Čocht baroni 3

Autor článku: Jiří Vodička Po náspu s uhelnou hlušinou se těžce prodírala postarší žena ve vytahaných teplákách a ušmouranou zástěrou a s udřenými rukama s motyčkou se snažila vyškrábat zbytky uhle které tam nechali ti zdatnější paběrkáři kteří se vrhli na hlušinu hned po vyklopení vláčku. Vytěžili si jen to co považovali za nejkvalitnější a ty drobečky uhlí s uhelné navážky sbírala do kbelíčku, který potom vysypávala do starého dětského kočárku.

Lojza s Bédou se na ni chvíli dívali, jak se lopotí a potom se jim jí zželelo.Hele Lojzo tuhle bábrlinku tady pozoruju už pár dnů drcnul Béda do Lojzi.Co kdybychom udělali dobrý skutek pro bližního potřebného. Máš pravdu a oba se vydali k bárldlince která se zalekla když viděla že k ní přicházejí ti dva hromotluci kteři zde měli hlavní slovo a ulekaně ustupovala dozadu před nimi.

Nebojte paní nekoušeme, oslovil jí Béda a Lojzík ji vzal kbelíček z ruky posadil ji na lavičku vedle jejich boudy a vrazil jí do rukou plecháček s černou teplou curifindou do kterého cmrndnul trochu rumu. Sedněte si babi, my se vám o to postaráme a Béda najel se stařičkou Tatřičkou kterou vyzískali ze sousedního kovošrotu a zprovoznili si ji do pojízdného stavu, k hromadě uhlí, které ten den vytěžili z navážky a během půl hodiny ji přemístili na korbu Tatřičky až se jí prohnuly pérové pružiny.Tak nasedat paní a kam to bude? Zeptal se Béda který se posadil k volantu a jejich chráněnkyni které se ujali, usadili s Lojzou mezi sebe.Na Klíše chlapci na Klíše určila směr jejich jízdy pasažérka a dejte mi taky hlta a natáhla ruku k Lojzovi když spatřila v jeho ruce láhev rumu a pořádně si přihla z láhve až jí poskočil ohryzek na krku. Hergot ten Lojza musel té babce do toho kafe pěkně nahnout láhev s rumem že jí tak otrnulo s úsměvem se Béda podíval na Lojzu který se šklebil smíchy jak babce zachutnalo a rozzářily se jí smutné oči.Po chvilce jízdy po kočičích hlavách se jejich průvodkyně probrala a ukázala skrz špinavé sklo Tatřičky prstem.

Mládenci ,zastavte mi támhle u toho baráku a ukázala nám na výstavní secesní vilu.Babi nepřebrala jste zeptal se Béda při pohledu na nádhernou vilku za kterou by se nemusel stydět ani Rokefeld a pohledem změřil úbytek rumu v láhvi který tam zanechala když jí půjčil Lojzík láhev aby si cucla.Majitelka toho to nádherného stavení, se vyštrachala s vozu aby nám otevřela umělecky vytepávaná vrata do dvora kam jsme zacouvali s Tatřičkou aby jsme mohli shodit náklad s valníku.Pojďte dále mládenci zvala nás dále,naše pasažérka, když viděla že váháme Nebojte se je to opravdu mé, alespoň doposud nežli mi to seberou, uvařím vám alespoň curifindu.Odemkla vstupní dveře a vedla nás chodbou do vstupní haly překrásně zdobené arabeskami a ornamenty v dřevěném obložení.

Porozhlédli jsme se po té nádheře a scházel tu jen stylový nábytek a obrazy po kterých zůstaly na stěnách haly, jen světle orámované stíny.Jen pojďte mládenci pobídla nás naše hostitelka neupejpejte se když jsme zůstali nerozhodně stát na okraji haly kam nás zavedla z předsíně když otevřela dveře a pozvala nás dovnitř..Před válkou i během války jsem zde měla luxusní pánský klub, chodila mi sem samá honorace,provázela nás majitelka této honosné vily.Nosili mi překrásné pozornosti říkali mi madam a líbali mi ruku.Občas své bývalé hosty potkávám,ale trošku v jiném postavení. Zrovna nedávno jsem si byla na městském úřadě pro jaké si potvrzení.Otevřu dveře referenta který měl toto na starost a koho to tam nevidím,proti mě stál Rolfíček z abwéru, sklapnu podpadky, vztyčím paži a hlasitě zařvu, tak jak si to vždy u mne vyžadovali.

Heil Hitler Rolfe.A co myslíte zbledl otevřel hubu dokořán a když sklapnul zablábolil, teď už ne soudružko Heil teď zdravíme čest práci a významně si poklepal na klopu saka kde měl připíchnutý odznak s nápisem, se Sovětským časem na věčné časy, poté mi vystavil glejt co jsem potřebovala a nabídl mi funkci v pouličním výboru asi abych držela hubu o jeho minulosti. Ale kdepak s tím na mne,Rolfíčku odmítla jsem tu jeho nabídku. Já byla poctivá živnostnice nejstaršího řemesla které pomáhalo udržovat rovnováhu v rodinách když se cítil muž zanedbáván v manželství a přinášet potěšení osamělým a nezkušeným mužům bez rizika onemocnění určitého původu.

Po znárodnění mi rozpustili děvčata, nadělali z nich sociální pracovnice, údernice, svazačky a kdoví co ještě a já tejď dělám hajzl bábu po nocích v barech a kořalnách.Měla jsem to tu krásné, ani děvčatům se odtud nechtělo a vedla nás přes halu ložnicemi a ukazovala nám prázdná místa po stylovém zařízení interiéru jejího podnikání.No vidíte to prázdno pánové, po tolika nádherných a krásných věcí co jsem tady měla a jednoho dne mi sem vlítli řvoucí hulváti v montgomerácích a klobouky jak nosilo gestapo mávající revolvery, na pažích měli pásky s nápisem RG, jako Revoluční gardy my jsme tomu říkali rabovací gardy a řvali, jménem revoluční ho výboru jdeme zabavovat a jeden z nich ukazoval na jednotlivé kusy nábytku a zařízení, které odnášeli a nakládali na vojenská nákladní auta a když vše prakticky vyplenili sháněli se po štaflích a chtěli sundat kříšťálový lustr a když je nesehnali, tak ten krásný kříšťálový lustr co jsem měla v hale chloubu českých sklářů rozstříleli revolvery a rukou nám ukazovala na stropě díry po střelách.Naše nová přítelkyně, nás zavedla do kuchyně, posadila ke kuchyňskému stolu a postavila konvičku s vodou na lihový vařič.

Poslužte si prosím postavila před nás na stůl pucláky a nalila nám do nich žitnou kávu, když se začala vařit voda v konvičce.Je mi líto, že Vám nemohu nabídnout lepší kávový servis, ale veškerý porcelán jako i všechen jídelní servis včetně stříbra mne zabavili a teďka to nejspíše používají na některém revolučním výboru a nebo si to rozkradli domů povzdechla si smutně.Dopili jsme kávu, potom nás majitelka bývalého luxusního salónu provedla aby, jsme se ještě rozhlédli po bývalém pánském klubu pro lepší klientelu a naházely jsme ještě před naším odchodem, tu fůřičku uhlí naší nové přítelkyni do sklepa, nežli to zpozorují udavači z pouličního výboru a majitelka této stavební nádhery s toho bude mít potahování, poté jsme se rozloučili nasedli do Tatřičky Béda šlápnul na plynový pedál a my jsme frčeli domů s vědomím dobrého skutku na duši.

Autor: Jiří Vodička; foto: internet