Čocht baroni 11

Autor článku: Jiří Vodička Špacírovali jsme se s mojí milovnou Janinkou parčíkem ve středu Ústecké městské zeleně,v sobotním zářijovém dopoledni.

Kulík si vykračoval, poštěkávajíc po kolem jdoucích a maminkách s kočárky vychutnávajících si poslední teplé podzimní dny.Mé chodidla zdobily krásné pohodlné podpultové Maďarky s mechovou podrážkou,široké kalhoty se záložkami a puky tak nažehlenými,že by si o ně Kulík rozřízl čumáček,kdyby si k nim jen přičichl k tomu všemu vévodil na mých bedrech vánoční dárek, který mi vlastnoručně Janička upletla z pravé angorské vlny nádherný svetr s jeleny.Moje zlatíčko se vedle mne vznášelo jak růžový obláček oděná dle nejnovějšího módního katalogu počínaje pravým dovozovým norským svetrem a konče botkami z tulení kůže.Naše sobotní procházka vedla po chodníku podle nádherně secesní restaurace Falk kterou novodobí mocipáni,přejmenovali na Sokol,ke kostelu pod Rudým náměstím jak jsme předzdívali našemu náměstíčku,na kterém se konaly grandiózní přípravy k oslavám velká říjnové socialistické revoluce.Z,reproduktorů umístěných na sloupech veřejného osvětlení hřímal vůdce proletariátu, Klement Gottwald vyhrůžkami, jak zakroutit krkem buržoasii.Včele náměstí se stavěla mohutná tribuna připomínající popraviště,pokrytá rudým suknem,které v tuto dobu chrlily fabriky nejspíše aby pokryly celou republiku,v rámci těchto grandiózních oslav,během kterých se novodobí městští mocipáni předváděli kdo více miluje rudou barvu ve spojení s hesly vynášející do nebes Sovětský svaz.Na náměstí a za řízení náčelníka lidových milicí, stojícího na hospodským stole,aby měl rozhled a poskakujícího s obrovským megafonem přiloženým k ústům vyřvávajícího do taktů pochodového marše povely,nacvičovaly oddíly ozbrojené pěsti proletářské moci,pochody,nahánějící všem budoucím nepřátelům nové Stalinistické éry strach a hrůzu,s bojovou taktikou,čelem k masám, mocně bušící okovanými bagančaty do žulových dlažebních kostek až odlétávaly jiskry.Ráz dva,ráz dva,bušili do dlažby pochodový dril okovaná bagančata, rozléhající se přes celé náměstí uličkami až do kostela, rušící věřící v posvátné sobotní bohoslužbě.Tyto úderná jednotky vyzbrojené flintami kde se co vzalo a dalo s odhodlaným výrazem ve tvářích a naraženými barety s rudými páskami LM na rukávu spíše vyvolávali úsměv, nežli hrůzu zvláště pochodem podobnému kačeřímu kolébání, které uzavíraly dvě obtloustlé milicionářky,táhnoucí za sebou narezlý kulomet Maxim z carského Ruska drkotajícího na skřípajících kolečkách po dlažebních kostkách.Přicházeli jsme úzkou uličkou v Jirchářích ke kostelu,kde zrovna probíhala bohoslužba a do kterého se z bočních uliček které obklopovali kostel,trousili věřící k ranní bohoslužbě,sledující úkradkem a skrytým opovržením přípravy oslav k výročí revoluce na náměstí jako by spatřili ďábla.U bočního vchodu do kostela,se nenápadně pohybovali estébáčtí konfidenti, nenápadně oblečení jako průměrný zbožný občan jdoucí na ranní mši.Podívej miláčku apoštolové vysvětloval jsem jí.Zná je tu každý,jsou tak profláklí že je tu zná i ta nejposlednější zbožná babka která jde na ranní bohoslužbu a která si místo odpovědi na jejich,,Pozdrav pán bůh jenom před nimi odplivne.A tihle ti falešní věřící,mají za stranický úkol sledovat, kdo ze stranických funkcionářů,kteří v sobě mají ještě trochu svědomí a bojí se božího trestu chodí do kostela odprošovat boha za to že se zaprodali bolševikům.Náš Kulík zavětřil trhnul vodítkem na kterém se s námi producíroval po městě a mlsná touha po laskominách která k jeho čenichu přivála vůni dobrot z nedalekého bufetu Svět ho nasměrovala směrem k proskleným dveřím s nápisem Celodenní občerstvení automat Svět.Otevřel jsem upatlané dveře do bufetu,s úmyslem obstarat něco k sobotní svačince během naší dopolední procházky,zatím co moje zlatíčko se posadilo na lavičku s Kulíkem naproti bufetu,neboť se v tomto sobotním dopoledním lahůdkovém podniku scházela společnost která by jí nemusela zamlouvat.Prošel jsem kolem pultu s nabídkou teplé stravy,výčepu a postavil jsem se do fronty před obslužným pultem pro lahůdky a zákusky.Stál jsem ve frontě na ty dobroty a pečlivě jsem si kontroloval kapsy svého oděvu neboť se zde pohybovalo určité množství lovců cizích peněženek těch, kteří sem občas zabloudili jako já,tak zvaných hejlů kteří si chtějí na sobotní procházce občas něco smlsnout ti, kteří tito lovci cizího majetku velice zbožňují s jejich naditými peněženkami,aby si od nich občas uloupli finanční čorku jak se zde říká kapsářům v době když se zde ládují laskominkami.Naproti u stolů s občerstvením na stojáka poblíž dveří aby v případě vyvolané nepříjemnosti, mohli včas vzít tak zvaného roha,neboli utéct či vypařit se před policejní šťárou se houfovali,ti kteří zde podnikali a kontrolovali tak zvanou drobnou živnost nižší galerky, šméčka, podvůdky čorkaření v rodinném kruhu.Mezi tím co jsem čekal ve frontě až na mne přijde řada k zakoupení dobrůtek na které venku čekali Janička s Kulíkem,rozhlížel jsem se po bufíku až můj zrak zamířil k tlupě huristek místního klanu, který zde ovládal erotické teritorium a nežli jsem stačil usměrnit můj zrak jiným směrem zachytila můj zvídavý pohled jedna s těch krasavic nejstaršího řemesla, která upínala svůj jestřábí pohled po svém teritoriu a s vilným pohledem nabízejícím plno slastí se šinula ke mně, až se přisála k mému boku ve frontě mlsounů čekajících na laskominy s nabídkou.Chceš zajebať?Za padesát ti dam.Mam rada blonďaky jinak bych nedala.Zoufale jsem přemýšlel jak z toho ven neboť členové jejího klanu zavětřili a upřeli na mne krhavé pohledy.Samozřejmě že mlsouni stojící ve frontě se mnou na lahůdky si nenechali tuto zábavu ujít a upřeli na nás zraky v očekávání jak s toho vybruslím.Napadla mne spásná myšlenka.Nemoc která by ohrožovala její živnost, snad se ta nádhera zalekne a zruší tuto nabídku, která by znamenala ohrožení jejího podniku.Naklonil jsem se k ní a potichu jí sděluji do špinavého ucha mou diagnózu mám Lues.Podívala se na mne zamyslela se a odcválala k členům jejího byznysu se poradit a poté se vrátila s ortelem po kterém jsem si oddechl.Když nemáš České peňažky tak za ten jaký Lues napůjděm za ten si tady nič nekupím.Tím ukončila sexuální obchod a vrátila se ke své společnosti aby lovili v jiných vodách a mě se ulevilo.Sotva se za mnou zavřely dveře bufetu a já obtížen dortovou krabicí v které byly zákusky a chlebíčky vyšel na chodník a zamířil k lavičce na které na mne čekala Janička s Kubíkem, který při spatření krabice s lahůdkami v mých rukou,našponoval vodítko že málem shodil moje zlatíčko s lavičky a táhnul ji za sebou že za ním plápolala jako fangle.Nesu mlsoty pochlubil jsem se Janičce a pyšně jsem jí předával krabici s dortíky a chlebíčky a hned jsem se jí pochlubil svým erotickým dobrodružstvím které jsem absolvoval během boje, ve frontě u lahůdkové prodejny což u ní vyvolalo neutuchající smích.Tak to tě musím odměnit ty můj miloučký Casanova a odměnila mne heboučkým políbením které jsem vždy tak miloval.A abychom náhodo u na tebe nezapomněli ty věčný loudile a podělila plátky salámu z chlebíčků neodbytného Kulíka který se poštěkáváním také hlásil o svůj díl z té krabice z které to tak vonělo.Ukusujíce dortíky loudali jsme se v sobotním poklidném dopoledni chodníkem, podél obchodního domu Jepa,když v tom se vynořilo něco co narušilo naší sobotní pohodičku.

Autor: Jiří Vodička; foto: internet