Fuchsoviny II.

Autor článku: Irena Fuchsová Nakupuju, nakupuješ, nakupujeme.

Někdy v roce 1996 mě Marie Formáčková, tehdejší šéfredaktorka týdeníku VLASTA, požádala, abych pro ni napsala román na pokračování. Aby byl z prostředí, které všichni známe. Napadly mě lázně nebo nemocnice, ale nechtěla nic o nemocích, tak jsem přemýšlela dál a jednou ráno jsem si řekla, že si budu dávat pozor, s čím nebo s kým se setkávám nejvíc, a o tom budu psát.
Šla jsem nakoupit do zálabské samoobsluhy, v trafice jsem koupila noviny, došla jsem do květinářství pro hlínu na přesazování kytiček, v obuvi jsem si koupila vložky do bot, a když jsem se vracela kolem cukrárny, koupila jsem panu Fuchsovi pár dortíků, protože je na sladký, a moje pravidlo číslo sedm zní, dej té bestii nažrat, ať je od ní pokoj! To jsem nevymyslela já, ale kdysi dávno byla v Anglii soutěž o nejlepší slogan, který vystihuje muže. Vyhrála šestnáctiletá (!) dívka s nažranou bestií…
Táhla jsem tedy dost plnou tašku v jedné ruce, v ruce druhé jsem držela pytel s hlínou, a najednou jsem to měla! Jasně! Budu psát o prodavačkách!
Za měsíc jsem měla deset kapitol románu o samoobsluze, kde je pět prodavaček a jeden šéf, a když jsem je chtěla odnést do redakce, dozvěděla jsem se, že Marie přešla z VLASTY do KVĚTŮ, a nová šéfredaktorka VLASTY žádné romány na pokračování dávat nechce.
A tak román, psaný na objednávku, který jsem nazvala pracovně BABINEC, zůstal nedopsán.
Uběhlo pár let, začala jsem vydávat knihy, BABINEC jsem dopsala a hotovou knihu jsem pojmenovala, KDYŽ MÁ ŠÉF PĚT ŽEN. Vyšla na podzim v roce 2002.
Loni mi jedna sestřička v lázních říkala, paní Fuchsová, já vám musím poděkovat za nejkrásnější chvíle v mém životě. Vždycky, když žehlím, sedne si můj muž ke mně a předčítá mi z vaší knihy, KDYŽ MÁ ŠÉF PĚT ŽEN…
Prodavačky a prodavače prostě potkáváme všichni. Denně a ne jednou. Vlezeme do obchodu, vybereme si zboží, zaplatíme a odejdeme. Většinou si ani neuvědomíme, kdo nás obsluhoval, pokud to není krásná a usměvavá slečna, že, pánové?
Prodavači nám splývají, ve velkých obchodech se navíc rychle mění, prodavači ani zákazníci nemají čas na to, aby si na sebe zvykli. Obchodů je spousta, každou chvíli se nějaký ruší, firmy nad obchody se mění, jako se mění prodávané zboží uvnitř, mění se prodavačky i zákazníci.
Protože mi dnešní anonymita v obchodech vadí, když to jde, povídám si. Starší prodavačky znám, s mladými se seznámím, spoustu věcí se dozvím, a hlavně vím, že příště nepřijdu k „cizím“.
Je pravda, že jsem v Kolíně známá a dost často se stane, že mi prodavačky na rozloučenou řeknou, že mě rády čtou, ale také vím, že nejsem jediná, kdo si v obchodech rád povídá. A to je dobře, protože nám se pak lépe nakupuje a těm „za pultem“ se lépe prodává…
No, vidíte, a to jsem chtěla psát o sloganu, který visí v jedné kolínské drogérii: KRÁSNĚ NAKOUPÍTE, BEZ STAROSTÍ VYMĚNÍTE! Když jsem si ho poprvé přečetla, říkala jsem si, to přece nemá logiku! Když krásně nakoupím, proč bych to šla vyměňovat? Co to je za blábol? Jako kdyby napsali: KRÁSNĚ SE VDÁTE, BEZ STAROSTI ROZVEDETE! Kdyby tam dali: BLBĚ NAKOUPÍTE, BEZ STAROSTÍ VYMĚNÍTE, pak by to smysl mělo, ale takhle?
O tom musím napsat, řekla jsem si. A jak vidíte, i když to chvíli trvalo, podařilo se mi to!

Autorka: Irena Fuchsová

Třicátá kniha Ireny Fuchsové (www.kdyz.cz), KDYŽ SVĚTLO PROJDE ŠPÍNOU, ZŮSTANE ČISTÉ, vyšla v červenci 2013. Je to román o dívce, která v osmnácti letech, v roce 1968, začala pracovat v kolínském divadle. Autorka stěžejní část románu, týkající se let 1968 až 1992, napsala podle svého deníku a text doprovodila fotografiemi ze svého života. Knihy Ireny Fuchsové si můžete za výhodnou cenu objednat na webu nakladatelství http://www.beskydyknihy.cz/ nebo přímo na tel.736 608 678.

http://fuchsova.blog.idnes.cz/

https://www.facebook.com/irena.fuchsova

http://www.palmknihy.cz/catalogsearch/result/?q=Irena+Fuchsov%C3%A1