Čocht baroni 8

Autor článku: Jiří Vodička Naše stará Tatřička si to chrchlala směrem k Telnici výletní místo mnoha Ústečáků a i my jsme se rozhodli strávit nedělní den zdraví v přírodě.

Janička napekla řízky z výseku prodejny masíčka z tržnice nucené porážky kam se chodilo pro poloviční cenu masa což bylo cenově přijatelné i pro nafrflané paničky z lepších kruhů a které tam chodili zadem aby neutrpěla jejich fajnová pověst. Pod sedačky se naskládaly dvě bedny lahvového piva, do košíků na houby se uložily termosky s černou kávou a s rumem a láhev rumu bez kterého se Béda s Lojzou neobešli neboť pitím toho to medikamentu a za doprovodu sloganu, komu smrdí rum tomu smrdí práce vyjadřovali své sympatie k pracujícímu lidu.

Drncali jsme si to přes výmoly po rozbité autostrádě k Chlumeckému rybníku, lahváče pod sedačkami v autě při každém kodrcnutí přes díry v silnici břinkaly jako by se každou chvíli měli rozsypat a rozlít vzácný obsah našeho životobudiče po podlaze auta,v kterém panovala slavnostní nálada výletníků. Věčně ušmírovanej mašinfíra Tonda křečovitě svíral volant,který mu zapůjčil Béda s úmyslem naučit ho řídit automobil, aby mu snad neuletěl a jeho vyvalené oči hypnotizovaly silnici tak dokonale že jsme nevynechali jediný výmol do kterého jsme nenajeli.Ježíš marjá to se nedá vydržet zavyl Béda, prosím vás vemte mu ten volant z rukou nežli nám z toho kodrcání popraskají všechny láhváče pod sedačkama.Tondo prosím tě to není ten tvůj železnej štrůdl, co šoupeš na kolejích dopředu a dozadu kde nejsou výmoly, to kulatý co máš v ruce je volant a točí se s ním doleva a doprava což má za následek vyhejbat se dírám na vozovce běsnil Béda který se nám pokoušel zpříjemnit jízdu vyluzováním tónů na foukací harmoniku a kterému se málem podařilo vyrazit si zuby na velikém výmolu.

No to víš Bédo na mašině mám jen dopředu a dozadu bránil se Tonda to kulatý čím tejď točím, mám poprvé v rukou ale neboj se já to zvládnu, ujišťoval Tonda s bezelstným úsměvem brunátného Bédu který se obával o svůj drahocenný náklad pod sedačkami auta a vybral další výmol div jsme si nepřekousli jazyky.Hoši zasáhla Janička která už, asi nemohla vydržet to strašné drncání přes kdejaký výmol. Uděláme si svačinku rozhodla když jsme přijížděli k Chlumeckému rybníku a s čímž jsme všichni souhlasili, zvláště Béda který se při to kodrcání nemohl napít milovaného pivínka aniž by se při každěm napítí z láhve neriskoval že si vyrazí zuby a z košíku na jejím klíně se šířila vábná vůně smažených řízků, nenechávajíc na pokoji ani Kulíka který se snažil vehementně dostat do blízkosti tohoto voňavého obsahu proutěného zavazadla.Dokodrcali jsme se zastavili se na hrázi Chlumeckého rybníka,Kulda nečekal až otevřeme dveře auta a otevřeným oknem automobilu vyskočil ven a se štěkotem se rozběhl po hrázi rybníka k blízkému lesíku. Pánové podívejte na tu nádheru roztáhnul Béda náruč při pohledu na mlžný opar vznášející se nad hladinou Chlumeckého rybníka na kterém se mezi leknínami a rákosím pohupovala rodinka labutí a lisek.Tady mi bude chutnat píííívo zapěl Béda až vyplašil z křoví za sebou zajíce který upaloval z dosahu Bédovo mocného vyznání lásky k přírodě.

Zatímco jsem s Janičkou a Tondou rozkládali zahradní židličky a stolek ktaré jsme vydolovali z kufru automobilu a připravovali piknikové posezení v přírodě, Béda zatápal pod sedačkou auta po zlatavém moku a spolu s Lojzou zahájili přírodní piknik ochutnávkou rumového medikamentu a zlatavého pivního moku, usednuvší oba na bednění vypouštěcího stavidla rybníku.Je zde nádherně pochvalovala si Janička prostíraje ubrus na rozkládací zahradní stůl,který jsme si vezli s židličkami na střeše auta. Mohli by jsme zde zůstat po celý víkend viď miláčku a přitujila se ke mě.Vzal jsem do dlaní ty její heboučké a sametové tlapky přivinul ji k sobě a políbil, to víš že tady zůstanem celý den ty moje zářící sluníčko a pohladil jsem ji milujícím pohledem .

Podívej se kluci už se tu zabydleli a ukázal jsem jí na stavidlo rybníka na kterém si lebedili naši společníci v povznešené náladě a co chvíli tahajíc z rybníka košík na provaze v kterém si chladili láhve s jejich zrzavým životobudičem jak svému zamilovanému pivíčku říkali.Janička dokončila úpravy stolu na odpolední piknik, poodstoupila a se zalíbením si prohlížela své dílo, kterému jaksi asi něco chybělo, ale sběhla pod hráz rybníka a vrátila se s kyticí lučních květů které naaranžovala do sklenice od okurek na prostřený stůl a teď je to dokonalé pomyslela si.Je to krásné moc krásné Jani pochválil jsem jí úpravu přírodního stolování.Jako na zámku, při nóbl žranici nechal se slyšet Béda přicházejíc rozjařeně s Lojzou k prostřenému stolu.

to nám vyhládlo v té přírodě, pěl chválu na bohatě prostřený stůl Béda, zakousnuv se do křupavého vepřového řízku přikusujíc k němu hutný krajíc chleba.No to si dám líbit přisedl si ke stolu Lojza, sáhl po velikém řízku.Janičko jak říkám ty jseš náš poklad,chroupal křupavý a voňavý řízek, to je hodokvas liboval si to je dobrota a naložil si se sklenice, plný talíř čalamády.Tuto přírodní terapii budeme muset aplikovat častěji Janičko ty jseš naše zlatíčko,stále vychvaloval Janičku,ty by jsi mohla vést kuchyň v Pupu v Karlových Varech, liboval si Tonda lovíc vidličkou nakládačku ze sklenice na okurky.Ty píšou zakousl se do okurky zvláště když v nich jsou feferonky.

Autor: Jiří Vodička; foto: internet