Co žena nikdy neřekne a muž nikdy neudělá

Autor článku: Irena Fuchsová Muž, vládce a hlava rodiny .

Nejde vůbec o to, jestli konkrétní muž vládcem a hlavou rodiny je nebo není, protože nikdy vládcem a hlavou rodiny nebyl, není a nebude. Jde o to, co ženy musí udělat, aby si muž myslel, že vládcem a hlavou rodiny, JE on.

Je na to velmi jednoduchý recept, milé čtenářky. Nenáročný. Stačí ho neustále, každý den, upozorňovat na to, že jste si vědoma toho, že vladařem rodiny je on. On a nikdo jiný.
Stačí k tomu strašně málo. Pár slov. Soucitný pohled. Něžné pohlazení. A důležité je, aby to, co říkáme, dobře slyšel. Ale to snad ani nemusím psát…
„Ano, to by bylo prima, přijít k vám v sobotu na grilování. Ale až co řekne Petr.“
„Dovolenou u nás vybírá Jirka. Já mu do toho nemluvím.“
„Nelíbíš se mi, Ládíku. Není ti něco? Jdi si lehnout.“
„Chceš ještě přidat, Vlastíku? Schválně jsem udělala hodně zelí, máš ho rád.“
„Tobě něco je, Mirku!? Ty nejdeš na pivo?! Je přece pátek!“
„Děti, nechte tatínka! Měl náročný den, potřebuje si odpočinout!“
„Ondro, jsi nějaký bledý. Udělám ti čaj, pusť si televizi…“
Atd. Atd. Atd.

Vrcholem slasti vládce a hlavy rodiny je, když se ho žena soucitně zeptá, NEMÁŠ HOREČKU, PROBOHA?!
Někteří muži si tohoto našeho postupu váží a budou si ho vážit, protože je náš upřímný a láskyplný zájem, náš respekt a naše úcta k nim, nikdy neomrzí – a také by byli blbí, kdyby si toho nevážili, a kdyby je to někdy omrzelo! Náš život s nimi bude tedy plynout velmi příjemně. A když k tomu budeme spokojené v zaměstnání a naše děti budou průměrně hodné a nevybočující z normálu – co víc bychom si mohly přát?
Ale pozor! Pozor! Někteří muži nejsou hloupí! Věřily byste, milé čtenářky, že ti nejhodnější, ti, se kterými si žijeme jako v ráji, nám zahýbají za každým rohem či stromem? Ano, je to tak. Výjimka potvrzuje pravidlo.
A pak je ještě jedna nemilá věc, které, bohužel, musíte věřit také.

Ti, co nás hodně zlobí, a zlobí nás, i když děláme vše výše popsané, protože to jsou tzv. Neřádi, ti nám nezahnou, i kdybychom je prosily! Ne a ne a ne! Žádnou jinou ženu si nenajdou. Neodejdou od nás. Nikdy nám nesplní naše toužebné přání, které si šeptáme před usnutím do peřiny.
„Proboha, když už konečně ode mě utečeš? Kdy? Kdy už si konečně najdeš jinou?“
Nikdy nám tohle přání nesplní. Nikdy. Nikdy od nás neutečou. Nikdy si nenajdou jinou.
Budou na nás viset až do doby, kdy se konečně staneme, šťastnými vdovami…

Autorka: Irena Fuchsová