Dívají se na vás budoucí politici, páni poslanci.

Autorka článku: Irena Novotná Být tak politikem, povzdechne si chlapec, který si náhodou zapnul televizi a nyní pozoruje toho, kdo stojí v řečništi, rozhazuje rukama a oslovuje lidi v sále, i náhodné diváky v domácnostech. Chlapec asi v sobě tuší nadání.

Sen o tom, jak se stát politikem.

Tak stejně, ještě dávno před touto dobou, se dívali mladí chlapci na muže v tógách s červeným lemem, když se procházeli pro fóru a měli pak namířeno do římského senátu. Tam se totiž odehrávaly ty největší bitvy, z nich vycházeli vítězové i poražení a pokud se mluvilo o něčem důležitém, co se týkalo každého Římana, tak se o tématu diskutovalo i tavernách, na tržištích, u kašen, v zahradách a parcích a i v posteli. Tak mladí chlapci, kteří měli dobré zázemí a jejich rodiče jim mohli financovat drahé studium u proslulých učitelů, snili o politické a řečnické dráze, o té tóze z nachovými pruhy, moci a bohatství, pokud jediným nástrojem jejich splněných snů je rychlá mysl, která se dovede na různé kanály, rychlá ústa a uznání od lidu. Rychlá ústa dokáží přesvědčit i největší odpůrce, když dokáží jít k věci a někteří se proudem sofistikované řeči dají strhnout k pozvednutí ruky při hlasování, zda se půjde na Kartágo nebo na Řeky. Vše pro římský národ a milovanou vlast. Ten chlapec, co nyní leží u televize a dívá se na pana poslance, jak je opřen oběma rukama o řečniště s ústy blízko mikrofonu a očima, upřenýma k posluchačům. Stejně s takovou dychtivostí sledoval mladý Cicero, který se stal nejslavnějším řečníkem v Římě a se stejnou dychtivostí stál pod okny pracovny slavného sófisty Makrobia chlapec Augustin, budoucí strůjce evropské křesťanské civilizace.

Nikdo neví předem, kam ho život zanese, do jakých poměrů a co mu připravuje. Ale být politikem, to není špatná volba, i když tomu předchází mnoho náročných let, mnoho studia a získání dovedností, vyžadujících si talent, alespoň ten počáteční, než začne růst jako krásný strom a bude schopen přinést užitečné plody. Dokázali to ti před ním v dobách dost dávných, proč by to nedokázali současníci.

O čem ti lidé mluví, ptá se sám sebe.

Chlapec, zřejmě patnáctiletý, leží na gauči, pojídá oříšky a nespouští z obrazu v televizi oči. Zatím nemá tušení, co ho čeká, pokud bude chtít dostát svým snům. Bude muset totiž projít studiem, které mu nabídnou fakulty s programy, směřující k naplnění snu. Být politikem je věc jedna, stát se přesvědčivým řečníkem však vyžaduje daleko větší úsilí pro ovládnutí rodného jazyka, či jazyků a naučit se přesvědčivá gesta. To by bylo ideální, je to o cestě za snem, jehož naplnění závisí na jeho ctižádosti a síle překonat osobní překážky, jakou je lenost, podlehnutí nechuti ležet v knihách, když venku je tak krásně a jeho vrstevníci se baví, jak to oni umí. O své budoucnosti má jen mlhavé představy a ještě neví, čím bude muset projít, než stane na řečništi a řekne to: dobré odpoledne či večer, vážení poslanci, dámy a pánové…“

Závěr.

Vážení parlamentní řečníci, tím chci sdělit, že všechno, jak se projevujete v řečništi, jak hovoříte, jak vážíte vhodná slova, aby byly výroky srozumitelné, úderné, přesvědčující a hodné obdivu sledují ti budoucí, dnes ještě chlapci a dívky, kteří někde v sobě, v hloubi duše, ucítili to volání – „to je to pravé pro tebe. Máš na to, uč se, vezmi knihy a obětuj jim svůj drahocenný čas mládí“. Snažte se tak, abyste dali mladým studentům a budoucím politikům ten nejlepší příklad, jak se dělá politika a to naživo. Od koho se to mají ti dychtivci učit jiného, než od vás a proto buďte brilantní, svižní v řeči i v myšlení, na řečništi předvádějte to, co přesvědčí ostatní přítomné, aby vám uvěřili nebo oponujte si navzájem, ale slušně, ukažte, že jeden druhého ctíte jako politika a zákonodárce, ne jako pouhého kolegu, kterého sem tam někde potkáte a dáte si s ním kávičku. Tato vzájemná úcta, projevená slovy či mlčením je současně úctou k vaší práci, k zákonům, neboť jste zákonodárným dvorem, k vám samotným, kteří jste demokratickým hlasováním občanů dosáhli jedno z nejvýznamnějších poslání ve státě. Protože úcta k zákonům je jedním z nejdůležitějších znaků fungujícího právního demokratického státu a jejími strůjci jste vy. Tak učte své mladé nástupce, kteří se na vás dívají a poslouchají vás, o čem mluvíte a jak mluvíte.

Autor: Irena Novotná, Foto: Internet