Čocht baroni 13

Autor článku: Jiří Vodička Poslední dobou se mi pozdává,že se mne mí přátelé,tak trochu straní.Stále beze mne cosi řeší a když se k nim přitočím s nastavenými ušima rozejdou se s potutelným úsměvem.Ale vrchol všeho co jsem nechápal bylo když se k jejich tajnůstkaření připojila moje Janička a na mé pokusy vytáhnout z ní něco,vždy odpověděla s tajemným úsměvem nech se překvapit zlatíčko a neb dočkej času jako husa klasu.

Konečně se prolomili ledy a já jsem se díky náhodě dozvěděl k čemu bylo to jejich tajnůstkaření kterým mne mí přátelé tak dusili.
Jednou k večeru jsem se vracel naší starou Tatřičkou z rybaření a na křižovatce jsem stál ve štrůdlu který dával přednost pivovarské erence a když mne míjela všiml jsem si,že mimo šoféra seděli v kabině Tonda s Lojzou.Byl jsem zvědav kam se k večeru tak hlomozí proto že vždy toto dobou holdovali dobrému moku a baště a proto jsem se na ně nenápadně přílípl a jel za nimi ve větší vzdálenosti aby mne nepoznali.Proplétali jsme se úzkými, uličkami na čtvrti Klíše a mne nebylo jasné kam to vlastně v tuto hodinu mají namířeno,až Erenka zhasla světla a zamířila zarostlou uličkou která se léta nepoužívala k zadnímu vchodu bývalé sportovní tělocvičny kterou kdysi využívala tělocvičná organizace Sokolové a jiné spolky,ke kulturním účelům.Zaparkoval jsem Tatřičku v protější ulici přiblížil se k pootevřenému zadnímu vchodu tělocvičny a opatrně nahlédl do spoře osvětleného prostoru bývalé tělocvičny.která se během odsunu Německého obyvatelstva proměnila v obrovský sklad zabavených a ukradených věcí Revolučními gardami.Tak vida to je to jejich tajnůstkaření a hned se mi rozbřesklo.Já jsem tušil že šijí nějakou nekalost, do které mě nechtěli zasvětit.Ale ještě vědět co mají za lubem. Zašil jsem se do tmy v remízku abych dobře viděl do osvětlené tělocvičny.Mezi hromadami bytového vybavení,procházela naše bábinka,v ruce měla jakýsi seznam a odškrtávala položky bytového zařízení, podle mě určitě toho, co jí ukradli Revoluční gardy a které tam uskladnili, na která ukazovala a které nosili Tonda s Lojzou na pivovarskou Erenku.Nechtěl jsem je rušit a vrátil jsem se do Tatřičky a počkal jsem až skončí s nakládáním a vyjedou ven na silniční komunikaci.
Tam jsem se na ně opět připojil a opatrně aby mne nezpozorovali jsem se za nimi proplétal uličkami až k residenci naší bábinky.No počkejte vy bando piklířská,v duchu jsem se připravoval jak jim dám sodu, že mne nezasvětili udělat také něco pro nápravu, těchto novodobých lumpáren ke kterým dávají požehnání novodobí gauneři, kteří se dostali k mocenskému veslu.Bylo mě to hned jasné že si za pomocí mých kamarádů brala bábinka zpět o co jí připravili,Rabovací gardy.Ale počkal jsem si skrytý ve stínu zahradní branky a když odnášeli poslední bednu,protáhl jsem se nenápadně vstupními dveřmi do vilky aby mne nezpozorovali a prošel jsem chodbou přes šatnu až do vstupní haly zrovna když měl Lojzík v ruce páčidlo a otvíral bednu s čínským porcelánem.
Tak teď už je mi to jasné,to Vaše tajnůstkaření spustil jsem na ně bandurskou,až sebou škubli a Lojza pustil páčidlo na zem.Fuj tajbl, to jsme se lekli,otřel si zpocené čelo Béda když jsem se objevil za nimi.Proto jste mne nic neřekli?Což pak nepatřím mezi vás?Nebo si myslíte že bych vám nepomohl?Udělat něco pro naší bábinku? Zpočátku nevěděli na čem jsou a co vlastně vím, když jsem na ně spustil,ale když jsem ji řekl se smíchem , podejte mi také páčidlo ať Vám s těmi bednami pomůžu utřeli si pot s tváří dali se do hurónského smíchu a v tu ránu jsem měl v jedné ruce páčidlo a kladivo v druhé otevřenou láhev piva.Co Vás to prosím tě napadlo zeptal jsem se Bédy,když jsme roznášely zařízení vilky na původní místa odkud byli zcizeny Rabovacími gardami.Posaď se nabídl mi Béda židli hned ti to vysvětlím a posadil se naproti mně a nalil nám panáka pravé ruské Stoličnajé kterou nám k obnově svého ukradeného inventáře přinesla naše bábinka.Hm podívej, prohlížel jsem si starou zaprášenou láhev s Ruským nápisem,kde pak tenhle ten poklad bábinka schovávala že na to nepřišli ti gauneři když jí rabovali barák.Cvakli jsme si na zdraví a Béda pokračoval.já ti vše vysvětlím.Jak vidíš postupně vracíme naší bábince veškeré zařízení vilky, které jí ukradli ti gauneři s rudými páskami na rukávech.A teďka ti gauneři vyčkávají,až se naše bábinka složí a oni ji šoupnou do nějakého ústavu a tuhle nádhernou vilku si schrastí nějakej mocipán a nebo ji zašmeleji zase nějakému gauneru na jejích výsostném postavení popřípadě z toho udělají nějaký stranický sekretariát aby si měli kam tahat to svoje mládežnický řezivo.

Ale tějď tady máme řešení jak zabránit tomu, aby ti gauneři nepřipravili bábinku o tuhle tu krásnou residenci, kterou si jistě vyhlídli ale k tomu potřebujeme tebe, rozvíjel svou teorii Béda.Kdysi jsem pomohl jednomu advokátu,kterému šlo o kejhák když se vracel z plesu domů a narazil na milovníky jeho peněženky o kterou ho chtěli obrat, dostali ode mě na frňák a doktůrek mi slíbil doživotní bratrství. Dnes je velice rád že nám může tuto prekérní situaci právnicky ošetřit.A navrhl nám řešení, s kterým si neporadí ti dnešní mocipáni ani kdy by si pozvali toho nejlepšího advokáta.Prostě jak na nás něco zkusí vylámou si zuby.Ale mohu ti pro klid tvé duše,kdyby se ti toto řešení nezamlouvalo,kvůli naší babče tak tento plán na vrhla vlastně ona je to její nápad,nás by to ani nenapadlo.Tak to byli ty vaše tajné pikle co jste přede mnou věčně skrývali? Vy tajnůstkáři, zasmál jsem se.No jo uhodil jsi hřebík na hlavičku, odkrýval karty Béda.Tak už mne nenapínej a skonči s tím tajnůstkařením vybídl jsem Bédu k větší sdílnosti. Vše záleží jen na tvém ano, zdůraznil mi Béda a nalil nám zase panáka.

A jestli pak už jsi uvažoval Juro že požádáš Janičku o ruku sondoval Béda, na tom taky záleží jak to vše dopadne.Uvažoval a mockrát přiznal jsem,ale copak jí můžu nabídnout sdílet se mnou svobodárnu? A u ní v podnájmu to taky nejde ta babizna, co je u ní v podnájmu si dala do smlouvy že tam bude bydlet trvale pouze sama.Vidíš a proto jsme tady, abychom vám pomohli a hned ti sdělím co jsme vykoumali.Vše záleží jen na tobě pokud tolik miluješ Janičku a tejď máte oba příležitost která se Vám naskytne jednou za život.A já ti dám recept.Vše záleží jen na tobě opět zdůraznil Béda. No tak ven s tím pobídl jsem Bédu a tušil jsem kam s tím vším míří.To se tak pěkně vykoupeš oholíš,navoníš,oblékneš si sváteční šaty zastavíš se v květinářství,dáš si tam udělat krásnou kytici vystoupáš po schodech až ke dveřím bytu,který obývá tvá milovaná,zazvoníš a když ti otevře obejmeš ji,políbíš ji pak poklekneš a požádáš ji o ruku.No,já už jsem o tom Bédo uvažoval,ale nikdy jsem nedospěl k názoru jestli je to v tu chvíli ta správná doba snažil jsem se trochu obhajovat svou váhavost a nerozhodnost.Tak ten okamžik právě nastal příteli a nikdy už se nemusí opakovat ta správná doba už je tady,Janička tě velice miluje zdůraznil Béda a tobě jistě taky nejní lhostejná a na víc se tu naskytla,jedinečná příležitost,kterou by jste měli využít pro dobro nás všech nežli se sem vrhnou ti novodobí moci páni,kteří v poslední době věnují naší bábince a jejímu majetku mimořádnou pozornost.

Mládenci dovolte mi abych Vás konečně pohostila na svém milovaném stolečku, přicupitala k nám bábinka postavila před nás nádherný intarsovaný stoleček který lásky plně pohladila dlaní a který si přála aby se našel jako první když se hledal její ukradený inventář vilky.Ten stoleček je památka po mé mamince která u něho nejraději sedávala a dívala se s okna na naší milovanou řeku Volhu vzpomínala se slzami v očích a prostřela na něho,nádhernou čínskou čajovou soupravu kterou jsme před tím vybalili z dřevěné bedny,kterou tam měl nejspíše připravenou k odvezení na nějakou šmelinu, některý z té rudé zlodějské bandy s nápisy RG na pásce na rukávech.Mezi tím co jsme si pochutnávali na výtečném ruském čaji a pravých pirožkách které nám připravila naše bábinka,ozvalo se zazvonění domovního zvonku.

Autor: Jiří Vodička; foto: internet