Jak odehnat koronavirové chmury?

Autorka článku: Irena Novotná Přečetla jsem si varování WHO, že lidé mohou mít mimo jiné psychické problémy z úzkostí a strachu z budoucnosti – tím zřejmě myšleno postkoronavirová doba. To určitě nepotěší nikoho. Vždyť je to další problém.

Ale není povinný a pro každého určený problém, který má očekávat. Je mnoho jiných situací, které člověka vyvedou z rovnováhy a jistě, že pokud se tato úvaha rozšíří, můžeme očekávat záplavu článků, co jíst, co pít, co nejíst a nepít jak dlouho spát, co dělat po probuzení, zda si zacvičit při otevřeném okně, zda ranní káva nezhoršuje náš momentální duševní stav, a co bude a před nebo po obědě apod. Jestli člověk přijme tu možnost, že se bude potom, co nákaza zmizí trápit, pak bude čekat, kdy ho to zase popadne. Je mnoho příležitostí, jak přijít o vnitřní klid, a které nastávají v mezilidských vztazích a konfliktech, které vyvolávají v člověku pocit, že už to nezvládne, což je pocit dost vypjatý.

O tomto problému promluvil i pan doktor Höschel, náš známý psychiatr. Rozšířil paletu příčin, které otevírají cestu k očekávání dalších problémů, tentokrát nehmatatelných a jejich zvládnutí stojí na síle lidské duševní odolnosti proti úzkostem, panice a důsledků těchto tíživých vztahů. Každý z nás má nějaké životní příhody, z kterých se musel vymotat, aby mohl pokračovat dál a najít svůj vnitřní soulad postupným smiřováním se s tím, že nyní všechno jinak a je nutno hledat možnosti nabytí harmonie a překonat moudrou úvahou tíživé pocity a najít si jinou polohu vnitřních úvah k řešení a reakcí nad příchozivšími události.

Včera jsem se setkala s příkladným jednáním; v naší malé samoobsluze se setkalo pár lidí v rouškách, Za pultem mladá zarouškovaná Vietnamka, která se snažila lidem posloužit a zvládnout kasu. Jedna paní, která byla zvyklá na zaběhlé prodavačky, které roky pracovaly v té prodejně, a tak dala najevo, že ji ta změna vadí, vyloženě vadí a přála si jeden kopeček olomouckých tvarůžků. Jelikož jsme všichni zúčastnění se zahalenými obličeji nemohli dát najevo svá vnitřní hnutí, před pultem a za pultem nastalo dusno. Zatímco slečna hledala mezi všemi sýry a šunkami vyžádané zboží, olomoucké tvarůžky, nervozita stoupala, ale situaci se snažil zachránit muž, který anglicky slečně za pultem řekl, co má hledat. Okamžitě zareagovala já jsem ji ukázala, kde jsou tvarůžky zařazeny. Paní, která si je vyžádala mi téměř vynadala, že ji napovídám, že ona to má vědět, když chce tady prodávat a naučit se pořádně zboží a češtinu. Tak my taky neumíme vietnamsky a čekala jsem další výbuch, který samozřejmě nastal, což jsem poznala podle očí té paní nad rouškou. Tak mi rázně odpověděla, že my nejsme ve Vietnamu, to ona je v Česku, tak má umět česky a že chce ty naše holky, co tady před tím prodávaly. Tak jsme ji řekli, že může být ráda, že je v sobotu otevřeno a že si může nakoupit, jinak by musela od vzdáleného Marketu, který je odtud vzdálen pět zastávek tramvají. Slečna chvíli zápasila s kasou, než sečetla zboží a paní ji hodila na stůl vypočtenou částku. Pomyslela jsem si cestou domů, že paní už po zbytek dne nenajde rovnováhu a bude se muset vybouřit.

Tak, takhle to asi nepůjde, protože něco takového se může stát v lékárně, u lékaře, všude, kde se lidé stýkají a vyžadují nějaké služby a tady a hned. Takové příhody rozhodně musí účastněné rozhodit, protože lidé pod rouškou nemohou trapné výstupy omluvit úsměvem za rouškou, který není vidět, když v očích, které jsou vidět, zůstává hněv, pocit ponížení a pochmurné myšlenky, že už nebude všechno jako dřív, protože se o tom pořád dokola mluví a grafy, které můžeme každý den sledovat v nás vzbuzují obavy, zatímco ti, kteří je zveřejňují předvádějí objektivní stav, o němž mají lidé pochybnosti, zda je to pravda.

Již lidé ve starověkých antických státech, prožívající pohromy přírodní a společenské vytrvale hledali cestu k blaženosti, alespoň na tu chvíli, kdy nejsou přímo ohroženi a zasaženi a ani věštírna nedokáže říci nic pozitivního. Jen ten nápis nad ní. Poznej sám sebe nebo výzvu – pečuj o svou duši. A o to jde, je to vtěsnáno do naší kultury, jen na to zapomínáme. Nedejme se přemoci něčím, co ještě nenastalo. Možná, že všechno bude jinak, ale proč nemyslet na to, že přijdou i pozitivní momenty, v kterých najdeme svou novou filosofii, povzbuzeni vítězstvím nad sebou samotnými. Nenechme se vytočit. Žijme přítomností, protože minulost je za námi a budoucnost nevyzpytatelná.

Autor: Irena Novotná, Foto: Internet