Tvrdohlavý stařík

Autor článku: Jiří Vodička Jsou věci které naplňují letitého člověka v důchodu spokojeností, štěstím a harmonií. Staré rozčmachtané bačkory,kterých se nemíní vzdát, ani po domluvě mladých, když přijedou za dědou na návštěvu.

Dědečkův oblíbený otlučený hrnec na polévku, či pobryndaný starý unoulaný svetr, ve kterém prý dědeček dělá na veřejnosti ostudu,když jde krmit ptáčky.A také nastává boj.Boj když přijedou mladý na návštěvu a chtějí dědečkovi vnutit krásné pohodlné anatomické křeslo místo ošoupaného starého ušáku, z kterého leze dírama vycpávka a z kterého si každý večer dědeček vychutnává večerníček se starým opelichaným kocourem na klíně, či když mu mladí chtějí ztopit ošoupanou rohožku před dveřmi.

Neberte mi ji já jsem na ni zvyklej, ještě si ji užiju, láteří a tuhle si sem dejte až po mé smrti a vrací jim nejnovější výtvor očistné techniky na podrážky obuvi, který mu při odchodu zkoušejí vpašovat pod dveře.A také deratizace ledničky neproběhne bez hlasitých protestů se snachami či dcerou, když mu chtějí vyhodit potravinové komodity, které si tam tak poctivě šetří.

Ten sýr mi nevyhazujte ten ještě zraje, brání si dědeček svou manu, když mu vyhazují patologický útvar pochodující po ledničce a s ním letí do koše i nazelenalý salám, připomínající pistáciové želé.Ale na ten guláš mi nesahejte, dělal jsem ho předvčírem a bude dobrej až se uleží, zastává se mramorového škraloupu na dně hrnce, když mu likvidují studenou špajzku a nahrazují čerstvými potravinami a přitom vědí že až přijdou příště budou tam ty potraviny ještě a v obvyklé podobě, neboť šetrný dědeček, který si umí vážit potravin, nic nevyhodí.A nakonec jako obvykle dochází k umírání, na nic mi tu nesahejte zdůrazňuje.

Pepane obrací se dědeček na syna až umřu, tak si s tím dělejte co chcete, ale až po mé smrti šprajcuje se děda a nechce si nechat na nic šáhnout, přerovnat, natož vyhodit něco přebytečného a pro něho vzácného.Během dědečkovo umírání, si snacha všimne netknuté škatulky s léky. Dědečku ty léky na srdíčko neberete, otvírá netknutou krabičku s léky.Neberu, odpovídá umíněně dědeček, když si vezmu rohlík hned je mi líp.

A brýle na čtení nosíte?Ptají se mladí.Aby vás nebolely oči tatínku, zkoušejí ještě, nosím odpovídá dědeček ale jen když prší, komentuje dědeček když neprší vidím dobře.Tak příště dědečku, zase přijdeme, loučí se mladí a dejte na sebe pozor a přitom vědí že je to marné je to marné, neboť dědeček má svoji hlavu a dělá si co chce.Zatracenej dědek, je jak malý dítě, uleví si jeho syn Josef když vycházejí z vrátek před dům, tvrdohlavej jak starej beran.Ani párem volů s ním nepohne, nedá si říci, kolikrát jsme ho přemlouvali, aby se nastěhoval k nám do domu.

Měl by pohodlíčko ústřední topení, to zase nechce,prý že by ho rušila vnoučata a když je tři dny nevidí, láteří že si je chce užít nežli půjde do hrobu.Kdepak na dědu platí jedině malá Anežka, připojila se snacha, když mu řekne dědo ty jseš moje Kindr vajíčko děda hned změkne a sahá do štrozoku pro korunky pro svého mazlíčka na zmrzlinku. Nó a tu starou Aerovku co léta hnije v garáži, taky nechce prodat i když mu z veteran klubu, jak sbírají ti milovníci starých drček staré prdlavky, v kterých se tak pořád dloubaj nabízeli tolik že by za to mohl být dva roky na Havaji a léčit si tam to svoje revma přisadila si snacha které pukalo srdce nad garáží která by se dala dobře zpeněžit.A v zimě tatínkovi každej den tahat kýble s uhlím, to je taky radost, posteskla si dcera, která tuto povinnost zastávala a stěhovat se nechce, že prý mu radiátory neprohřejí kosti, že musí mít živočišný teplo a dívat se do ohně když si otevře dvířka u kamen.No jo ženský, uzavřel dědův syn Josef polemiku o dědečkovo vrtoších, s tím nic nenaděláme jednou budeme také staří a také vrtošiví.

Ale můžeme být rádi,že se dědek nezbláznil do nějaký babky a že se nechce na starý kolena oženit nahodil jim dědovo syn téma které v nich vyvolalo veliký odpor..No ještě to by tak scházelo, chytla se toho snacha s dcerou to by jsme se úplně zbláznili Pepane. Ještě tak nějakou babku s její famílií aby ho tak nějaká bába ždímala o důchod, načepýřili se obě před možnou hrozbou že by dědečkovo finance mohly najít jiný směr uplatnění a jejich vnoučata by se museli dělit o dědečkovu finanční štědrost.

Ale víte co ženský, ukončil Josef jejich chamtivé starosti, aby se nenašel někdo kdo bude dědečka až do smrti ždímat a pro bůh nechtěl změnit závět ve prospěch jiných dědiců.Nechte předčasných starostí a já Vás zvu vás na vínko a nějakou mlsotu a syn otevřel vchodové dveře kavárny, jejíž průčelí právě míjeli odkud jim jejich chřípí ovanula lahodná lákavá vůně z otevřených dveří ke kuchyni z připravovaných kulinářských laskomin pro hosty.

Autor: Jiří Vodička; foto: internet