Lidé jednají po tlakem událostí a co z toho vzejde.

Autorka článku: Irena Novotná Naše pilná média na nás denně chrlí mnoho informací, z nichž některé zvedají lidem tlak. Důvod je jasný. Jednou je situace taková, jindy zase jiná a to v rozmezí krátké doby. A tak se vytváří přetlak, který musí někde vybouchnout.

Sliby se musí plnit.

Jestliže někdo prohlásí, že vyrovná finanční ztrátu, kterou utrpěli lidé v průběhu pandemie, nebo že někoho odmění za jeho mimořádné výsledky v té napjaté době, pak se právem očekává, že se tak stane. Slib je právem vymahatelný nejen ve společenském životě, ale také v mezilidských vztazích. A víme, že nesplněné sliby mezi rodinnými příslušníky končí často ráznou sankcí, která byla často vyslovena už ve fázi jednání – a pokud svůj slib nedodržíš, tak od tebe odejdu a vezmu sebou děti, pokud slib nedodržíš, nebudu se starat o tvé rodiče a ty se podle toho začni zařizovat, a dítěti – pokud slib nedodržíš, přijdeš o všechny bonusy, které jsi od nás měl/a, a půjdeš pracovat, abys pochopil/a, o jaké dary jsi se připravil. Práce není trest!

Lidé pociťují nejistotu a propadají stresu.

Veřejné sliby by měly být potvrzeny usnesením vlády, a pokud mají dlouhodobou platnost pak novelou zákona. Neboť obyvatelstvo a státní orgány jsou nedílnou součástí konstitutivních prvků státu a předpokládá se, že oba tyto prvky komunikují prostřednictvím zákonů – jedni je vydávají a druzí respektují a obě strany jsou jimi vázány. V rámci obyvatelstva je zahrnuta činnost lidí, jejich práva a potřeby z činnosti vyplývající, kterých se mohou zákonnou cestou domáhat, pokud sliby jsou stvrzeny, nikoliv jen proneseny projevem jako momentální gesto v nějaké situaci. Poklidná transformace od toho co bylo k tomu co nastane se nějak plynule nekoná. Pohled na ceny zboží v regálech a zjištění stavu účtu nebo peněženky přivede krev do varu.

Slíbená pomoc, směřující vyrovnání dopadu koronavirové krize od státu se jen tak rychle nekoná a neví se, zda se bude konat, nikde to není napsáno. Všude se propouští a nějaká naděje, že kdy položím firmu, že si najdu práci, mizí před očima. To není tak snadné, když jsou děti v placených školkách (min. 6. tis. měsíčně), ne školách, když se hradí rodičům pobyt v domově důchodců, nebo lékařská péče. Z původního příjmu odpadají dříve hraditelné částky, které se snadno platily a ještě zbylo. Pro podnikatele je významný tento zákon: https://www.sbirka.cz/POSL4TYD/NOVE/20-255.htm.

Určitý propad firem na trhu bude mít velký dopad na ekonomiku a samozřejmě i na zaměstnanost, zvláště v určitých oblastech naší republiky, v níž trh práce nestačil na přijetí uchazečů o práci, a pokud práci získali, hrozilo, že budou propuštěni ve zkušební lhůtě a budou tam, kde byli. Stěhování za prací je nemyslitelné, protože všude bude asi situace stejná. Do jaké míry to může otřást důvěrou občanů k vládě, to je v tomto okamžiku hádanka od Sfingy. Lidé jsou zpravováni o tom, že se budou stavět komunikace, že se bude budovat to a ono a tuší, že prostředky, které se budou vynakládat na tyto počiny budou mít přednost před sociálními problémy lidí, které se budou víc a víc prohlubovat.

V každém případě je třeba řídit stát v chodu.

Ale jak přitom všem, co se lidem jeví jako nezvládnutelný chaos, udržet svůj obvyklý životní standard? Návrat k minulosti je zřejmě nemyslitelný, protože přichází nová doba, postkoronavirová, kterou nelze odhadnout, protože budoucnost už do zítřka je zahalena šedým závojem. Je třeba nastavit sociální standardy s trvalejší platností, nikoliv ad hoc k momentální situaci. Totéž platí o financích s ohledem na situaci trhu a jeho účastnících. Předražené potraviny lidé kupovat nebudou a tak zůstanou ležet v regálech a budou neprodejné a jejich výrobci přijdu o zisk. Není tak vhodné meditovat nad tím, co by bylo třeba k chodu státu, psát o tom na internetu bez informace, kdy kýžený výsledek nastane ve prospěch občanů i státu samého. Je třeba zvažovat co se sdělí veřejnosti a jak se to sdělí. Chod státu je určitý řád, který je třeba zajistit, stejně jako chod firem a domácností podléhají řádu, odvozeného od státu. Všechny instituce státu jsou službou, jejíž průběh závisí na rozhodování co je dobře, co špatně, co zavrhnout či obnovit. A lidé potřebují relevantní informace bez ohledu na to, od jaké politické strany se šíří. Potřebují je k tomu, aby se mohli zařídit a dostát všem povinnostem v rodině, v práci a v osobním životě.

Autor: Irena Novotná, Foto: Internet