Co žena nikdy neřekne a muž nikdy neudělá

Autor článku: Irena Fuchsová Rozmazlené a neschopné ženy aneb zachraňme muže.

„Byl jsem při čtení šokovaný! Žena a ještě k tomu v žensko – feministickém časopise, se odvážila napsat, že žena může být rozmazlená a neschopná?!“
Přesně takhle reagoval e-mailem na můj předcházející fejeton, který vyšel v magazínu ONA DNES, jistý Vladislav.
„Dobrý den,
děkuji za Váš fejeton, nazvaný Recept na frustraci. Myslím, že jste problém pojmenovala úplně přesně. Neznám ve svém okolí žádného chlapa, který by měl potřebu válčit a objevovat světadíly. Většinu drtí právě zmíněné problémy.
Byl jsem při čtení šokovaný! Žena a ještě k tomu v žensko – feministickém časopise, se odvážila napsat, že žena může být rozmazlená a neschopná?! Už si ani nevzpomínám, kdy se někdo odvážil napsat něco podobného – že žena může být rozmazlená a neschopná. Jenom nevím, jestli vám tam holky ještě něco otisknou…
Tak dobře, problém je pojmenovaný a dokonce zodpovězený. Ale jak tu odpověď uvedete do praxe? Žijete v manželství se dvěma malými dětmi. Celý den se honíte, kontrolujete vše, za co zodpovídáte, dohadujete se se zákazníky, dodavatele byste někdy nejraději vykopali ze dveří, hlídáte své podřízené, atd., díky čemuž má rodina velký dům se zahradou, po které pobíhá velký pes, chalupu na horách, dvě auta a zimní i letní dovolené. A pak přijdete domů utahaná tak, že sotva koukáte, a vyfasujete něco ve smyslu, „celý den se starám jenom já, tak teď se budeš starat ty!“.
Co uděláte? Zdraví vás Vladislav.“
Bylo mi ho hodně líto. Stejně jako je mi líto všech mužů, kteří jsou na tom podobně jako on. Dostali se totiž do situace, do které se nikdy dostat nechtěli! Určitě si svou životní partnerku vybrali dobře, a když s ní stáli před oddávajícím úředníkem, opravdu ji milovali a byli přesvědčení, že spolu budou do konce života. Třicet let, čtyřicet. Nebo dokonce padesát? A vidíte, zadrhlo se to hned na začátku manželství, sotva se jim narodily děti.
Napsala jsem mu, kromě jiného, že mám pracovnu, kde je můj ráj, do kterého mizím vždycky, když potřebuju. Odepsal mi, kromě jiného, toto:
„Možnost únikového azylu je skvělá, bohužel ne každý ji má. Onen modelový muž musí denně do práce a pak domů. Rozvést se nechce a vlastně ani nemůže, protože by pravděpodobně přišel o děti i majetek. Takže je frustrovaný čím dál víc a pak o něm nějaký chlap napíše, že mu chybí válka a objevování světadílů.
Nejsem hrdina a nechci bobříka odvahy za to, že ve svém manželství vydržím. Ale když mi někdo začne dělat ze života peklo a každý den mě čeká jen stupňující se dusno, výčitky a nadávky, tak to pravděpodobně brzy zabalím. I když jsem chtěl vydržet s jednou ženou celý život.
Ale stejně mi není něco jasné. Člověk by si řekl, že dneska mají ženy, na rozdíl od předchozích generací, k dispozici myčky, pračky, mikrovlnky, auta a kdoví co všechno, takže by měly mít daleko víc volného času a měly by být daleko spokojenější než jejich prababičky. Kupodivu je to naopak, alespoň podle mých zkušeností. Čím si to vysvětlujete?
Zdraví vás Vladislav.“
A tak jsem si začala s neznámým Vladislavem, psát.
Včera mi kamarádka řekla, že četla fejeton o frustraci, a že si v práci říkali, že se přesně hodí na jednoho jejich kolegu. Oženil se z lásky, narodil se jim syn, jeho žena je tři roky na mateřské a on od ní denně slyší, kam jdeš, kdy přijdeš, kde jsi byl, proč jsi nepřišel dřív, proč jdeš zase do práce, proč musíš být v práci, nestaráš se o kluka, nepomáháš mi…
Navrhl jí, aby šla do práce a syn do školky. Odmítla a pokračovala ve stejné písničce. A on začátkem roku podal žádost o rozvod.
A tak jsem dneska ráno napsala Vladislavovi, kromě jiného, toto:
„… Vladislave, vy jste na „nejlepší“ cestě, zamilovat se. Začne se vám líbit někdo z vašeho okolí, někdo, koho jste si do této doby ani nevšiml. To vám pomůže přežívat. A když váš objekt zareaguje stejně – a on zareaguje, vaše „nejlepší“ cesta bude pokračovat. Tím chci říct, že vaše situace je velmi těžká. Nedýchatelná. A muži z těžké a nedýchatelné situace, prchají. A prchají i tímto způsobem.“

P. S.
Teď mě napadlo, že bych mohla napsat knížku. Nemusela by být nijak obsáhlá. Stačilo by deset důležitých kapitol pro současné ženy.
Ilustroval by ji můj kolínský kamarád, kreslíř Jiří Novák a jmenovala by se:
Rozmazlené a neschopné ženy aneb zachraňme muže.

Autorka: Irena Fuchsová