Babča Manča

Autor článku: Jiří Vodička Konečně jsem se dočkal.Jsem novopečený důchodce, už nemusím chodit do práce používat dozorce pracovní doby, píchací hodiny a ti druzí mladí,na mne budou pracovat a těšit se až jednou nebudou mít také povinnost chodit do práce a užívat si důchodu tak jako já.

A já se budu snažit vydržet na živu co nejdéle, abych si toho nic nedělání užil co nejvíce budu jíst zdravou stravu chodit na procházky a nebudu se rozčilovat aby mne neklepla Pepka. Brzy ráno vstanu udělám si kávičku sednu si k oknu budu ji popíjet a budu se škodolibě těšit pohledem z okna na pracující, jak pospíchají ráno rozespalí do práce a brodí se v zimním období ve sněhové břečce a já si budu pěkně lebedit v teploučku.Potom se půjdu opět uvelebit do pelíšku a dospat ráníčka.

Zvláště velice si budu vychutnávat příjemné čekání, na ranní zazvonění až mi paní doručovatelka České pošty přinese důchod a budu si užívat sladkého nic nedělání, jak to mají v názvu taliáni když nic nemusí dělat a vyvalují se celý den.Stěhovací vůz zatroubil a zacouval ke vchodu mého nového hnízdečka s cedulí nad vchodem na které byl krasopisný nápis ,Dům s pečovatelskou službou, na kterou jsem se tak těšil a na ty krásné a cituplné sestřičky které mne budou rozmazlovat.Láskyplně jsem si přilepoval na můj zvoneček u vchodu do domu svou jmenovku k mému bytu, taktéž na dopisní schránku a na krásné leštěné dveře s mosaznou klikou k mému novému bytečku v prvním patře.

Nazdar mladej, ozvalo se za mnou řízné, když jsem si urovnával rohožku před dveřmi.Otočím se a za mnou bába jak hrom do police.Ty jseš tu novej co?A bába na mne vycenila obrovské umělé zuby jak stará kobyla. A aby tomu dodala důraz bouchla dubovou sukovicí do podlahy až to zadunělo a poskočila dlaždice na podlaze.Baba mne obešla a mlsně si mne prohlížela.Nakoula do mého nového bytečku pohledem přejela mou výbavu a zařízení které jsem si stěhoval a kterou jsem si kupoval za mlada, když jsem se zařizoval a spokojeně zamručela. Hmm,podívejme se samý starý krámy, asi nebudeš mít velkej důchod co? Sondovala moje finance.A chodíš na pivo? Ani moc ne, odpověděl jsem jí po pravdě.No tak to s tebou bude prd,utrousila to se musíš polepšit jinak sem nezapadneš mladej.Každej Pátek máme štaci do klubu důchodců zaškolovala mne, tam očíhnem co nám připravil místní starosta pro ukrácení dlouhé chvíle než to s námi sekne, pak táhneme přes ulici do kulturáku na pivínko a utopence.
Tak doufám že nebudeš trhat partu a v Pátek půjdeš s naší partou a dáš zápisný ponaučolovala mne.Ano půjdu s vámi zavázal jsem se k účasti na Páteční večírek ,a to jsem ještě netušil že baba jich vyžahne deset na posezení a zblajzne mísu plíčků na smetaně s deseti knedlíky mimo těch půl kila utopenců,na které prý v Pátek chodí do kulturáku. Vždyť ta baba musí mít drátenické střevo a ta její skvadra do které jsem musel zapustit kořeny? Ta si sní nějak nezadala když jsem je poznal.

Ty babky by snad přežily i konec světa. Však se mi také třásly pěkně ruce když jsem za ně platil ten vstupní účet, kterým mě přijali do toho jejich babocechu. A kolik pak ti je let mladej?Vyzvídala ještě s ješitným úsměvem, v kterém jí opět zazářily umělé běloskvoucí se koňské zuby.Bude mi sedumdesát přiznal jsem barvu.Hmm hmm spokojeně zamručela, tak to jsi tady ještě cucák, ušklíbla se s neskrývanou radostí. To mě už táhne na dvaadevadesátej a chlapi tady umírají dříve, oznámila mi s neskrývanou radostí a přejela mne očima jako by mne brala míru na rakev.My si tu všechny tykáme, můžeš mi říkat Manča a poplácala mne mateřsky kostnatou tlapou po rameni a nakoukla na mou jmenovku na mých dveřích.Vidím Jirka budu ti říkat Jura, rozhodla, tak se jmenoval můj starej nežli mě opustil zavzpomínala Manča a zamáčkla palcem ruky slzu v oku. Váš manžel byl hodně nemocen?Zeptal jsem se soucitně, abych nejitřil její vzpomínky a citové vazby na zesnulého manžela .Kdepak,neumřel, kurevník starej,načuřila se Manča, čuchnul si k mladýmu masu kanec jeden starej k táhnul za mladší a babka bouchla opět holí do podlahy až to znovu zadunělo. Já už jsem mu přestala vonět, hartusila babka na svého bývalého chotě. Tak ať mu ty jeho zadubený podvlíkačky a fusekle pére ta jeho mladá fuchtle prohlásila resolutně, já už jsem toho dědka odepsala a kdyby přede mnou klečel na kolenou a prosil o odpuštění že se vrátí, kopnu do něj jak do hadráku, abych si ještě od něj neuhnala nějakou tu Aidcovku či jak se ty sexuální choroby jmenujou.

Musel jsem se otočit obličejem ke dveřím aby na mne neviděla, jak se nemohu ubránit smíchu, když popisovala způsob svého zdravotního ohrožení, v případě návratu jejího manžela.Náhle mi polechtala chřípí vůně, linoucí se s přízemí kde byla kuchyně,do pater a rozlévala se vábivě po chodbách.Babča Manča zavětřila, mňam mlaskla mlsně, buchtičky se šodó a zakoulela očima jako by už před sebou měla mísu toho voňavého nadělení.

Tak to já ráda a dám si repeté a nato břinkla holí do železného schodišťového zábradlí jako do gongu, až to rozezvučelo celý barák a zavelela hromovým hlasem na celou chodbu. Holky vstávat je tu bašta jsou buchtičky se šodó.Nato se obrátila ke mně.Mladej jdeš taky na tu baštu?Nemůžu mám práci, vybaluji omluvil jsem se.Fajn tak to si zblajznu i tu tvoji porci radostí se jí zajiskřilo v očích a mlsně se oblízla.A ihned jak bába břinkla sukovicí o zábradlí a zavelela začaly se otvírat dveře do bytečků na chodbě, mého budoucího Fraucimoru a jejich obyvatelé se řítily chodbou ke schodišti za vábnou vůní buchtiček se šodó, která se linula z přízemní jídelny. Jedna posledních bárdlí prchající za mámivou vůní kuchyně, si mne všimla a otočila se ke mně na schodech a projela mne pohledem, jako by mne šacovala.

Á hele holky máme tu novýho šamstra upozornila mé nové spolubydlící na mou maličkost.No jo podívala se na mne, ještě jedna zpozdilá klientka penzionu která se řítila za mlsnou vidinou dobroty po chodbě.Jen aby dědek neměl prostatu,jedovatě utrousila s pohledem na můj rozkrok, jestli tam neobjeví mokrou skvrnu. Jako ten dědek před ním, co cmrrndal po schodech a já jsem si na tom málem zlomila nohu, zaskřehotala jedovatě s pohledem na podlahu pode mnou, jako by tam už viděla loužičku. Potom se otočila a vzala schody sprintem dolů do jídelny aby jí náhodou všechno nesežrali, jak prohlásila než vzala schodiště útokem, ty co už do jídelny pádili před ní.No to mi to pěkně začíná pomyslel jsem si když jsem osaměl a začal jsem si vybalovat své kufry a rozestavovat nábytek ve svém hnízdečku.

Je Pátek odpoledne a já si podřimuji s nacpaným bříškem na faulenci, vychutnávám si své nové bydleníčko nad hlavou mi bzučí rozhlas po drátě a v tom crrrrrrr, vytrhne mě z pohodlíčka zvonek a mocné bušení na dveře.Nevrle otevřu a před dveřmi stojí Manča.Hlavu jako beran po trvalé u holiče, namalovanou hubu a na krku korále jak vlašský ořechy zbarvený do ruda a přes rameno jí nakukoval zástup babek našminkovaných jako by se u mě pořádal gejší festival.Člověče ty jseš ještě v podvlíkačkách? Uchechtla se a sjela mne pohledem od shora až k patám za jízlivého chichotání fraucimóru který se tlačil za ní, aby očíhly moje vnady skryté pod jégrovkami a spartakiádním tričku z dob mého sokolského skotačení v tělocvičnách.Tak hybaj Jurko navlíkni dederonku, gatě s pukama ostrýma že by si o ně Alík rozřízl čumák, kdyby k nim čuchnul, lakýrky, vestičku se stříbrnými cibulemi na řetízku a frčíme.Dnes máš premiéru dovolíme ti aby jsi za nás zacáloval útratu,neboť jsme vyprahlí jak Sahara a vezmi si hodně peněz.Moment premiante zastavila mne Manča ještě se stavíme v Kaufu změnila směr našeho cíle když jsem zamířil ke kulturáku ale my jsme ještě zaskočili , do obchodního centra Kauflandu jak si přála Manča.Mezi terénní jízdou s nákupními vozíky se babky dorážely volně loženými oříšky v ošatkách na váhu,mandlemi,rozinkami a když se namlsali těchto laskomin vzaly útokem ochutnávku lahůdek kde byly naporcované na mísách jednohubky,salámy sýry olivy a jiné dobroty připravené pro zákazníky.

Tak co holky nebaštili jste se? Překontrolovala Manča svojí družinu před záchodem na chodbě a po použití toho to zařízení jsem se konečně vydali husím pochodem ke kulturáku.Tady to je náš flíček,nakormidlovala nás Manča ke stolu poblíž dveřím do kuchyně.Pěkně to tu voní že jo holky, natáhla Manča vůni z kuchyně do svých koňských nozder pokaždé když se kolem nás mihnul číšník s podnosem v ruce nesoucí někomu objednávku.Myslel jsem že ještě půjdeme do klubu,vzpomněl jsem si na pořadí Pátečního odpoledne.

Dnes je vyjímka mávla rukou Manča na číšníka.Venoušku,jako vždycky dnes si dáme repeté a ukázala na mne.Máme tu novice a dnes ho zasvěcujem.Á Venoušku jako vždycky diktovala Manča číšníku který si zapisoval objednávku,mandličky a jednohubky, ještě se připojila druhá po mé levici a lísteček komu mám napsat účtenku? Zeptal se číšník, Tady našemu chlapákovy, ten nás všechny dnes uctí poplácala mne Manča po plecích jak chovného koně.Jak si přejete dámy,odpověděl číšník a odběhl pro objednávku.Tak na zdraví pozvedla Manča tupláček když nám číšník obložil stůl objednávkou,kterou si postupně naporoučely babči když viděli že je to na můj účet a která mi bohatostí tabule která připomněla americké díkuvzdání a já jsem potajmu vytáhl šrajtofli a pod stolem jsem zkontroloval jestli na to budu mít.Tak popojedem pozvedli tupláčky i ti druhé a namočili si sosáčky do husté pěny Plzeňské dvanáctky.Nikdy bych nevěřil co všechno snesou ty křehké útroby stařenek když do nich padalo vše to co si naporoučeli jak do bezedné studny.

Takovou rošádu si nepamatuji ani za mlada,jak se ty moje spolubydlící činily a potají jsem je pozoroval jak asi vypadaly za mlada když se v jejich věku dokázali tak rozjet.pozoroval jsem ty staré hříšnice které do sebe ládovaly lahůdky po kterých by se mi roztrnul žlučník a házely do sebe frťany jako by se neměly dožít zítřka jen aby mi natrhli šrajtofli.Však se mi taky po půlnoci když nás pomálu vyhnali po zavírací hodině zapotilo čelo, když jsem platil účet.Po desáté se moje společnice dostali do varu, do tvářiček jim po té kořalkové chumelenici vehnala červeň, pomrkávali po mě až se mi to pozdávalo podezřelé a začali hrát ferbla což jsem se později dozvěděl že ho mastily o to která mne klofne.

Ráno mne probudilo známé bušení na dveře sukovicí.Poznal jsem toto od včera a věděl jsem že je to Manča.Co se děje zeptal jsem se rozespalým hlasem když jsem otevřel dveře bytu.Jurko nemáš prosím tě vyprošťováka zaúpěla mezi dveřmi Manča, s mokrým ručníkem okolo krku a na temeni si přidržovala pytlík s mraženým hráškem.Došourala se ke stolu do kuchyně a padla na židli.Sáhnul jsem do lednice pro kyselé okurky a studeného lahváče Ústeckého Zlatopamenu.My jsme to včera vymňoukli co? Zasípala čekajíc co na to řeknu.Nejspíš měla pěkné okno.Obouma třesoucíma rukama popadla láhev s pivem a lokla si jednou dvakrát a oddychla si.Třes přestal.To byl absťák co zkormouceně se na mě podívala tak takovou jízdu jsme tu ještě neměli.Ale proč jsi si bral tolik peněz s sebou? Vždyť báby byly jako utržený od vozu, když viděly že tě můžou dojit.Ještě jednou si přihnula z láhve až to v ní zaklokotalo.Snad jsme neudělali nějakou ostudu jinak půjdeme k správcový na kobereček vzdychla.Už nikdy nebudu tolik pít zapřísahala se a také tuto přísahu dodržela.

Autor: Jiří Vodička; foto: internet