Jak se stáří někdy tváří

Autor článku: Hana Šimková Něco na úvod.

Život starého člověka se dá přirovnat ke galerii, v níž člověk prohlíží vše, co prožil. Na stáří je nejkrásnější svoboda. Je to období, kdy ještě mohu, ale málo musím. Nelitujme se, že jsme staří. Je to výsada. Ti méně šťastní už tu nejsou.

Být starý není žádná zásluha, ale být příjemný starý člověk je umění. Jak málo už je těch okamžiků, kdy se vzájemně s tím druhým potřebujeme, kdy se můžeme rukou dotknout, pohladit.
Ve stáří nemůže být člověk repetent. Je důležité nepromarnit každou příležitost a něco hezkého ještě prožít a udělat.

Více čtu, méně uklízím, sedím na lavičce a pozoruji přírodu. Nic neschraňuji a stále méně toho potřebuji. Na nákup nosím svoje nejlepší oblečení, abych ho ještě užila.
Mám čím dále více pocit, že každé ráno, každá vteřina, každé nadechnutí je opravdovým darem.

Život

Život s námi někdy mává,
někdy bolest, někdy sláva.
Narodíš se a jsi dítě, všechny múzy políbí tě.
Co chceš, to si můžeš přát, můžeš milovat i lhát,
můžeš dávat, nebo brát.
Co vybereš si ve svém mládí, to tě v stáří pořád svádí.
Jsi-li šašek, nebo král, budeš tímto pořád dál.
Moudrost stáří nezachrání, to, co v tobě není k mání.

Autor: Hana Šimková