Nejvyšší riziko aktivity klíšťat

Autor: Jaroslav Bartoš Dezinfikujte místo přisátí!

České republice patří dlouhodobě smutné prvenství ve výskytu klíšťové encefalitidy v Evropě. Například vloni se s touto virovou infekcí nervového systému léčilo 774 osob, což bylo nejvíce za posledních 8 let. Odborníci varují, že mírná zima a deštivé počasí klíšťatům nahrává, a potvrzují to i aktuální výstrahy Českého hydrometeorologického ústavu, které ukazují na nejvyšší aktivitu klíšťat. Hlavní ochranou před klíšťaty je přitom očkování, použití repelentu a v případě přisátí jejich včasné a bezpečné odstranění a dezinfekce.

Klíšťata u nás mohou přenášet nejen klíšťovou encefalitidu, ale řadu dalších nemocí včetně lymeské boreliózy, u které se počty hlášených případů v České republice v posledních letech pohybují mezi 4 a 5 tisíci za rok. Podle některých studií je až 28 % klíšťat přenašečem některé z nemocí. Proti většině nemocí není k dispozici očkování, což neplatí v případě klíšťové encefalitidy. Vysoká čísla nakažených touto nemocí se v tuzemsku přisuzují právě nízké proočkovanosti české populace. Při pohybu v přírodě je proto doporučená ochrana a v případě přisátí klíštěte jeho správné odstranění za pomoci dezinfekce.

Hlavním teritoriem klíšťat jsou listnaté a smíšené lesy. Setkat se s nimi lze ale i v parcích, na zahradách, loukách a březích řek a rybníků. Nejvíce se klíště vyskytuje tam, kde je tráva vysoká alespoň dvacet centimetrů, přičemž standardně žije ve výšce do jednoho metru. V jehličnatých lesích a na suchých místech jich bývá nejméně. Míru aktivity klíšťat hodnotí desetibodovou stupnicí pravidelně Český hydrometeorologický ústav, přičemž například stupeň aktivity 7 značí velké riziko nákazy, proto je vhodné používat repelent a nevstupovat do křovin, nelehat si do trávy, a to zejména na okraji lesů, vodních toků a listnatého mlází. Od stupně 9 je lepší se listnatým a smíšeným lesům raději vyhýbat a samozřejmě používat repelent.

Pokud je člověk napaden klíštětem, nejdůležitější je jeho rychlé a správné odstranění a dezinfekce kvůli snížení rizika přenosu infekce. Jak správně odstranit klíště?

1. Místo přisátí a blízké okolí vyčistěte jodovým nebo jiným dezinfekčním prostředkem a nechte chvíli působit, aby se zahubily choroboplodné zárodky, které může klíště na člověka přenést.
2. Pomocí speciální pinzety, plastové karty nebo obyčejné navlhčené textilie (ručník, žínka) viklejte klíštětem ze strany na stranu. Vhodné je použít i latexové rukavice.
3. Klíšťaty netočte, abyste je nepřetrhli. Pokud klíště přetrhnete, doporučují odborníci návštěvu lékaře pro jeho celé odstranění. Zvyšuje se totiž riziko nákazy, delší hojení, případně zánět.
4. Místo po vytaženém klíštěti opět dobře vydezinfikujte jodovým nebo jiným dezinfekčním prostředkem.
5. Odstraněné klíště zlikvidujte – na klíště nesahejte holýma rukama ani ho nemačkejte. Zabalte do kousku papíru a spláchněte do záchodu.

Místo po přichycení klíštěte často vyvolává začervenání pokožky. „Objeví-li se menší červený flíček, který svědí, jde o normální reakci. Pokud se ale skvrna začne zvětšovat a zbělá, vyhledejte co nejdříve lékaře,“ doporučuje MUDr. Jitka Koppová z interní ambulance Polikliniky Agel.

Nejslavnější mýty o klíšťatech

• Klíšťata padají ze stromů. To je velký omyl, protože klíšťata žijí ve výšce do jednoho metru, sedí na stéblech trávy nebo dole v podrostu a číhají na svou oběť.

• Nepotírat olejem nebo krémem, jinak se klíště do rány vyzvrací. Není prokázáno, že by se klíště pod olejem dusilo a vyzvracelo do rány mikroby. Nákazu na hostitele přenáší vypouštěním slin ze slinných žláz. Místo přisátí by se mělo hlavně důkladně potřít dezinfekcí na bázi jodu.

• Klíště vytáčejte proti směru hodinových ručiček. Klíště není „šroubek“, nemá žádné závity, a proto nemá smysl s ním točit. Stačí s ním jen pohybovat a viklat, aby se pustilo.

Autor: Jaroslav Bartoš