Na Rafandě

Autor článku: Jiří Vodička Byla to kolonie starých hornických baráků,kde bydlela moje babička s dědou a Rafanda se jí předzdívalo proto že to byla jedna velká drbárna.

Když si někdo učouhnul na začátku kolonie tak za pět minut na druhým konci kolonie věděli že má plný kalhoty. Babička si potrpěla na tituly a stále nadbíhala svým součastnicím, které se honosily maloměšťáckými tituly i když už se to po válce nenosilo v období znárodňování a odbourávání třídních vrstev.A tak se naše babička scházela a poklonkovala paní vrchní radové,paní vrchní revizorové,paní prokuristové paní doktorové a jiné titulované paničky které soudruzi odložili do starého železa.

A náš děda to byl machr na výrobu alkoholu. Pálil slivovici ze všeho co se dalo naložit na výrobu své kořalečky, na což si ve Spolku pro chemickou a hutní výrobu kde pracoval,nakradl veškerou palírenskou soustavu na špiritus ve skle, neboť tam pracoval jako vrchní aparačník, jelikož ho tímto titulem poctila babička aby se nemusela stydět za dědečka před jejími vznešenými přítelkyněmi, že je děda obyčejný makáč,který točí v chemické fabrice ventily a plní pytle surovinou kterou ve svém provozu zpracovává.A tak se babička honosila dědečkovo titulem paní vrchní aparačníková,což babičce její vznešené přítelkyně žraly,ale když si děda vybrečel zvolení do funkce předsedy závodního výboru ROH v jeho fabrice a přinesl si domů tento proletářský titul,kterým se babička před svou vybranou společností scházející se na tržišti a cukrárně,nikdy nechtěla pochlubit, neboť tyto dámy babiččina věku a postavení, kdy se před nimi poklonkovalo, toto dědečkovo revoluční poslání doslova nenáviděly, které jim zničilo jejich výsadní postavení na žebříčku třídních vrstev.

Ale na druhou stranu to mělo své výhody neboť dědeček začal zásobovat celou rodinu porcelánovými servisy, kávovými soupravami podnosy, servírovacími mísami vším na čem se podávalo občerstvení této fabriky na odborářských schůzích které dědeček vedl jako předseda odborářů s logem chemické fabriky v které pracoval a tak jsme všichni snídali,obědvali večeřeli na porcelánu s nápisy Spolek pro chemickou a hutní výrobu.A jak mile začalo v přírodě období sklizní jakých koliv plodů které lze nakládat a zpracovávat na alkoholické nápoje,brával nás dědeček do přírody kde jsme sklízeli,sbírali,česali vše co dědeček zpracovával do obrovských demižonů, které na skříních v ložnici bublali pěnili,a vydávali zvuky a zkvašený zápach což lahodilo dědečkovu sluchu a čichu až dospěl k názoru že nastal čas a že je správně dobubláno, sestavil na plynovém sporáku lihopalnou pyramidu sestavenou z různých skleněných šneků chladičů, hadic a zahájil posvátný proces pálení na který se dědeček těšil po celý rok.

Ty starej kozle,ty jednou vybouchneš, říkávala babička dědečkovi když koštoval čerstvě vypálenou slivovičku a přitom si potahoval z viržinka jehož rozžhavený konec nebezpečně kroužil mezi lihovými výpary nad koštýřkou jak říkal dědeček jeho oblíbené skleničce s kterou snad i spával.Buď jednou vybouchneš nebo s toho oslepneš a dostaneš slepeckou hůl. A vzhledem k tomu to zamilovanému dědečkovu gastronomickému koníčku,se jednoho dne rozhodl dědeček vstoupit do komunistické strany, což dával patřičně najevo svým sousedům, v činžovním domě ve kterém bydlel a kde mu říkali předzdívkou stará palírna a kteří si na něho stěžovali na bytovém úřadě v období. když mu na sporáku bublala pálenice a výpary protahovali celím nájemním domem.

Z čehož měli ostatní nájemníci obavy aby nedošlo k výbuchu nashromážděnými lihovými výpary, zvláště v horních patrech, jejich činžovního domu, kde se lihové výpary koncentrovali natolik, že nájemníci v posledním patře ráno vstávali do zaměstnání, přiopilí z dědečkovo lihových výparů a pozdějí raději vždy když dědeček začal čarovat s palírnou brali si dovolenou a odjížděli po dobu jeho lihopalných slavností pryč.Zvlášť když se ještě dědeček nechal zvolit domovním důvěrníkem aby zabránil jakékoliv revoltě nespokojených nájemníků v období lihopalnách slavností…Robertku máš už napáleno? Kladla tuto otázku babička dědečkovi když uklízel svou palírenskou aparaturu a dědeček už věděl že začíná údobí kdy babička zahajuje léčebné procedury, pomocí dědečkovy napálené slivovičky.

Jako první babička navštíví zubaře, vycení na něho zoubky a při odchodu po jeho lékařském ošetření mu vždy vsune do kapsy pláště láhvičku dědečkovy slivovičky.A tak se její pan doktor věnuje babiččiným zoubkům velice pečlivě a stále babičce nalézá na zubech něco, co by se dalo vylepšit stále jí opravuje chrup stále nalézá kazy a vždy objeví něco co by se dalo ošetřit a tak se postupně dědečkovo demižónek se slivovičkou, postupně stěhuje k panu zubaři a dědeček už se obává že babičce dorůstají zuby jako žralokům, jak mu rychle ubývá slivovička v demižonku s nápisem Dentista.

Dále má ve sklípku,demižonek s nápisem internista ortopéd,neurolog a jiné demižonky s názvy lékařských odborností s kterých babička čerpá pro inspiraci diagnóz jejich odborníků když si jde upevnit své zdraví. Vždy když začaly dědečkovo lihopalné slavnosti a dědeček byl celý týden v slivovicovém opojení někdy i se svými kamarády,v tuto dobu se babička uchylovala do městské knihovny aby si tam obnovovala své literární cítění a aby byla uklizená z výparů které se šířily kuchyní od plynového sporáku, na kterém probublával obsah alkoholického sedimentu, z kterého právě dědeček destiloval jeho životní nektar.Jednou když babička po celodenním pobytu v knihovně usoudila že dědeček již vypálil svou celodenní normu sedimentu z demižonů a jeho kamarádi odešli, rozhodla se že půjde domů a po otevření dveří do bytu,dostala první ránu zkvašených výparů rozlévajících se po celé předsíni a druhou biblickou ránu dostala, když vešla do kuchyně a spatřila dědečka opařeného a posypaného moukou.

Kuchyň byla posetá drcenými švestkami od podlahy ke stropu a uprostřed seděl dědeček na židli v trenýrkách kroutící se jak moučný červ.Během pálenice a ochutnávky dědečkovo nektaru s jeho kamarády odborníky na slivovičku, přímo z odkapávající hubičky jeho, jak říkal dědeček, životobudiče, se pánové tak rozjařili že zapomněli hlídat teplotu a celý přístroj jim vybouchnul a zdevastoval veškerou malbu v kuchyni a dědečka který byl přímo u aparátu to opařilo vařicím švestkovým sedimentem.

Když to viděli jeho kumpáni poradili mu aby si opařeniny posypal moukou a ti když uviděli následky jejich rady a slyšeli jak babička zvoní aby jí dědeček otevřel protáhli se kolem ní ve dveřích a utekli aby nějakou neslízli.Roberte dědku bláznivá,lomila rukama babička, když spatřila tu spoušť a dědečka kroutícího se na židli jak moučný červ.S tím bude konec ty starej blázne,radši ti budu kupovat denně rum než aby tě to zabylo.Já nechodím do práce a kdo by mne po tvojí smrti živil? No bóže Boženko našla by jsi si jiného blbce kterej by měl trpělivost poslouchat věčně ty tvoje komentáře ke každému prdu zmohl se děda na jakou si rebélii.

Co tejď s tebou do špitálu jít nemůžem smrdíš jak lihopalna,to by jsi šel rovnou do kriminálu,bědovala babička,však víš že je to trestný pálit načerno doma.Ale Boženko kdo tě bude léčit když nebudu pálit slivovici.Prd mne bude léčit rozohnila se babička,jsem zdravá jako řepa.A k dochtorům jsem chodila proto že jsem si chtěla pokecat. S tebou se nedá vůbec mluvit, vždyť ty jseš takovej starej blbec a věčně děláš chytrýho ty dovedeš blafat nesmysli tak akorát na domovní schůzi.A já potřebovala občas pohladit duši inteligentním slovem.Tak co mám s tebou dělat dědku bláznivá,co mám jen s tebou dělat, bědovala babička,zatím co se brodila po kuchyní ve švestkové matlanici okolo dědečka který seděl na židli jak hromádka neštěstí.

Boženko ozval se děda po chvíli až mu to opět začalo zapalovat, po tom švestkovém Vesuvu co se mu vychrlil na sporáku.Boženko co kdybys vzala ten pětilitrový demižonek se slivovičkou co tak léta zhraňuji ve sklepě a zašla s ním za nějakým doktorem který tě má v péči?No konečně ti to Roberte začíná myslet,vzala babička tašku zašla do sklepa a vrátila se s jejím zubařským oblíbencem.Ježíš Marjá paní Pekárková tady to vypadá, sprásknul ruce její zubní dentista až mu nadskočil cvikr na nose a uviděl dědečka jak se vrtí na židli.Já jsem dentista a nevím co si s tímto počnu , vyhrnul si rukávy a začali s babičkou za mohutného nářku dědečka oškrabávat špachtlí, švestkovou seškvařeninu potom ho posadili do vany a opatrně omývali a ošetřili až ležel dědeček k babiččině spokojenosti v posteli a nakonec mu doktor mu vypsal marodní lístek na sluneční úpal a úžeh pro jistotu kdyby na dědečka přišla kontrola s fabriky aby zdůvodnil ty švestkové popáleniny.

Já ti dám ty starej blázne,rozkatila se babička když uklidila tu švestkovou spoušť v kuchyni a je jí hněv zaujala dědečkova skleněná monstrózní konstrukce na pálení slivovice která stále trůnila na plynovém sporáku.Já ti dám ty prevíte a babička mohutným úderem smetáku smetla tu dědečkovu alkoholickou chloubu se sporáku potom ji na podlaze roztloukla paličkou na maso na cimpr campr chladící hadice rozřezala nožem a celou tu nenáviděnou stvůru nametla do kbelíku a vyhodila do popelnice.

Tím bylo její dílo dokonáno a poté si babička udělala své kafíčko a pochutnala si na svém oblíbeném Karlovarském rohlíčku.Od teďka máš utrum dědku bláznivá zahrozila rukou dědečkovi sténajícímu v ložnici, vždy když ho šla kontrolovat,od teďka se mnou budeš chodit do parku krmit ptáčky a žádný kořalečnický kamarády, voni tě přejdou roupy ty starej blázne vynesla babička ortel na dědečka který se krčil pod duchnou a snažil se být co nejmenší aby nejitřil babiččin hněv.Mezitím se babička vydala omluvit dědečka do garáží v kterých pracoval dědeček jako důchodce.a ještě si vzala vozíček na brikety které dědeček vyráběl v noci když hlídal,garáže.

On totiž dědeček když měl službu v noci v garážích kde parkovali nákladní auta co rozvážely uhlí do bytovek a každý pátek na konec týdne čistili šoféři ložné prostory,sajtny aut a tak že se vždy na místě očisty našli hromádky uhelného mouru,které dědeček shraňoval do starých necek za garážemi,potom ten nashromážděný mour smíchal s vyjetým olejem který vylévali šoféři do odpadové vany toto promíchal na hustou kejdu a tuto hmotu plnil do sáčků od mléka a tímto způsobem vyráběl brikety, aby ušetřil za topivo a které se snažil protlačit na patentovém úřadě pod názvem raketové palivo, které po přiložení do kamínek značky Petra tohoto dědečkovo raketového paliva rozpálili kamínka do červena a komín na střeše odfukoval saze jak uhelná elektrárna.Výbuchem palírny se dědeček konečně umoudřil tím skončila jeho palírenská eskapáda a jeho jediné zpracování švestek bylo míchat babičce od té doby jen švestková povidla.
Autor: Jiří Vodička; foto: internet