Co žena nikdy neřekne a muž nikdy neudělá

Autor článku: Irena Fuchsová Tak jsem se vdala potřetí.

„Holka, to jsem zvědavá, jestli ti to třetí manželství už konečně vydrží,“ vzdychla si moje babička, když jsem jí oznámila, že po deseti letech končí moje druhé manželství a vdávám se potřetí.
„Neboj, babi,“ uklidnila jsem ji. „Teď už do toho jdu s rozumem!“

Víte, nedá se říct, že bych měla na chlapy smůlu. To opravdu ne. Každý měl něco jiného. Dobrého i špatného.
Ten první byl úžasný! Chytrý, krásný, byla s ním legrace, ale zahejbal mi. Věděla jsem to. A po dvou letech jsem mu zahejbla taky. Vždycky to bylo s někým z naší party, ven se to nedostalo, to znamená, ani k babičce se to nedostalo a tak není divu, že se strašně divila, když jsme se po deseti letech rozváděli, že jsem tak v pohodě.
„Takový hodný člověk to byl,“ vzdychala. „Vždycky mi něco přivezl, a byla s ním legrace, a jak tě měl rád…“
No jo, babi, ale stejně jako měl rád mě, měl rád i Alenu, Milenu, Bělu, Mariku a Nelu. A já měla ráda Slávka, Zdeňka, Pavla a Petra…

Ten druhý byl boží! Nádherný chlap! Galantní! Bohatý! A roztomile nepraktický! Všechno jsem zařizovala já, do ničeho mi nemluvil, ať jsem udělala co chtěla, nosil mě na rukou. Tedy, obrazně, samozřejmě. Nebyl to žádný dřevorubec, to tedy ne, neunesl by mě, ale byl krásný! A chytrý! A něžný! Byl tak něžný, až jsem se divila, že jsem do toho vlítla. Ale vlítla.

Narodila se nám holčička, byli jsme pořád šťastní, nic se nezměnilo, pořád byl nádherný chlap! Galantní! Bohatý! A roztomile nepraktický! Akorát… chtěla jsem ještě jedno dítě, chlapečka, ale to se mi už nepodařilo.
I když jsem to trošku tušila, začalo se mi to potvrzovat. Tady jsem se dozvěděla á. Tamhle mi řekli bé. Poštou mi přišlo cé. A občas mi někdo zatelefonoval dé. A výsledek?
Můj nádherný chlap měl rád nádherné chlapy a nakonec za jedním odešel.

A vykládejte tohle babičce! Tak jsem si vymyslela, že jsem se strašně zamilovala a protože nechci mému úžasnému, druhému manželovi zahýbat, požádala jsem o rozvod.
A představte si, hned po rozvodu jsem se opravdu zamilovala! Ale, bohužel, byl mladý, vysokoškolák, a já jsem přece jenom dvaačtyřicítka, sice hezká, ale vzít jsem si ho nechtěla, to tedy určitě ne! Ale na druhou stranu, zajištěná jsem chtěla být, to chceme každá, a když se mi za rok naskytla příležitost, vdát se potřetí, kývla jsem.
Můj třetí manžel je sice o dost starší, ale protože si do mého třetího manželství beru o dvacet let mladšího milence, tak by mi to snad konečně mohlo vyjít. Už kvůli babičce.

P. S. A jestli to zase nevyjde, tak do toho půjdu počtvrté, protože to by v tom byl čert, abych si po takových zkušenostech konečně nevybrala nejlepšího muže v Česku!

Autorka: Irena Fuchsová