Čocht baroni 9

Autor článku: Jiří Vodička Pánové a teď zlatý hřeb zatvářila se slavnostně Janička a odkryla schované tajemství na podnosu pod ubrouskem.

Ježíš marjá, zajásal Béda štrúdl já jsem na sladký,Janičko ty jseš opravdu naše zlatíčko.Pusť Jíru k vodě a já tě budu nosit na rukou a chutě se zakousl do velkého kusu štrůdlu, který si ještě hojně přicukroval.Janička mezi tím otevřela termosku z které zavoněla káva s rumem.Asi se nemusím ptát kdo si dá kafíčko že ?A začala nalévat kávu do hořčáků které jsme si nastavili po té co jsme zvolali.Kafíčko všichni Janičko.Po obědě jsme s Janičkou špacírkovali lesíkem okolo rybníka,zatím co naši pánové trávili odpolední siestu meditací,ve vodorovné poloze na koňské houni kterou jsme si přivezli sebou na piknik,poté co odmítli naši pozvánku k procházce s odůvodněním nadměrného množství kyslíku na jejich cigaretami přetížený organismus.
Pánové zahájil debatu Béda nalévaje si do hořčáku rum.Hrozí nám nebezpečí a vypadá to že by jsme mohli dopadnout jako sirotci.Pokud se nám Jiřík s Janičkou trhnou.Vypadá to na velikou lásku a kdo pak nám bude připravovat dobroty a kdo pak o nás bude pečovat,když budeme opuštění. Musíme něco vymyslet aby nám nefrnkly.Na Janičku jdou mateřský pudy a chtěla by založit hnízdečko manželského rodinného štěstí i kdyby měli odjet na druhý konec světa.Tak podumejte kamarádi co s tím,abychom si je tu udrželi navrhnul Béda. Já bych mě řešení,přihlásil se vyzáblý Tonda.Cikánku,cikánka ho očaruje,prej to umějí. Jiřík zapomene na Janičku najde si jinou lásku,Janička si najde jiného až ji to přebolí, a stejně nám uteče,dokončil za Tondu Béda.Tak takovou pitomost sis mohl vymyslet Tondo jenom ty zaklepal si Béda ukazováčkem na čelo aby zdůraznil Tondovi absurditu jeho nápadu.

Tak za prvé cikáni neumí čarovat,dovedou jen oblbovat vzal si slovo Lojzík a za druhé co kdyby nám Janička z nešťastné lásky skočila s Mariánské skály.A za třetí my je potřebujeme oba bez nich by to tu stálo za bačkoru.Musíme vymyslet něco jiného uvažoval Béda dále.Hele a co barák ozval se Lojza dáme jim barák.A jak to myslíš?Zeptal se Béda, jakej barák? No to je přece jednoduchý, vysvětloval jim Lojza svůj nápad.Janička je v podnájmu,Jirka bydlí na ubytovně a co kdybychom jsme jim jako svatební dar obstarali barák,rodinné sídlo,potom by je to už jistě někam netáhlo. Prosím tě kde by jsme dneska vzali barák podíval se Béda na Lojzu překvapeně tobě snad přeskočilo Lojzíku a poklepal si na čelo.Ty po Němcích z odsunu jsou už dávno rozkradený Rudýma gardama.

No to je právě ten nápad chlapci vítězně se podíval Lojza na Bédu s Tondou.Vždyť to máme u nosu pánové.Naše babča má barák jako palác.Je v něm sama nemá už nikoho, Vysvětloval Lojza kamarádům svůj nápad kteří tu seděli s otevřenými pusami.Jediný koho má jsme jen my a časem by jí ten nádhernej barák stejně ti darebáci co jsou dnes u moci sebrali.My jí zajistíme doživotní vejměnek,Janička se o ni postará,babča bude ráda že nejni sama jako ten kůl v plotě a my v případě potřeby, budeme mít kam jít.No to je dělovka,že mne to hned nenapadlo to je přesně to co potřebujeme, Lojzo to je nápad že nás to nenapadlo hned, za to si zasloužíš panáka zjásal Béda a my si dáme taky a naplnil hořčáky až po okraj rumem.Vycházeli jsme z Janičkou z lesíka který se rozprostíral od Chlumce až k rybníku a v rukou jsme si nesli křemenáče které jsme našli podél cesty mezi břízkami.Ze stavidla na hrázi rybníka se ozval hurónský smích.Podívej se Jani co to tam ti neznabozi vyvádějí,ukazuji ji na druhou stranu rybníka, když jsme vyšli z lesíka naproti stavidlu na hrázi rybníka, na kterém excelovali naši pánové.Janička se otočila aby viděla na druhou stranu rybníka a dala se do smíchu.Všichni tři už byli pěkně v náladičce,svlékli se do naha a běhali po hrázi rybníka tak jak je stvořil Pán bůh chystajíce se hupsnout do rybníka.Jsou piclí rumem,smála se Janička to je ta únava,proč s námi nemohli jít na procházku.

Chystali zase nějakou čertovinu.Nahatí Adamité na druhé straně rybníka nás zpozorovali propukli velikému veselí uchopili se za ruce a mohutného veselí zatančili na hrázi rybníka kankánovou kreaci,zamávali nám a s rozběhem se vrhli z hráze do rybníka,za účasti Kulíka který se vrhnul za nimi se štěkáním aby nevynechal žádnou příležitost smočit si kožich.Zatím co si naši Adamité skotačili v rybníku a my jsme obcházeli s Janičkou rybník a vraceli jsme se k stavidlu kde jsme trávili náš nedění piknik, z postranního úvozu přijížděla, za mohutného skřípotu nenamazaných dřevěných kol,a jiných nedefinovatelných zvuků mísících se s vulgárními nadávkami otlučená maringotka tažená vyzáblou hemelkou,obklopenou hordou poskakujících ječících ušmudlaných cikáňat.Na kozlíku této vrzající hromady dřeva,prožrané červotoči,seděla osmahlá vládkyně této řvoucí tlupy,oděná v nepřeberném množství křiklavě barevných hadrů,ověšená řetězovou bižuterií všeho druhu.Měla přibližně jedno sto třicet kil na váze,neustále žvýkala tabák který kolem sebe stále plivala a mlátila bičem vyzáblou hemelku.Vedle ní se klimbal na kozlíku v roztrhaných podvlíkačkách ožralý živitel této podivné familie,jehož zchátralé tělesné orgány neviděli vodu od narození vyjma případů kdy se mu nepodařilo včas utéci před deštěm.

Tato podivná familie se nebezpečně přibližovala za mohutného kraválu k našemu nedělnímu prostřenému pikniku,což nebylo po vůli našemu Kulíku,který se jim za mohutného štěkotu a naježené srsti postavil do cesty,až se z něho vyzáblá hemelka která táhla tento vůz hrůzy který v něm vzbudil zuřivost,aby si uhájil své teritorium lekla,zapíchla kopyta do hliněné cesty a trhla s vozem až se ten ožralý tatík svalil s kozlíku a rozplácl se do bláta na cestě vedle maringotky.Ale to už přibíhali naši hambáři od rybníka, kteří se stačili rychle obléci aby nepřišli o švancparádu kterou si nechtěli nechat ujít aby se mohli potěšit podívané na přijíždějící podivnou trachtaci která se přibližovala k našemu stolu plném laskomin na které se sbíhali sliny už jenom při pohledu na mísu plnou řízků uprostřed stolu.V monstrózní matróně se probudil dědičný instinkt,jejího obchodního ducha,postavila se na kozlíku a zabodla pohled do našeho stolu s dobrotami.Gádžové já budu hadať z růky zaskuhrala a odplivla si žvanec tabáku obloukem vedle sebe rovnou na hlavu jejího živitele kde se rozplácl jak ropucha na jeho plešaté lebce,což s ním ani nepohlo neboť tak jak dopadl z kozlíku do bláta otočil se na bok a usnul s mohutným chrápáním.Ja budu hadť z růky opět zaskuhrala a vy datě peňouze, máso, cikára a kořálku.

A já budu hadať že obrátíš ten svůj vejhykl a odtáhneš pryč,věštil zase Béda a nakopl jedno ušmudlané cikáně které se plížilo k našim zavazadlům ležícím na kapotě našeho auta až odlétlo do bahna na kraji rybníku.A moj stáry nabrůsí nóžky a sekérky pokoušela se smlouvat a práskla opilce bičem, aby jej probudila,ale to s ním ani nepohlo, jen se převalil pod maringotku aby aby unikl z dosahu jejího biče.Ale náš vyzáblej Toník dostal geniální nápad.Dostanete maso peníze, cigára,když se svléknete vykoupete v rybníce a podával jí mýdlo na něž se dotyčná podívala s odporem.Mezi tím se hlouček těch malých vyhládlých ušmudlánků shromáždil kolem mojí měkkosrdcaté Janičky, které se jí jich zželelo když viděla ty jejich vyzáblá tělíčka, pokrájela z bochníku chleba pořádné zouváky,mezi ně vrazila každému pořádný řízek a štastně se usmívala když viděla jak se ty ušmudlánci zakousli do té dobroty až vykulili očka a dělali se jim veliké boule za ušima jak žvýkali.

Matróna práskla bičem kobylce u uší otočila maringotku,odplivla skrz zkažené zuby velký kus tabáku a opovržlivě se s námi rozloučila slovy.Kůpat? Eště by sme dostáli aků si infekcíu jako náš Dežo co se ondy vykůpal a zomrzel na aků si nemoc, práskla bičem a odjížděla zatím co těm malým ušmudlánkům, nahonem Janička vrazila do ruky ještě zbytek bábovky co ještě zbyla na stole aby měli alespoň něco na cestu.Hele nechali tu taťku ukázal na cestu Lojzík když odjel ten vehykl prožraný od červotočů a uprostřed ležel chrápající živitel této podivné famílie.Podívejte živá voda Lojzík vzal kbelík v kterém jsme si chladili pivo v rybníku nabral do něho vodu a vchrstl ji na to zjevení válející se na cestě které se probudilo, začalo řvát jak pavián a když to vidělo že zaspalo odjezd popado to nohy na ramena a pádilo to aby tu svojí arénu na kolech dohonilo.Po jejich odjezdu pronesl,to byl taky nápad chtít aby se vykoupaly, ještě by lekly ryby v rybníce.Zasmál se když vracel kbelík na své místo.

Autor: Jiří Vodička; foto: internet