Čocht baroni 18

Autor článku: Jiří Vodička Vidíte jako bych to tušila,že se stane něco takového přivítala nás Táňa když jsme vyprovodili ty nepozvané návštěvníky kteří nám narušili oslavu.Tak a teď to roztočíme a konečně oslavíme zásnuby a naše nové majitelé toho to nádherného domu o který jsme málem přišli.

Já jsem tak ráda že mne osud přivedl zrovna k vám blahořečila Táňa a ani nevím kam bych se poděla a kam by mne vyhnali, ti co tady zrovna byli. Ráno jsme se slézali,jako švábi na pivo a Táňa s Janičko už připravovali snídani.Ženský proboha nejní tady lák od kyselých okurek plazil se do kuchyně Lojzík s mokrým hadrem kolem hlavy to šampáňo mi dalo naříkal Lojzík a namáčel si hadr v studené vodě a chladil si své temeno. Tumáš ty jeden mezuláne Táňa mu podala hrnek silného kafe a talíř s míchanými vejci,To tě postaví na nohy.Béda už je po snídani a už tady někde pobíhá,Smála se Janička.Tonda se léčí po včerejšku tradiční metodou,čím ses zkazil tím se napravíš už si otevřel vyprošťováka a lebedí si na pohovce v obýváku.A ty si taky sedni miláčku a nebašti se,Janička mne posadila na židli u stolu a obsloužila mne také hromadou smažených vajec s topinkou.To nesním miláčku bránil jsem se podávajíc ji talíř aby mi ubrala.Ne ne ne miláčku, položila talíř zpět na stůl,a s vidličkou v ruce si mi sedla na klín.A takhle od teď budeme jíst spolu.Tajemně se usmívala,musíš si zvykat.Jani to snad ne,já jsem zvyklý na své pohodlí, snažil jsem se jí přesadit na židli .No to jo miláčku,přehrabovala se vidličkou v smaženici a vyzobávala z ní kousky šunky.To ti nikdo nebere miláčku, ale brzo ti na klíně bude sedat někdo úplně jiný usmývala se s tajemnným výrazem ve tváři..Ježiš marjá snad mne nechceš opustit,nebo umřít,těžko bych si zvykal na někoho jiného kdo by mne chtěl převychovat k obrazu svému,tak jako ty.podívej zlatíčko jak si mne zkulturnila.Pravidelně se koupu,meji si ruce před jídlem,čistím si zuby a sříhám si nehty a o tom že se pravidelně holím už ani nemluvím.Miláčku nic takového mne ani nenapadlo jsem zdravá jako řípa a ani tě nechci nechat jiné ženě usmívala se Janinka ale snad ti napoví tohle nebude to trvat dlouho a za pár měsíců to bude jedna tetička a jinak samí strýčkové.Tak už ti to konečně došlo? Ty nechápavý moulo.Vykoukla na mne se smíchem ze špajzky Táňa.

Hej vy dvě dvě hrdličky v kuchyni,přestaňte se tam už hašteřit a pojďte mi pomoc,halekal na nás Béda ze vstupní haly vilky.A po chvíly se ozvalo Bédovo,pomóc pomóc pa pa pa dám,ozvalo se Bédovo zoufalé volání a hned na to něco břinklo ve vstupní hale až to zadunělo na podlaze.Ježíš co se tam stalo honem jsme se vrhli z kuchyně do haly k Bédovi, zjistit jaký důvod má to jeho úpěnlivé volání o pomoc.Bédo co to tu vyvádíš vyjekla Táňa která také slyšela volání o pomoc a ihned přispěchala do haly kde se Báda kymácel zavěšený rukama na tom novém lustru,který jsme přivezli ze skladiště, pod ním na zemi ležely skácené štafle které nejspíše Bédovi podjeli když zavěšoval nový lustr místo toho co ti gauneři z RG rozstříleli.Prosím Vás honem postavte ty štafle než se to se mnou utrhne a bude po lustru.Vydrž, vydrž, Bédo povzbuzoval jsem Bédu který se houpal na lustru jako netopýr a mezi tím co zápasil se zemskou přitažlivostí postavili jsme s Janičkou a Táňou štafle které se mu podařilo odkopnout a vsunuli jsme je pod něj, aby se mohl pustit lustru, kterému hrozil zánik pokud by se utrhl a v případě pádu by působil jako záchranný padák pro padajícího Bédu.Vděčíš nám za záchranu života,šťouchnul jsem si do Bédy který byl ještě zelený i po chvíli co se mu podařilo dobalancovat na štaflích a uchránit si život na zemi.Jen se smějte, durdil se chtěl jsem vás překvapit a pověsit ten zatracený lustr,na kterém jsem se málem zmrzačil.

Autor: Jiří Vodička; foto: internet