Čocht baroni 12

Autor článku: Jiří Vodička Z krajského domu komunistů s vynořili tlupy strašidýlek v modrých košilích s otlučenými kasičkami v rukou,za zpěvu budovatelských písní a hesel,přispějte na výstavbu pomníku generalisima Stalina,strkali lidem pod nos kasičky a tak dlouho s nimi třásli před otrávenými obličeji kolemjdoucích chodců až nakonec sáhly do šrajtofle a vhodili jim do té otlučené plechovky nějakou minci aby měli pokoj.

Pojď miláčku vzala mne Janička za ruku a přešli jsme na druhou stranu ulice kam zamířili i ti co byli na táto straně chodníku s námi, aby jsme se vyhnuli setkání s těmito zmanipulovanými mládežnickými zaslepenci, kteří se řítily po chodníku k nám třískaje plechovými žebradly v odhodlání z nás vydolovat nějakou tu kačku aby měli blíže k některé z těch svazáckých budovatelských vyznamenání za zásluhu o výstavbu nějaké monstróznosti a k pracovní náplni kladečů věnců.Kam pak se nesete přátelé?

Ozval se za námi známí hlas a chrastění kasičky s drobnými na milodary, když jsme s Janičkou chtěli odbočit do uličky Jircháře aby jsme se vyhnuli další hordě v modrých košilích horlivě mávajíc plechovými pikslami na milodary pro spasitele Stalina.Ježíš Marjá Lojza vyhrkla Janička,když se otočila za nás aby se přesvědčila že ten hlas co se za námi ozval patří opravdu Lojzíkovi,který měl na sobě vymustrovanou svazáckou uniformu, ověšenou svazáckými řády jak vánoční stromek a třískal otlučenou kasičkou na milodary.Ježíš Marjá opakoval jsem Janičky slova,která se rozesmála při pohledu na Lojzíkovo vzezření.Prosím tě Lojzíku co ty tady tak blbneš?Zeptal jsem se. A kde tě tak zřídili? Kamaráde jak vidíš doplňuji své věčně podvyživené finance zaklepal Lojza plechovým žebradlem,nenápadně se zamíchám mezi ty zfanatizovaný blbce a máš vidět ten výraz, když někomu strčím tu kasu někomu pod nos.Vezmi si nabídl jsem mu krabici s dobrotami.

Díky ti kamaráde nebudu se upejpat,popadl Lojzík krabici s dobrotami hrábnul do obsahu a nacpal si plnou papulu velkým kusem dortu.Heleď Lojzo kápni božskou.Kde jsi šlohnul ty svazácký montérky? Vyzvídal jsem.Tento posvátný mundůr pro vyvolené přece nikde nekoupíš a pochybuji že trpíš schizofrenií jeden život neuvědomělý a druhý život uvědomělý to mi nějak neštymuje.No to nejní nic tak složitého nacpal si Lojza do papuly pomalu celý chlebíček.No to ti tak kráčím z randíčka Vladimírkou, to je ta bolševická ulice na jedné obrovské vile čtu Okresní výbor KSČ kráčím dále a naproti zase výstavní vila nějakého bývalého boháče a na ní tabule s nápisem Okresní výbor svazu socialistického svazu mládeže.

A pod tím obrovský poutač,s velkým plakátem úderníka v montérkách s vyhrnutými rukávy v obrovsky vymakaných pazourách v kterých držel sbíječku a drtil pohledem skálu na které zrovna makal.A pod tím byl obrovský nápis i ty se staň budovatelem stavby socialistické mládeže.Vy mi to asi nejspíš nebudete věřit,ale náhle jsem v sobě pocítil jakou si zodpovědnost k našemu novému socialistickému zřízení a povznášející touhu zúčastnit se tohoto dějinného díla budoucnosti a proto jsem neváhal,otevřel branku vchodové předzahrádky a vstoupil do té jámy lvové.Prosím tě kdybys neblafal nemohla Janička zastavit smích,jako by jsme tě neznali.Ale pokračuj dál ať slyšíme jak jsi oblafnul soudruhy.No vešel jsem dovnitř do toho baráku jak z něj vyhnali nějakého buržousta, ukousnul si Lojza notný kus dortu a hned se na mne sesypali jak vosy na bonbón, zvlášť když jsem na jejich dotaz, co tam pohledávám projevil touhu zúčastnit se stavby mládeže, tohoto díla pro naši zářnou budoucnost.

Soudruhu sem,soudruhu tam začali mne opečovávat jak panenku Márii s jezulátkem hned mi nabídli kafíčko,zkrátka, mohli se přetrhnout za to že někoho ulovili, potom mě vzali do magacínu,kde jsem obdržel montérky s holínkami tuhle uniformu a ještě mi vypsali jízdenku někam na stavbu nějaké elektrárny.Ty metály co mám na sobě byly vystavený,ve vitríně na chodbě a když jsem odcházel tak jsem si jich pár vypůjčil.A tejď mne omluvte než mi ten bolševický mančaft vybere všechnu koledu. Vidíte jak nahánějí kunčafty?Ještě si trošku zobnu z vaší kouzelné krabice a mažu.Lojza si hrábl si do krabice svými rukama podobnými lopatám nabral s pořádnou výslužku dortíků a chlebíčků a nabral směr aby předběhl konvoj modrokošiláků.Ještě jednou nám zamával s obloženým chlebíčkem v ruce na znamení že mu chutnají a vznešeně odkráčel do postranní uličky chrastíc plechovou pikslou na Stalinské milodary.

Autor: Jiří Vodička; foto: internet