Poslední diskuse


Zdraví zobrazit diskusi

Podle rady ministra už telefonuje 45 minut z...

Práce zobrazit diskusi

Hledám lidí pro výzkum trhu. Jedná se o...

Co se kde děje zobrazit diskusi

Ahojte,jsem tady nova a vidim posledni...

Co žena nikdy neřekne a muž nikdy neudělá

Publikováno: 3.08.20
Počet zobrazení: 574
Autor článku: Irena Fuchsová
Pohádka o melounech.

Před pár lety mi vyšel v Magazínu ONA DNES fejeton o tom, jak jsem své dceři vykládala denně pohádku o zajíčkovi, který se jmenoval, Dají Dají. Byla jsem přesvědčená, že do její dětské dušičky ukládám obrovský vklad, ale mýlila jsem se.

„Máma mi nikdy pohádky nevyprávěla, ale táta jo,“ řekla po letech své kamarádce…
Urazilo mě to! Pohádka pana Fuchse se totiž snad ani pohádkou nazvat nedá! Jsou to totiž pouhé dvě věty.
„Melouny se kutálely Kouřimskou ulicí. Proletěly přes náměstí kolem kašny a zarazily se u Bati.“
Uznejte sami, je tohle nějaká POHÁDKA?!

Když ten fejeton vyšel, byly v něm i „melouny“ pana Fuchse. Polichoceně si o sobě přečetl, ale tím jeho sláva neskončila! Fejeton vyšel v pondělí a v pátek večer mi přišel e-mail od čtenářky Terezy.
„Dobrý den, vaše fejetony jsou milé, ale nečekala jsem, že budou znamenat zlom v uspávání mého téměř tříletého syna. Do tohoto pondělí jsem k postýlce usedala s náloží knih a než jsem odehrála desítky pohádkových postav, uběhla téměř hodina. V pondělí jsem nadhodila ony dvě věty o melounech a kluk se řehtal jako blázen a nyní každý večer vyžaduje melouny. Tak tedy pozdravujte autora pohádky a díky! Mějte se krásně.“

Šla jsem rozesmátá do pokoje, kde pan Fuchs sledoval historický pořad o druhé světové válce. Proč mají muži tolik rádi válečně dokumenty, to mě napadlo už mockrát. Asi proto, že není válka, odpovídám si opatrně, abych neprobudila negativní síly. Asi proto.
Když viděl, že se směju, zvědavě se na mě otočil, smířen s tím, že přijde o zásah do nepřátelské ponorky a já mu rychle tlumočila obdivný e-mail od Terezy.
Jeho Veličenstvo pokývalo blaženě hlavou.
„No, vidíš!“
A já se vrátila zpátky k počítači, odpověděla jsem Tereze, že autora „pohádky“ potěšila a pak jsem si řekla, že napíšu tenhle fejeton pro všechny maminky, které se, podobně jako Tereza, a podobně jako před dvaceti lety i já, poctivě snaží večer co večer, o pohádkový vklad do dětské dušičky…
Holčičky moje, mám takový pocit, že v tomto případě, méně znamená více!
„Hoďte tam“ melouny a máte jistotu, že se vaše děti budou nejenom řehtat, ale hlavně si je po letech budou pamatovat…

Autorka: Irena Fuchsová

Vaše komentáře

Celkem 0 komentářů (0 komentářů čeká na schválení)

Zanechte komentář: