“
No vidíte. Žijí s námi v Kolíně už skoro třicet let a nechodí na pivo! TSU.

Autorka: Irena Fuchsová

Třicátá kniha Ireny Fuchsové (www.kdyz.cz), KDYŽ SVĚTLO PROJDE ŠPÍNOU, ZŮSTANE ČISTÉ, vyšla v červenci 2013. Je to román o dívce, která v osmnácti letech, v roce 1968, začala pracovat v kolínském divadle. Autorka stěžejní část románu, týkající se let 1968 až 1992, napsala podle svého deníku a text doprovodila fotografiemi ze svého života. Knihy Ireny Fuchsové si můžete za výhodnou cenu objednat na webu nakladatelství http://www.beskydyknihy.cz/ nebo přímo na tel.736 608 678.

http://fuchsova.blog.idnes.cz/

https://www.facebook.com/irena.fuchsova

http://www.palmknihy.cz/catalogsearch/result/?q=Irena+Fuchsov%C3%A1

Vaše komentáře

Celkem 0 komentářů (0 komentářů čeká na schválení)

Zanechte komentář: