Fuchsoviny II.

Autor článku: Irena Fuchsová Denní tisk.

Denně najdu v novinách minimálně tři zprávy, na které mám chuť reagovat okamžitě, ale protože většinou nemám v tu chvíli čas, napsala jsem si tuhle Fuchsovinu…
Například mě rozesmál titulek Štěstí = dobré známky.

Znamená to, že jenom šťastné děti mají dobré známky? Proboha. Znám dost dětí, které mají samé jedničky jenom proto, že mají hrůzu ze svých rodičů, z otce nebo z matky, v nejhorším případě z obou! Tyhle děti s výborným prospěchem jsou všechno možné, jenom ne šťastné…
Také mě rozesmála zpráva, že nám film Vesnický učitel odjel na filmový festival do Benátek. Není zařazený do soutěže, prostě se tam jenom promítne a jeho producenti si udělají čárku, že tam byl a hned potom ho šoupnou do Kanady, na mezinárodní festival v Torontu. Co na tom, že ani tam nezíská žádnou cenu, ale bude tam. Zase se o něm bude psát, a ten, kdo na tomhle filmu nebyl, si řekne, sakra, měl bych na něj jít…
Mně se tenhle film hrubě nelíbil. Kdybych si o něm nepřečetla tolik chvály, tak bych z něj zklamaná nebyla, protože bych od něj čekala to, co od většiny českých filmů – středoevropskou průměrnost, která se snaží nafouknout do světových rozměrů. V Čechách se o něm psalo, jako kdyby měl být nominován na Oskara, ale pro mě tam byla dvě – tři místa, která mě vzala u srdce, a to je tedy dost málo, nemyslíte?

Mezi námi, v mé knize KDYŽ MUŽ MILUJE MUŽE, která vyšla pro obrovský zájem už po druhé, je podobných míst jako hub po dešti, a nikdo z ní zatím nenatočil ani jednu povídku, i když mi před pár lety zavolal Zdeněk Troška a nadšeně mi hlásil, že chce podle téhle knížky natočit povídkový film…

A mezi námi ještě jednou, laciný film Once, kde excelují Glen Hansard a Markéta Irglová, mě chytil a držel! Tam nebyla dvě – tři místa, která mě vzala u srdce! Mě vzal u srdce celý film! Třeba jak za sebou Markéta táhla po ulici vysavač…
Další titulek mě nerozesmál, ale rozčílil.

Měřme stejně ústavům i pěstounům.

Prý odborní pracovníci náhradním rodičům říkají, že výchova více než pěti dětí začíná být nad lidské síly, nicméně jedna sestřička má v kojeneckém ústavu na starosti v průměru šest kojenců.
Cituji: Všichni si dokážeme představit, jak taková „péče nepéče“ naráz o šest nemluvňat v praxi vypadá. Tedy měli bychom mít přibližně stejný metr, jak na náhradní rodiče, tak na ústavy. Konec citace.

A to znamená co? Že by i sestřička v kojeňáku měla mít na starosti jenom pět dětí? Přece sestřička, která má na starosti šest dětí, nenakupuje, nevaří, nepere, nežehlí, nemyje nádobí, neuklízí!

A co je důležité, střídá se v péči o ně po osmi hodinách s jinou sestřičkou – zatímco žena, která má v náhradní péči pět – šest dětí, musí tohle všechno dělat! A kdypak se asi těm dětem věnuje, co?

Ne pět, ale maximálně tři děti bych svěřovala lidem, kteří touží po dětech v náhradní rodinné péči. Chtít do péče víc dětí, zvlášť když jsou tyto děti postižené fyzicky i mentálně a vyžadují zvýšenou péči, mi přijde stejně podivné, jako když má někdo padesát psů, a hájí se tím, že je miluje, zatímco se psi mezi sebou navzájem požírají, protože mají hlad.

Autorka: Irena Fuchsová

Třicátá kniha Ireny Fuchsové (www.kdyz.cz), KDYŽ SVĚTLO PROJDE ŠPÍNOU, ZŮSTANE ČISTÉ, vyšla v červenci 2013. Je to román o dívce, která v osmnácti letech, v roce 1968, začala pracovat v kolínském divadle. Autorka stěžejní část románu, týkající se let 1968 až 1992, napsala podle svého deníku a text doprovodila fotografiemi ze svého života. Knihy Ireny Fuchsové si můžete za výhodnou cenu objednat na webu nakladatelství http://www.beskydyknihy.cz/ nebo přímo na tel.736 608 678.

http://fuchsova.blog.idnes.cz/

https://www.facebook.com/irena.fuchsova

http://www.palmknihy.cz/catalogsearch/result/?q=Irena+Fuchsov%C3%A1