Fuchsoviny II.

Autor článku: Irena Fuchsová Dr(o)bečky z radnice 3.

Tak přátelé, já tady ale fakt nejsem pro legraci! V minulých Dr(o)bečkách jsem pasovala pana starostu, jeho dva místostarosty a sekretářku pana starosty, na Hrdiny č. 1., 2., 3. a 4., a co myslíte, že mi donesli mí zvědové?
Hned druhý den ráno prý vyšel pan místostarosta Jan Pospíšil, od pana starosty Vítka Rakušana, a procházeje kanceláří, kde sedí sekretářky Hrdinů, pronesl: „Hrdina číslo dvě právě vyšel z kanceláře Hrdiny číslo jedna, a vchází do kanceláře Hrdiny číslo tři.“

A do toho se prý ozvala Jiřinka, sekretářka pana starosty: „A od svého stolu vše sleduje, Hrdinka číslo čtyři!“
Tak teď nevím, jestli se mám urazit… ne, neurazím se. Naopak. Mám radost, že statečná přední linie našeho města má smysl pro humor! Ale řeknu vám o jiné věci, která se mě tedy hodně dotkla! Sedím v kanceláři u Martina Špinky, vedoucího Odboru hospodářské správy… představte si, že jsme spolu byli v roce 1986 na dovolené u Balatonu! Bylo mu tehdy dvanáct… a najednou někdo rozrazí dveře, dovnitř se vřítí mně neznámé individuum, rozvalí se na židli a kývne na mě.
„Tak co, kdy nás navštívíte na našem odboru, paní zastupitelko?“
„Z jakého odboru jste,“ zeptám se ho a on málem spadl ze židle.
„To mi neříkejte, že nevíte, z jakého jsem odboru! Doprava! Sídlíme tam, kam jste chodila do hospody! Na Hrádku!“
Chvíli jsme si povídali o kolínských hospodách, a kde všude mě před čtyřiceti lety viděl, a pak jsem se ho zeptala, kolikátý je ročník.
„1955. Vy jste tak o deset let starší, co?“ Přátelé, tohle neměl říkat!
„Pane, jak se jmenujete,“ zeptala jsem se ho, a když mi řekl, že Jeřábek, pokračovala jsem. „Pane Jeřábku, narozený v roce 1955, vaše dny jsou sečteny! Vy jste mi řekl, že jsem o deset let starší než vy?! Pane, já jsem ročník 1950!“
A myslíte, že se zarazil? Ani omylem! Prý se omlouvá, ale omluvu jsem nepřijala. Máte to u mě tedy hodně, ale hodně rozlitý, to vám tedy řeknu, pane Jeřábku z odboru dopravy! Moje pomsta nebude sladká, to si tedy pište! Ale nechme už pana Jeřábka být! Povím vám, co jsem nedávno slyšela v rozhlase. Na jedné škole vymysleli akci, Adoptuj si svého prvňáčka. Zjistila jsem, že se podobná akce už v Kolíně prováděla na kolínské 7. ZŠ. V praxi to vypadá tak, že žáci osmých nebo devátých tříd dostanou přiděleného svého prvňáčka, který se na ně může obracet se svými problémy, protože ví, že jeden z žáků dospěláků je „jeho“, a pomůže mu.
A tak mě napadlo, že by nebyla špatná akce, Adoptuj si babičku nebo dědečka, a když jsem se o ní zmínila před paní Ludmilou Navrátilovou, vedoucí Odboru sociálních věcí a zdravotnictví, řekla mi, že něco podobného už v Domově důchodců probíhalo. Za našimi staršími spoluobčany chodili žáci vyšších ročníků, opět ze 7. ZŠ. Prý tehdy vznikly příjemné a pevné vazby mezi náctiletými a klienty kolínského Domova důchodců, a některé vztahy prý pokračovaly, i když děti ze školy vyšly.
Obě akce jsem probrala s vedoucím Odboru školství, kultury a sportu, Karlem Kárníkem, a domluvili jsme se, že se v dubnu zúčastním porady ředitelů ZŠ, a přednesu tam návrhy na adopce prvňáčků a na adopce babiček a dědečků.
Také jsem byla na návštěvě v Domově důchodců, a s paní ředitelkou Ivanou Novákovou jsme strávily tři hodiny povídáním o klientech a prohlídkou domova i nádherné zahrady. Navštívila jsem i „kavárnu“, což je středeční odpolední posezení ve společenské místnosti, kde asi dvacet klientů spokojeně poslouchalo dechovku a přitom debatovalo s usměvavou terapeutkou Katuškou o myslivosti a mysliveckých bálech.

Když jsem řekla, že jim příště, až za nimi do „kavárny“ přijdu, přečtu něco erotického, přijali to všichni s nadšením, a pán, který se představil jako vášnivý houbař, mi poslal několik vzdušných polibků! A ještě něco ke stížnostem. Pan starosta se, samozřejmě, stížnostmi svých občanů zabývá, ale nemůže řešit všechny. Tak bych vás chtěla upozornit, že se svými připomínkami, stížnostmi či náměty, můžete přijít každé pondělí, od 10. 30., za místostarostou Janem Pospíšilem, a když se s ním předem domluvíte, můžete přijít i jindy.
Pan místostarosta Pospíšil je sympatický muž, škoda, že nemáme moc času si spolu popovídat… tak mě napadá, že si za ním některé pondělí zajdu také, a postěžuju si na… na pana Fuchse! A pokud se vám nechce chodit po budově MěÚ, můžete své připomínky sepsat a dát do podatelny MěÚ (o podatelně napíšu někdy příště), a odtud je předají příslušnému odboru, nebo je můžete dát do mé schránky, která je hned za prvními dveřmi do MěÚ, po levé straně a já se postarám, aby se dostaly do správných rukou. A nezapomeňte, pokud chcete dostat na své připomínky odpověď, musíte napsat svoji adresu! A ještě jsem vám chtěla něco říct. Chápu, že moje aktivity zastupitelky mohou někomu vadit. Ale já jiná nebudu. To už mi nestojí za to, měnit se.

Zlé dopisy, které mi občas přijdou na můj email, fuchsova.irena@centrum.cz, jsou všechny stejné. Začínají, Vážená paní Fuchsová, a po milém začátku do mě autor(ka), pěkně kopne. A ne jednou. Pokaždé na ně odpovím a pak je přesunu do složky, kterou jsem nazvala: ŠMEJDI.
Takže, klidně mi pište zlé dopisy dál, ale počítejte s tím, že skončíte mezi ŠMEJDY. Mějte příjemné dny a na shledanou u Dr(o)bečků z radnice č. 4.

Autorka: Irena Fuchsová

Třicátá kniha Ireny Fuchsové (www.kdyz.cz), KDYŽ SVĚTLO PROJDE ŠPÍNOU, ZŮSTANE ČISTÉ, vyšla v červenci 2013. Je to román o dívce, která v osmnácti letech, v roce 1968, začala pracovat v kolínském divadle. Autorka stěžejní část románu, týkající se let 1968 až 1992, napsala podle svého deníku a text doprovodila fotografiemi ze svého života. Knihy Ireny Fuchsové si můžete za výhodnou cenu objednat na webu nakladatelství http://www.beskydyknihy.cz/ nebo přímo na tel.736 608 678.

http://fuchsova.blog.idnes.cz/

https://www.facebook.com/irena.fuchsova

http://www.palmknihy.cz/catalogsearch/result/?q=Irena+Fuchsov%C3%A1