Kam s dědkem?

Autor článku: Jiří Vodička Do blázince s dědečkem,usilovně prosazují tatínkovo děti.Tatínek je nezvladatelný a pobyt v domově důchodců by tatínkovi nevyhovoval.

A hlavně by nevyhovoval jeho dětem neboť pobyt v domovech seniorů se musí hradit a to by děti přišli o dědečkovo penzi.A v léčebně pro duševně choré se nehradí nic.A bude mu dobře nebude moc utrácet důchod,penízky se mu budu ukládat na kontíčko na vánoce si tatínka vezmeme na týden k nám k tomu mu vybereme naspořené penízky a po vánocích zase, hajdy dědečku do cvokárny ať nám naspoříš zase nějakou tu korunku.Né ne paní doktorko ani nápad do domova důchodců dědečkovi se tady moc líbí strkají mladí dědečka po vánočních svátcích zpět do dveří blázince odkud si ho na chvilku půjčili aby mu mohli vydrancovat vše co si za celý rok našetřil a měl to uloženo v ústavním tresoru.

Dědečku, dědečku měl by jste omezit tu kávičku, tabáček a karamelky promlouvají tatínkovi do duše, když propočítávají v autě dědečkovi úspory z důchodu, co si našetřil za celý rok a které si nezapomněli vybrat z ústavní úschovy jako jeho zákoní zástupci.Dědečku ty Vaše hříšnosti Vás stály dva tisíce korun za celý rok, měl by jste být šetrnější,za prvé vám to nesvědčí a potom my se budeme muset na vánoce omezit ty dva tisíce nám budou scházet.Já jsem zvědav jestli si dědek vzpomene kam schoval po babičce ty úspory když umřela přemýšlel zeť Tonda.Posledně jsme dědka celý vánoční svátky tahali po chalupě a on si ne a ne vzpomenout kam schoval ty prachy po babičce prohodil nahlas,během jízdy.

Já nevím ale posledně jsme převrátili všechno vzhůru nohama a nikde nic a jestli to zakopal někde na zahradě tak to abychom jsme překopali pět hektarů uvažovala dcera Jarmila a podívala se na tatínka který si pochrupoval na sedačce auta s pěnovkou v kapsičce božíhodové vestičky kterou si oblíkal vždy když si ho mladí odváželi na vánoční svátky.Dědo dědečku,vyběhla s radostným výkřikem s otevřených dveří domu k autu dědečkovo vnučka Adélka když projelo bránou k rodinné vilce a zastavilo před dveřmi garáže.Dědečku otevřela vnučka dveře u auta a vytáhla za ruku svého milovaného dědečka, na kterého se těšila pokaždé, když ho rodina přivezla na svátky domů, do domu který si babičkou postavili pro své potomky.Ty moje malá cácorko vykolébal se dědeček z automobilu se slzami v očích.Dědo dědečku už jsem se na tebe moc těšila cvrdlikala Adélka vlekoucí si svého dědečka za ruku do domu.Už se těším dědečku jak ti budu nacpávat fajfčičku a ty mě budeš zase vyprávět pohádky a o naší babičce.

Dědečku už ti nesu tvoje bačkůrky schovávala jsem ti je v mém pokojíčku,aby ti je maminka nevyhodila.Dědečku mamka s taťkou ti už chtěli koupit nové bačkůrky ale já vím že máš rád jenom ty své a Adélka posadila dědečka v předsíni na lavici sundala dědečkovi důchodcovská bagančata a obouvala svému milovanému dědečkovi staré očmachtané kostkované bačkory s kovovou žebříčkovou přezkou.Tak a tejď se cejtím jako doma zadupal si dědeček ve svých starých bačkorách.Adélko nech už dědečka ať si odpočine,nahlédla do předsíně dcera,umýt ručičky v koupalně i děda a alou do kuchyně na večeři.Pojď dědečku umyjeme ručičky, vedla si vnučka dědečka do koupelny a pak bude překvapení, mamka ti udělala něco co máš moc rád připravovala dědu na tu dobrotu co ho čekala v kuchyni na stole, ale to už děda věděl během cesty s předsíně do koupelny, kdy ucítil vábivou vůni držkové polévky kterou tak miloval.A kterou mu uměla připravit od smrti jeho Boženky jen jeho dcera která se to od maminky naučila tak aby mu v těch držkách stála lžíce když ji postaví což bylo jeho pořekadlo a musel ji mít i na štědrý večer,když všichni měli polévku z kapřích vnitřností tatínek musel mít tu svoji držkovku.

No to je vůně to je dobrota nasával dědeček nosem když vešel do kuchyně ke kuchyňskému stolu okolo kterého seděla celá rodina a na kterém trůnil uprostřed velký hrnec z kterého se linula lákavá vůně držkovky.Tak tatínku do čela stolu chtěla posadit dcera tatínka na čestné místo a odsouvala mu místo,tam kde sedával ještě když byl jak se říká hlava rodiny.
Ne ne Boženko tam už je místo pro Toníka, to je hlava rodiny a pohlédl na svého zetě děda kterému to zalichotilo, já si sednu tady blíže u kamínek kde sedával můj tatínek hřeje mne to tu pěkně na záda a posadil se na místo u stolu které bylo blíže k radiátoru pod oknem zatím co Toník zaujal místo v čele stolu vyhražené pro hlavu rodiny..Ale Boženko tak jako dříve aby mi stála lžíce v polévce zaťukal si dědeček lžící do talíře.Téda to je dobrota pochvaloval si dědeček plný talíř husté držkovky,To není jako v tom ústavu,co tam jsem.Tam když je držkovka tak tam plave jedna držka v zrzavé vodě tam jsou pěkné blafi,Boženko tomu říkám gábl tak jak tě to učila maminka,liboval si dědeček,nabírající si lžící vrchovatě dršek a přikusoval si patku měkkého chleba.Dobré to byl děcka dobré, pobafával si děda z pěnovky kterou mu obřadně nacpala Adélka po večeři pohupujíc se v houpacím křesle s vnučkou na klíně,zatím co mladí hráli kanastu ucucávajíc uleželou terkelici.Ták děcka jde se do hajan probral se děda který si schrupnul v křesle a zítra se jde do kostela je neděle a já chci jít na mši.už dlouho jsem si nepopovídal s panem farářem.Ale dědečku mi už do kostela dávno nechodíme a tady náš Bohouš už vůbec.Vždyť se dal k bolševikům aby si mohl udělat vysokou školu hájila snacha svého syna před dědečkovo hromobitím, který byl zapřísáhlý nepřítel jakékoliv politiky.Tak až budete hledat dědictví po babičce které už stejně dlouho hledáte,tak se zeptejte pana faráře kterému jsem to svěřil při zpovědi, když jsem začal zapomínat a pro případ mé smrti jsem to dědictví pro Vás tímto způsobem zajistil a udělal jsem dobře proto že po těch práškách co mi dávají v tom ústavu si stejně prdlajz pamatuju. Nasměroval rodinu děda na téma dlouhodobého hledání cenností po babičce.Tak co s tím uděláme, sesedla se rodina v kuchyni když dědeček spokojeně oddychoval zachumlán do peřiny,v jeho podkrovním pokojíku.

Dozvěděli jsme se sice ke hledat informace k babiččiným cennostem ale vzhledem k zpovědnímu tajemství máme nejspíše až do dědečkovi smrti utrum.Zahájil poradu Toník jako hlava rodiny.Tatík si nic nepamatuje a farář nám do dědečkovi smrti taky nic neřekne.Ježíš marjá a co když pan farář umře dřív jak dědeček chytla se za hlavu Boženka.No tak to budeme namydlený zaklepal na stůl Bohoušek,jedině pořádně vožrat faráře slyšel jsem že prý si rád přihne a třeba se překecne když bude mít špičku.Hele a co takhle až odvezeme dědu po svátcích do cvokárny vystavit na tiskárně falešný úmrtní list třeba nám to farář sežere a práskne nám to přidal se do debaty strejda Míla který se stavil na panáka a který byl stvořen pro vymýšlení kde jaké rošťárny.Nó to aby jsi to nebyl ty, vymyslet takovou ptákovinu pokárala ho Boženka že se boha nebojíš pohřbívat tatínka za živa.Zapoměl jsi že dědeček chce mít pohřeb s panem farářem byl to prý jeho kamarád a seděli prý vedle sebe ve škole než se dal na studie v semináři.Jo dva kamarádi ve škole jeden pomazanej a náš tatínek starej proutník vždyť mu to maminka dávala sežrat vždy když se poškorpili, rozesmáli se chlapi a nalili si panáka. Nó vám aby to nebylo k smíchu vy kaňouři jak tatínek mamince zanášel sepsula je hned Boženka. Vstávat vstávat děti kohout už kokrhal pobíhal dědeček v pět hodin ráno od pokoje k pokoji a bušil holí do dveří vstávat sedmispáči,Tatínku prosím Vás je neděle pět hodin ráno otevřel dveře ložnice Toník ještě máte spinkat.Kdepak Toníčku já jsem čilý s ranním kuropěním tak šup alou vstávat nasnídat a jde se do kostela chci si pokecat s Františkem už se těším jak si k němu dřepnu do zpovědnice a budu mu vyprávět jak jsem mu ve škole nasazoval parohy s Vendulkou do které byl zamilovanej.Von ten blbec František byl tak nesmělej kupoval jí kytky a bonbónky a já s ní randil za školou v remízkách a když jsem jí přinesl kytku tak jedině když jsem jí večer urval u pomníku Masaryka a dokonce mě jednou honili četníci to byla prča řechtal se dědeček.Von Frantík dřepěl v semináři polykal motlitby, měl odřený kolena vod dlaždic v kostele a já měl vodřený kolena vod koberců když jsem dobejval paničky na vojně než na mne babička upletla boudu a já jsem se musel oženit rozjel se dědeček.Dej jí pánbůh lehký spaní.Tatínku dost už to nechci slyšet ozvala se z ložnice Boženka která se probudila.Vidíš a to jsem ti chtěl povědět jak jsem před vojnou jezdil s komedianty a žil s dvěma sestrami cikánkami to byli časy a to už Boženka nevydržela a přibouchla dědečkovy dveře ložnice před nosem,to by se ti líbilo poslouchat ty jeho čuńačinky pucovala manžela který se uculoval když lezl zpět do postele,dospat rána.

Nazdar Františku zahlaholil děda sotva vstoupili do kostela,namočil si prsty v kropence u vchodu pokřižoval se a uviděl velebného pána u oltáře.Pst ozvalo se z lavic pohoršeně, kde seděli věřící a v tiché pokoře rozjímali nad otevřenými modlitebními knihami.Velebný pán zareagoval na dědečkovo halekání a pokynul mu ke zpovědnici.Vendo ty jsi se vůbec nezměnil,káral dědečka velebný pán sotva se usadili proti sobě.Pořád jsi ta samá hříšná nádoba jako ve škole.Heleď velebníčku každej nemůže být pomazanej přilepil se dědeček na mřížku dělící zpovědnici. Vždyť vy by jste byli bez kšeftu kdyby nebylo nás hříšníků neměli by jste co napravovat,dobíral si dědeček pana faráře.Heleď Františku já bych tady chtěl na jeden den sedět tady v tý tvý dřevěný piksle a poslechnout si ty čunáčinky co ti tady ty nádherný škatule nacvrdlikaj do ovaru to se musí červenat i ten bronzovej zvon pod tady tou,střechou,šklebil se škodolibě dědeček na svého bývalého spolužáka..Co bylo bylo Venouši,já teď sloužím božímu poslání a to co se zde dozví bůh skrze mne je chráněno zpovědním tajemstvím.A jestli si ještě vzpomínáš Františku jak jsme chodili za školu,nalejvali jsme faráři do kropenky inkoust a kradli jsme z kasiček na milodary penízky?

Popásal se dědeček na farářovi nešťastném výrazu ve tváři když mu připomínal školní hříchy.Zadrž Venouši božího slyšení už bylo dosti k nerozvážnostem mého mládí však jistě jest mi odpuštěno těchto mladistvých hříchů a velebný pán se vypotácel ze zpovědnice a odváděl dědečka do zákristie z dosahu věřících kteří se otáčeli ke zpovědnici odkud se ozývalo úpění velebného pána.Tak ven s tím ty starej rošťáku pustil se do dědečka velebníček jen co za nimi zaklaply dveře zákristie.Ty jsi mi dal Václave a zrovna ve zpovědnici, před božím slyšením spínal ruce farář.Heleď svatosti,jestli si vzpamatuješ jak jsem ti tenkráte svěřil než mne klepla mrtvice kam jsem zašil ty cennosti po Vendulce po tom co mne opustila,potřebuju vědět kam jsem to zašil já si nemůžu vzpomenout kde to hledat,vyklopil děda důvod své návštěvy kostela.Á teď ti to vrátím dědku jedovatá, pomyslel si velebníček.Já ti to teď osolím ty hade.Před chvílí jsi mne griloval před bohem a teď ti to dám sežrat zase já,liboval si farář.Tak to já ti Venouši nemohu sdělit neboť je to zahaleno zpovědním tajemstvím liboval si farář vidouc jak se děda smaží.Vzhledem k tomu že jsi mne to svěřil ve zpovědnici je to chráněno a já ti to nesmím prozradit točil velebníček dědu.

Hele Františku že ty mi nemůžeš zapomenout Vendulku jak jsem ti ji urval,zatím co ty jsi byl samý pukrle Vendulko sem, Vendulko tam.Prd ti to bylo platný kamaráde holedbal se dědeček,holka chtěla pořádnou náruč a ty jsi se k ničemu neměl,nechal bys ji uschnout.Vždyť ty mě můžeš vlastně poděkovat Františku.Já jsem ti vlastně pomohl skrz zhrzenou lásku.Já jsem si vzal Vendulku na kterou jsi si myslel, ty jsi ze žalu vstoupil do semináře.Dnes máš doktorský vzdělání, faru, kostel,hospodyni stádo farníků kteří tě zbožňují a podívej se na mne. Já jsem se vyučil stěží postavil domek o který se po má smrti poperou mí potomci teď mě ždímají abych si vzpomněl kam jsem zašantročil poklad po Vendulce co zemřela a jediný co mám je záducha,ajchamra a sedřený záda od instalatérský brašny kterou jsem tahal po melouchách abych si postavil domek.Dnes mě děti vozejí na vánoce domů z blázince kam mě dali aby nemuseli platit domov důchodců a hlavně aby si tam vybrali důchod, co mi tam chodí každý měsíc na konto tak takhle jsem dopadl Fanouši.Víš co Venouši a František nalil do dvou skleniček trochu mešního vína.Tak já když tě tak poslouchám tak ti vlastně opravdu musím poděkovat,že jsi mi vlastně připravil poněkud lepší osud jak tobě.Řekl bych že jednodušší.A já bych ti chtěl Václave také trochu pomoci nabídl svému kamarádovi ze školních lavic František.

My máme v charitě také domovy pro seniory a kdyby jsi chtěl pomohl bych ti a zařídil bych ti tam nový domov v krásném lesním prostředí u vody kde by jsi si mohl chodit na ryby,tvůj oblíbený koníček,pokud si pamatuji jak by se ti zachtělo Václave, bez povolenek neboť naše církev vlastní i vodní hospodářství.Františku podíval se na svého bývalého spolužáka dědeček se slzami v očích.Ty by jsi to opravdu pro mne udělal? I když jsem tě připravil o tvou lásku? I když si s tebe dělám legraci? I když jsem tě měl za páprdu? Právě proto Václave že bůh tomu chtěl a předal břímě utrpení které by mne postihlo odchodem mé milované Vendulky na tvá bedra, proto že já bych její odchod z mého života neunesl,jako její manžel a jestli budeš chtít Václave zařídím ti to tak, že po vánočních svátcích tě zavezu místo do ústavu,kam tě vozí tvé děti,do našeho domova pro seniory který si vybereš .Ani nevíš Františku jak se mi ulevilo já jsem si myslel že mi tu Vendulku nikdy neodpustíš zpovídal se dědeček.I odpustil Venouši odpustil,objal František svého kamaráda z dětství okolo ramen a tady máš ještě něco co jsi si u mě uložil tenkrát po pohřbu Vendulky než li tě klepla Pepka aby ti konečně ti tví hamouni dali pokoj a František se sehnul a s komody kde měl uložené obřadní předměty vytáhl truhličku s cennostmi po Vendulce které si u něho uložil dědeček,když se začalo řešit dědictví po babičce.To ještě nech u sebe Františku pokud ti to nevadí požádal dědeček, vezmu si to od tebe poslední den po svátcích, až pojedu do mého nového domova od tvé charity předám to těm mým hamounům jak říkáš abych měl konečně od nich pokoj. A teď by jsme si mohli jít Františku zahrát kuželky do naší hospůdky u Sluníčka kam jsme je chodili za mlada stavět za korunu, našim tatíkům když tam chodili na pívo a nakládaný utopence nasměroval dědeček jejich kroky k hospůdce kam chodili jejich tatíci trávit nedělní odpoledne.Ale Václave mezi námi mi říkej klidně jménem ale na veřejnosti s ohledem na mé poslání mě oslovuj jako mí farníci,požádal František svého bývalého spolužáka. Já vím Františku důstojnosti nebo otče,či velebnosti.Stačí pane farář Václave doporučil dědečkovi František bývalý jeho spolužák jak ho má oslovovat na veřejnosti.

Autor: Jiří Vodička; foto: internet