Splněný sen

Autor článku: Jiří Vodička A můžete mi říci pane Vaněček jaké měl váš tatínek či dědeček jak mu dnes říkáte povolání?Zeptal se specialista na duševní choroby seniorů v pokročilém věku v poradně pro psychické postižení, rodinné delegace dětí a vnoučat dědy, kteří přišli na konzultaci o podivínském chování svého dědečka.

A můžete mi podrobně popsat jaké má potíže či zvláštnosti ve svém chování? Tázal se dále doktor a zapnul si diktafon. No náš dědeček je původem elektrotechnický inženýr,létal jako profesionální vojenský pilot a po určitém výsluhovém období přešel do civilního letectva a tam byl až do důchodového věku a potom odešel do důchodu,chvilku si to užíval a potom se jeho chování poněkud změnilo pane doktor diktoval do záznamníku dědy nejstarší syn Jaroslav.A můžete mi popsat jeho abnormální chování? Zeptal se psychiatr a dělal si poznámky do bloku.

Zatím co se rodinná delegace která si přišla stěžovat na chování svého dědečka o něhož měla obavy usazovala na židlích a vyšetřovacím lůžku s nervositou se rozhlížela po ordinaci jako na trní.Víte pane doktor náš dědeček si prý splnil svoji touhu z dětských let,kdy chtěl být jednou, popelářem podruhé obsluhovat parní válec poté mašin fírou a taky kapitánem korábu.Já nevidím co je na tom špatného uvažoval doktor nahlas, tak ho nechte ať si hraje třeba na popeláře,či řidiče parního válce a jiné koníčky uklidňoval rodinu psychiatr, prostě berte to tak že v jeho věku je to normální.To je jak se říká starý člověk je v určitém věku jak malé dítě.Pane doktor normální by to bylo kdyby si jen hrál, ale když k němu přijdete na návštěvu a najednou vidíte na dvoře před barákem stát popelářský vůz, dědeček vás přijde uvítat v roztrhaných montérkách s kulichem na hlavě zamává na šoféra popelářského vozu kterého si vždy na dvě hodiny najme naskočí si vzádu na stupátko popelářského vozu a nechá se vozit po ulici jako popelář snažil se vysvětlit své podezření na dědečkovo podivné chování jeho zeť.No to je dost podivné, podíval se psychiatr s jistým podezřením na své klienty,kteří přišli řešit problém svého dědečka.A co takhle nemá váš dědeček na dvoře také ten jak se říká parní válec?

Když si přál být strojníkem na tomto archaickém muzejním exponátu? A víte že má pane doktor vysvětluje dědečkův syn jako mluvčí rodiny.Vždyť si na něho stěžují i sousedé že dělá s tím strojem šílený rámus když to řinčí po dvoře okolo baráku a že si nemůžou pověsit ani prádlo na šňůru když vyperou, proto že když přikládá do kotle toho hrozného železného křápu, všude z toho komína na tom vehyklu lítají saze.Ježíš marjá pomyslel si psychiatr tak ti jsou taky zralí,jen abych si s nimi poradil to jsem ještě nezažil celá rodina a pěkně žahlá, tam snad bude asi normální jenom ten dědeček kterého si nevzali sebou.Tati naklonila se dcera k otci a pošeptala mu.Tatí ten doktor si o nás myslí že jsme šíblí,nevěří nám že dědeček má parní válec. A co takhle koleje ty nemá? Váš dědeček okolo baráku kladl psychiatr další otázky rodince aby se přesvědčil o jejich abnormálním chování.Zatím ne pane doktor ale za barákem na zahradě už má složenou fůru pražců a z lokomotivního depa ho sháněli ňáký ajzlboňáci kvůli staré vyřazené mašině,potili se děti inkriminovaného dědečka a snažili se přesvědčit doktora psychiatrie který se na ně díval s jeho profesionální shovívavostí, když popisovali o podivínství jejich dědečka.A má váš tatínek ještě jiné podivnosti? Pokračoval doktor ve vyšetřování zaměřené teď už spíše na všechny rodinní příslušníky této rodinné sešlosti.

No a to si představte pane doktor diktovala doktorovi do poznámek dědečkovo vnučka.Dědeček si od někde přitáhl starou litinovou vanu k ní starej lázeňském kotel a každej pátek v tom starém monstru zatápí a koupe se prý jako za svého mládí.A neměli jste někdo v rodině závažné onemocnění? Pokoušel se doktor zjistit hlubší závadu či problémové chování v rodině.Kdepak pane doktor všichni jsme zdraví jako buci odpověděla dcera dědečka.A co alkohol či jiné návykové látky používají se u Vás často?Ani to ne pane doktore jen dědeček si občas vyzunkne lahvičku rumu a říká u toho komu smrdí rum tomu smrdí práce,odpověděla zase dcera, ale proč se nezajímáte o dědečka kvůli kterému jsme přišli pane doktor, ale o nás my přece žádné problémy s duševním postižením nemáme. Hmm hmm pokyvoval doktor hlavou a psal si do poznámek otec rodiny alkoholická demence a to mi chtějí nakukat že dědek byl vojenský pilot, magoři pomyslel si.No víte, to co mi vyprávíte, se mi zdá poněkud nereálné,ošíval se doktor a začaly mu škubat koutky úst, to bych se musel přesvědčit na vlastní oči abych uvěřil všemu to co mi tady vyprávíte.

To že má Váš dědeček či tatínek popelářský vůz,či parní válec a že si chce pořídit lokomotivu to bych se musel opravdu přesvědčit na vlastní oči, opakoval nevěřícně a sáhnuli do truhlíku,vytáhl krabičku s pilulkami s které jich pár vyklepal sezobnul a nervózně se začal opět ošívat.Rodinná psychóza pomyslel si to jsem ještě nezažil to bude vědecká práce.To si nesmím nechat ujít.Víte co? Já Vám dám tuhle ty testíčky ty si vyplníte a potom se domluvíme na postupu jak vám budu moci pomáhat abychom ty vaše problémy zvládly.A doktor jim podával tužky a testy na vyplnění.Víte co pane doktor,zvedl se z židle dědečkův syn.Nejlépe bude když zavřete ordinaci a pojedete s námi aby jste se přesvědčil na vlastní oči.

Proto že jak vidím máte nás za blázny.A víte co? Odpověděl psychiatr beru Vás za slovo jedeme je zrovna polední pauza na oběd a sám jsem zvědav na toho vašeho dědečka.Doktor vyprovodil rodinu z ordinace a zavřel za sebou dveře.Tak pojďte přátelé touto chodbou bude to blíže mžoural na ně doktor potměšile skrz brýle a vedl je chodbou ke dveřím do jaké si čekárny kde jim pokynul aby se posadili a když se posadili že hned řekl jim že hned přijde ať posečkají vyšel ven a zaklapnul za sebou dveře které neměli ze vnitř kliku.Taťko vždyť jsme v blázinci ukázala Terezka na zabouchnuté dveře bez kliky.Ježíš marjá von ten cvokař nás má opravdu za blázny chytil se za hlavu taťka.Vždyť my se odsud nedostaneme ani na hajzl.

Mezi tím psychiatr proběhl chodbou do jiné ordinace psychiatrické léčebny.Kolego honem potřebuji konzultaci oslovil doktora který seděl za psacím stolem a vypisoval si jaké si formuláře,co pak se děje,kolego že jste tak vyvedený z míry pozorně se zadíval na svého kolegu který si rozčíleně projížděl rukama vlasy na hlavě a škubaly mu koutky úst.Mám tu raritu a nevím si s tím rady,kolego celá rodina magorů a všichni mají stejnou psychózu.Ale to snad ne pane kolego odpověděl mu ten druhý a nejste trochu přepracovaný?Otázal se a nabídl mu z krabičky kterou vytáhl ze stolu tabletku,vezměte si mě to taky pomáhá,novinka se Švýcarska pro nás v našem povolání, když už máme pocit že u nás začíná profesionální deformace.To víte když každý den posloucháme ty fantas magorie od pacientů, tak se to musí někde objevit. Ale dejte pokoj kolego tak daleko ještě nejsem mávl rukou ten druhý,jen se pojďte na tu rodinu podívat kolego přesvědčoval nevěřícího kolegu,opravdu je to tak, je to na vědeckou práci která nemá ve světě obdoby celá rodina a stejné symptomy.Dědeček alkoholická demence který přesvědčil celou rodinu že byl celý život pilot.Navíc prý má doma popelářský vůz,parní válec a už si staví koleje pro lokomotivu kterou prý mu prý přislíbila dráha a všichni jsou už o tom přesvědčeni.

Vypadá to že v našem oboru je možné že tyto psychické symptomy mohou být nakažlivé,tak jako přenosné choroby.Víte co kolego aby jste neřekl že jsem nevěřící Tomáš, doktor použil biblickou postavu,půjdu se s Vámi podívat na tu rodinu podivínů jak vy říkáte.Ježíš marjá pane doktor vy jste nás tu zabouchl jako by jsme byli nějaký blázni spustila na doktora dědova vnučka když oba doktoři psychiatrie vešli do čekárny, málem jsem si to pustila do kalhot, kde jsou toalety, proletěla dveřmi kolem doktora, který ji stačil říci doleva za rohem.Pane doktor to jsme si neujednali pustil se do doktora tatínek Jaroslav měli jsme jet k nám a vy nás tady zabouchnete, jako by jsme byli nějací blázni.Je už půl třetí odpoledne to už dědeček roztápí pod kotlem parního válce a já jsem mu slíbil že mu na cirkulárce nařežu polena aby měl čím přikládat do ohniště pod kotlem aby se mohl s tím pekelným strojem producírovat po ulici a dělat pozdvižení pro všechny děti v okolí které se na to sbíhají i s rodiči jako by tam byl nějaký cirkus. A proto, že je tatínek jako bývalý pilot nešikovný a posledně si málem uřízl ruku vysvětloval doktorům Jaroslav, proč pospíchá domů aby byl u dědečkovo parního válce co nejdříve.

Kolego to jsem nevěděl že je to takové, zíral přizvaný psychiatr na konzultaci kolegou s podivínskou rodinou mezi dveřmi, zkoprnělý a měl úžasem vytřeštěné oči na celou rodinku s údajnými představami o dědečkovi který se projíždí po ulici parním válcem nebose mění v popeláře či mašin fíru na lokomotivě .S tím jsem se ještě opravdu nesetkal a sáhnul si do kapsy pro krabičku Švýcarských tablet na uklidnění a otřel si orosené čelo,Vezměte si také kolego, nabídnul zázračné pilulky z dovozu i svému kolegovi který si hrábnul pro zázračnou medicínu plnou hrstí..Ani nevím kolego jestli pro toto hromadné rodinné onemocnění, máme vůbec nějaké naučné metodika v odborné literatuře pro duševní onemocnění, pokoušel se zašátrat ve svých vědomostech přizvaný odborník na psychiatrickou diagnózu a stanovit odborné posouzení toho to rodinného duševního postižení.Kolego domnívám nejlépe by bylo pro tuto rodinu zkusit šokový náraz a proto by bylo nejlépe jet s touto rodinou k nim a přesvědčit je na místě že existence toho o čem se domnívají, je pouze iluze v jejich představách.

S tím souhlasím kolego ukončil konzultaci o této rodině doktor psychiatrie který tu to rodinu vyšetřoval. Nejlépe bude když se přesvědčíme přímo na místě vzniku tohoto chorobného stavu této rodiny a vyšetříme si toho jejich dědečka který dovedl tak mocně ovlivnit celou rodinu, že podlehli jeho schizofrenii či jaké si psychóze to ještě musíme prošetřit neboť jde jistě něco nového v našem oboru.To jsem zvědav, to jsem zvědav,kolego jak tohle to dopadne neustále opakoval profesor v odbornosti na schizofrenii kterého si přizval na konzultaci doktor který vyšetřoval rodinu s podezřením na hromadnou duševní chorobu,když nasedali dojejich rodinného mikrobusu.No snad nechcete řídit, podivil se psychiatr když k volantu usedal Jaroslav.To víte ž budu pane doktor,odpověděl Jaroslav a čím myslíte že jsme se sem dopravili.No potěš pán bůh co nás ještě dneska čeká, narazil si doktor hučku do očí aby se nemusel dívat na cestu v automobilu řízeném člověkem s duševním postižením který jistě získal řidičské oprávnění podivným způsobem.Vidíte pane doktor a jsme doma naklonila se manželka Jaroslava přes sedačku k svému manželovi a ukazovala na shluk lidí na konci ulice. kde vyjížděl z vrat ocelový obr, parní válec za mohutného supění a řinkotu ocelových kol o dlažební žulové kostky kterými byla vydlážděna celá ulice.Můj Bože tak ona je to pravda mnul si užaslý doktor brýle, které se mu zapotily když na konci ulice zastavili před hřmotící ocelovou obludou a všichni vystoupily z mikrobusu.Podívejte se kolego ukazoval druhý psychiatr rukou za vrata rozlehlého pozemku z kterého vyjel parní válec a kde stál u plotu popelářský vůz.To se nám snad jenom zdá rozhodil v úžasu ruce doktor psychiatrie, kterému chtěla rodina svěřit do péče svého dědečka.

Okolo ocelového monstra byla shromážděná celá ulice a jejich pozornost zaujmul stařík v montérkách a slamáku na hlavě který na tom to ocelovém monstru přikládal do ohniště polena,manipuloval s mohutnými pákami na řízení toho to stroje s kterého se z mohutným houkáním parní píšťaly uvolňovala pára.No podívejte se pane doktor na toho starého blázna,ukazovala dědečkova dcera na starého pána, který byl ve svém živlu a točil obrovským ocelovím kormidelním kolem které ovládalo veliký železný válec na předku stroje napříč této mašiny místo předních kol kterým se udával směr jízdy toho to monstra.Vidíte ho? Pane doktor starého blázna ukazovala na dědečka obklopeného houfem dětí kteří tahali za táhlo parní houkačky z které se valili oblaka páry za silného houkání které se rozléhalo po celé ulici.Posledně si umínil že poveze místní haranty do cukrárny na zmrzlinu a málem ten křáp nezabrzdil a skoro projel s tím monstrem až do cukrárny.Sousedé si stěžují že se zde bojí parkovat,volali už na dědečka policii ale ta s tím nemůže nic dělat protože ten pozemek na kterým stojí ta ulice,ten dostal dědeček v restituci a tu silnici si zde dal vybudovat pro své tyátry s těmi železnými obludami které si pořídil.vysvětlovala nešťastná dcera, stále více a více udiveným doktorům dědečkovo podivínství,pro které ho chtěli zbavit svéprávnosti a s kterým nemohli hnout.Oba lékaři se prodírali houfem dětí obdivujících supějícího železného obra k starému pánu ve slamáčku který dětské drobotině cosi vysvětloval ukazujíc ji na jednotlivé součástky toho to stroje a když je spatřil v bílých lékařských pláštích zamával jim dělaje jim uličku mezi dětskou drobotinou, obdivujíc jeho mašinu.Jen pojďte dál páni doktoři vidím že Vás zase přivedla má rodina,jako posledně,chtějí mne zbavit svéprávnosti že prý jsem magor vyjádřil se jadrně k jejich povolání nejraději by schlamstli můj majetek,to co jsem nahamounil za celý život a ještě dostal v restituci.Krkouni odplivnul si dědeček před dcerou.

Víte páni doktoři tejď se mi splnil sen z dětství když jako deseti letí kluci děti ulice jsme obdivovali popeláře,strojníky parních válců které tenkráte používali cestáři při opravách ulic či mašin fíry na dráze kde jsme jako děti sedali na vantu poblíž lokomotivních dep a toužili být tím mašin fírou s fajfčičkou v zubech, který pečlivě ukrápí olej z olejničky na táhla u kol mašiny a pak je pěkně leští hadříkem až září ve slunci jak vyleštěná dragounská šavle.Podívejte páni doktoři, už jdou mí kamarádi z dětství a děda ukázal na přicházejíci partu dříve narozených, v jeho věku z nichž se někteří opírali o hole při chůzi.To jsou ti kluci s kterými se nám splnil dětský sen po kterým jsme toužili když jsme nosili kraťasy s kšandami a měli každou chvíli odřený kolena představil je dědeček.A já proto že jsem zbohatl v restituci jsem nám pomohl toto uskutečnit.Tak jde se na to kluci děda sáhl do lanclu montérek vytáhl placatici rumu obřadně ji podal dokola dědoušům kteří si cvakli sáhli si do bedny pod stupačkou pro mazadla a hadry a pustili se do šůrování jejich vysněné mašiny.Vidíte jsou šťastný ukázal děda na své kamarády kteří se činili aby se mašina leskla jako kdyby vyšla z fabriky.ti Vaši kamarádi se činí jako by leštili rodinné stříbro,podotknul jeden z doktorů.

Správně jste to nazval doktůrku usmíval se děda leštíc velikou mosaznou parní píšťalu až se leskla že ve slunci oslňovala jak odraz zrcadla,je to vlastně naše rodinné stříbro a pohladil láskyplně obrovské kormidelní kolo kterým se tento stroj řídil.To by byla rehabilitace pro naše pacienty radili se oba doktoři přes duševní nemoci dívající se jak spokojeně staříci pracovali láskyplně na svém rodinném stříbře a dohodli se že tento druh pracovní rehabilitace navrhnou na příštím semináři psychiatrů pro duševní nemoci a že až se vrátí do špitálu budou jezdit po všech kovošrotech v republice aby mohli koupit tento rehabilitační nástroj a budou ho testovat na zahradě pavilónu psychiatrické léčebny s pacienty aby zjistili jeho blahodárný účinek na duševní onemocnění a poté se tuto novou léčbu pokusí zavést v celosvětovém měřítku.Přišla šestnáctá hodina odpolední a dědeček dědeček zastavil stroj, zatahal za táhlo parní nádherně vyleštěné píšťaly a za mohutného sloupce páry se z píšťaly ozval vysoký dlouhý hvizd otevřel ocelové dvířka pod kotlem a vytáhl z rozžhaveného jícnu ohniště pekáč s nádherně ugrilovanými špekáčky.Férrtig zavolal dědeček a ti druzí staříci sundali lavici s ochozu kolem kotle stroje rozložili složený stůl děda prostřel ubrus sáhnul do nádrže na vodu, kterou doplňoval kotel, pro lahváče a krájel chléb s hořčicí a špekáčky s kamarády zasedli k svačině.

A děda a jeho kamarádi dávali každému, kdo si řekl a kdo nastavil ruku na tu dobrotu, chléb s hořčicí špekáček i cibuli kterou k tomu přinesli jeho kamarádi.Jen si berte děti rozdával děda i té drobotině která nastrkovala mlsné nosánky dědkům přes ramena ke stolu odkud to tak příjemně vonělo seškvařeným tukem a očouzenými buřty a podával jim tu očouzenou a seškvařenou dobrotu na krajíci měkkého domácího chleba.Kolego mě se od těch dědečků ani nechce odejít, loknul si jeden z doktorů z lahváče piva kterého mu podal jeden ze staříků když si vychutnávali oba psychiatři pohodičku, kterou kolem sebe šířili staříci ukusujíce chléb s hořčicí a očouzeného buřtíka a vůbec mi nevadí že sedíme v kopřivách opřeni o plaňkový plot.Vidím že ty dědci mají více rozumu než li my všichni a i ti mladí co toho pilota chtějí připravit o dědictví a prohlásit ho za blázna prostě naše diagnóza zní. Děda si splnil svůj sen ze svého mládí a kéž by se nám něco takového také podařilo.

Autor: Jiří Vodička; foto: internet