Co pro nás znamená rozhlas?

Autorka článku: Irena Novotná I když jsme ve valné většině vybaveni moderní technikou a máme možnosti, jak se sblížit se světem podle své nálady, přesto – rozhlas je rozhlas. Možná, že je to součást rituálu, který si dopřáváme u ranní kávy nebo při jízdě autem.

Rozhlas – vzpomínka na dětství s rozhlasem.

Můj dědeček si každé ráno pouštěl rozhlas po drátě a poslouchal, co se děje nového, nebo co se bude dít. Hrála hudba, příjemné hlasy moderátorů oznamovaly různé zvěsti a i když jsem tomu moc nerozuměla, přesto jsem tuto součást ranního rituálu měla ráda, nějak to patřilo k probuzení. A to nebylo tolik stanic, jak dnes. Rádio jsme měli i v létě na chatě; těšili jsme se na oblíbené programy, třeba čtení na pokračování, nedělní pohádky a hudební programy, na nedělní koncerty, odpolední programy. O jeho pozadí jsme samozřejmě nic nevěděli a protože jsme znali jen hlasy redaktorů a neměli možnost vidět jejich tváře,vybuzovalo to pocit, že se všechno snáší z éteru odněkud do soukromí rodin, pro které to byla příjemná zábava a dokonce i nezbytnost, neboť vytvářel zvukovou kulisu ke každodennímu životu. Bylo to setkávání s literaturou, hudbou, sportem, divadlem, ze světem. Nikdo nebyl sám. Učili jsme se poslouchat a přijímat kulturu a informace. Umět naslouchat je důležité, což v současné době takové soustředění lidé velmi podceňují ke své škodě a ke škodě dětí, které mají problémy se soustředěním, protože mají jiné prostředky, daleko modernější, zajímavější a poutavější.

Rozhlas a jeho kulturní přínos.

Rozhlasové vysílání by nemělo zaostávat za televizí a jinými informačními prostředky. To, co je něm důležité, je jeho kulturní náplň. Můžeme si naladit svou oblíbenou stanici, kdekoliv jsme a poslouchat své oblíbené relace. Rozhlas nás nenutí upírat oči na obrazovku, ale natahovat uši, soustředit se a sdílet program, který je pro posluchače připravený. Je to příjemné si ráno pustit rádio, chystat snídani, připravovat se na práci, kterou hodláme ten dělat a zvuky hlasů, hudby létají kolem nás a dodávají energii a náladu. A pokud si lidé, kteří připravují programy vzpomenou, že by mohli rozhlas poslouchat děti při hře, pak pro ně zařadit v určitou dobu vysílání, které je mohou zaujmout. Je třeba příjemné v nevlídných dnech si pustit rádio a odpočívat. Věřím, že rozhlasové vysílání má i dobré účinky na duševní rozpoložení posluchače, který je obklopen zvukem a zajímavým programem je jeho přenášena do prostor, kam nemá zrovna chuť cestovat.

Současné boje kolem médií rozhodně mnoho posluchačů i Internetových a televizních diváků odrazuje, protože sami prožívají různé boje ve svém životě a u rozhlasového vysílání by chtěli najít trochu toho klidu, když se vracejí z práce nebo si prostě chtějí odpočinout. Podle mého názoru je nutné rozlišit, co je interní záležitostí mezi vedením, redaktory a moderátory, jaké animozity prožívají, a různé dehonestující ataky proti tomu či někomu by si měli vyříkat mimo posluchačskou či diváckou, v případě televize, sféru a nevytvářet v posluchači či divákovi zbytečné napětí, protože si sám ve svém každodenním životě si toho užije dost a dost.

Vztah mezi médiemi a veřejností.

Zatímco posluchač, případně divák XTV si poslechne Luboše Xavera v rozhlase, který vede rozhovor se zajímavou osobou a v tu chvíli se mu to zalíbí, nemá zapotřebí být účastníkem útoků na jeho výkony, protože je to pro něho zbytečná zátěž. Jsou moderátoři, kteří dokáží vyladit chvíli, v které jsou sledováni, že si je někdo poslechne, pokud hovoří se zajímavou osobou, ale dál to posluchač nebo divák neřeší. Protože rozhlas, Internet, televize jsou zdrojem zábavy v klidném prostředí domova a ne bojiště, co kterého rozhodně valná většina lidí nemíní vstupovat.

Také málokdo si asi vytváří nějaké osobní vztahy proto, že rád poslouchá pana Štrunce či Xavera Veselého, ale tím to končí. Divák pak vypne počítač, televizi či rádio a jde si po svém. Myslím, že veřejnoprávní charakter médií, které chápeme tak, že jsou určena pro veřejnost by měla být i chápána tak, že zpětnou vazbou nebude veřejnost zapojována do vnitřních záležitostí rozhlasu či televize nebo Internetového vysílání Televize seznam.cz, ale zůstane jen konzumentem programů, které jsou pro veřejnost připravovány z vkusem a pochopením, že je sleduje ten, kdo chce a kdy chce a vypne je , když je sledovat nechce. Je naprosto neadekvátní, aby posluchači či Internetoví nebo televizní diváci byli vystaveni věcem, které v nich vzbuzují zbytečné napětí a znechucení. A to je škoda, protože lidé mají rozhlas, Internet a televizi pro svou osobní potřebu a zábavu a i sebevzdělávání. Na druhé straně tohoto spektra jsou lidé, pro které je to práce, podnikání zaměstnání. Obě tyto sféry jsou v určitých vztazích a vůči sobě to jsou neznámé osoby, které se třeba nikdy osobně nesetkají. A proč taky? Jsou to hlasy z éteru nebo tváře za sklem.

Autor: Irena Novotná, Foto: Internet