Čocht baroni 4

Autor článku: Jiří Vodička Trmická restaurace Palestýna praskala ve švech.Slavil se svátek zářijový den horníků.Kabrňáci na sále prováděli po parketách své svátečně vyšňořené laně. U barového pultu vedle výčepu,se nalévaly panáky kořalky a na balkoně tanečního sálu nad parketem byly babky na čumendě.

Tejď se nakrucujou frajeři a potom se poperou se jako koně, povídá jedna bábrle co komentovala tanečníky na parketu a utřela si nudli do rukávu svetru.Pak se vožerou doma vletí na starou a zase budou na světě blbý děti zplozený ve vopici dodala jiná.Do sálu vešla horda podsaditých pořízků.Hele řezníci z Předlických jatek tu jsou ukázala jedna babka, ke vchodu do sálu. To zase bude mela, ti bejci když se vožerou, tak neví roupama co dělat nevynechaj žádnou rvačku. A prej chlastaj krev ze zabitejch bejků aby měli sílu opáčila druhá. PartičkaČocht baronů pařila u baru, oči se leskly po rumu tváře burnátěly a sál se dostával do varu.Barmanka Janička s potěšením kasírovala ihned s objednávkou, zvláště ty rozkurážené slavomany do kterých lítaly panáky jeden za druhým aby si zajistila návratnost tržby v případě nesolventnosti a nezvladatelnosti hosta.Chlastejme, chlastejme dnes je náš den buráceli havíři, já jsem horník kdo je víc.Řezník ty namachrovanej umouněnče ozývalo se z druhé strany sálu, kde seděla řeznická selanka.

Atmosféra na sále začala houstnout a schylovalo se k rvačce kterou si ani jedna strana nadržených rváčů nechtěla nechat ujít.Začíná to tu podezřele smrdět pánové usoudil Lojzík opřený o bar sledujíc s obdivným pohledem Janičku jak žongluje s láhvemi kořalky při nalévání panáků, která se co chvíli přitočila ke mě pohladila mne po ruce které jsem měl položené na baru a zamilovaně se na mě podívala,tema jejíma nádhernýma kukadlama.Pánové stahujeme se do bezpečí království mamči Gertičky, zavelel Béda, gulášek už bude hotovej voní to až sem.

No jó natáhli jsme do nosů lákavou vůni a ihned jsme se stáhli do kuchyně, kde už nás očekávala naše Gertička která vládla tomuto království mastné huby jak jsem říkali tomu to jejímu kuchyňskému ráji.Á to je vůně,to je vůně blahořečil Lojzík hrnci, který trůnil uprostřed kuchyňského stolu a odkud se šířila libá vůně uvězněná zpod pokličkou a s které se nám všem sbíhaly sliny samou nedočkavostí, na tu pochoutku.Sesedli jsme se kolem stolu Béda odsunul pokličku s té nebeské many v které plavaly chutné kusy masa a my jsme si postupně nabírali naběračkou a plnili hluboká talíře až po okraj do nichž jsme si lámali čerstvý voňavý měkký chléb, který nám zrovna přinesli pekaři když si odskočili ze sousední pekárny se džbánem pro pívínko.Vychutnávali jsme si gulášek, když se mezi dveřmi kuchyňského království objevila střapatá hlava mašinfíry Tondy.

Á tomu říkám vůně, pomlaskával Tonda a šinul si to ke sporáku odkud se šířila pronikavá vůně česneku.To je vůně pánové labužnicky nasával Tonda vůni pečínky z trouby sporáku.Tak se podíváme na tu lahůdku co nám tady naše Gertička připravila a otevřel dvířka trouby.Pánové to byl čokl čistá rasa bratru dvacet kilo, přípraváři ze šachty ho majzli za rasovnou a pak mi ho bouchli za basu piva co jste mi nechali posledně na mašině.Hm natáhnul do svého hrbatého nosu lahodnou vůní z trouby sporáku.

Karboše a vypadají pěkně znalecky pochválil karbanátky které plavaly v omastku.Tak pojďte sem miláčkové a Tonda vylovil karbanátky do kastrolu a slil si omastek v kterém plavaly karbanátky do zavařovací sklenice kterou si přinesl v montérské brašně.Psí sádlo to je na ten můj pajšl to nejlepší pochvaloval si. Na chleba a namazat prsa jak to říkají staré babky.Po tom co si opatrně uložil sklenici do montérské brašny s kterou přišel a zhluboka ponořil naběračku do hrnce s gulášem zamíchal s ní a hustě si ji naplnil masem a naplnil si talíř až po okraj.

Dobrota zamumlal Toník s plnou pusou do které si cpal měkké kusy chleba.Prosím tě Tondo proč se tak pitomě uchechtáváš zeptal se Lojza Tondy, který si ještě chlebem vytíral talíř od guláše a při pohledu na hrnec s gulášem se vždycky tajemně uchechtl a my jsme se vždy podívali po sobě jestli mu snad neharaší v hlavě.Pánové já jsem vám to nechtěl říci dokud se ládujete ale když jinak nedáte spustil Tonda, to na co jsme čekali a čemu se tak připitoměle uchechtával.

Pánové v lékařských věštnících po celé republice běží oznámení kuriózního úrazu co se stal na naší šachtě.Představte si že u nás na rasovně tam co se suší písek na podsejpání mašin na kolejích aby jim neprokluzovali kola,slavili přípraváři nějaké výročí ožrali se jako čuňata, nějakou pálenicí, co si tam ve skladu vypalují a jeden z nich se šel ulevit za boudu,protože po tom jejich truňku co tam pálí z čeho kolik, co může kvasit na něho přišla potřeba, ale blbě si svlíknul kaťata řechtal se Tonda,pustil si do nich a ještě si utřel prdel skleněnou vatou co tam nechali izolatéři co tam zateplovali potrubí.Vona už byla pěkná tma,ten vožralej blbec si toho nevšiml a spletl si tu skelnou vatu s hajzl papírem co si položil vedle a samozřejmě že si ten náklad co si pustil do gatí natáhl na sebe a přišel s tím do té jejich boudy a dřepl si do toho.

Řehtal se Tonda jako pominutém. Druhej den ho odvezli do špitálu s oteklou zadnicí a on už tam týden sedí na bidetu vyplachuje si panímandu a chodí se na něho dívat celý špitál jako na raritu a jeho manželka si vzala radši dovolenou a odjela pryč k rodičům, proto že na ní u konzumu čekali davy místních drben, aby se dozvěděli něco, co ještě neměli v repertoáru.

Autor: Jiří Vodička; foto: internet