Čocht baroni 20

Autor článku: Jiří Vodička Probouzím se po nádherné noci s Janičkou v náručí a Bože můj zase na mne zírají ty Janičky milované okřídlené zrůdičky s našpulenými držtičkami a směšnými pohledy na naší postel, jako by byli v noci účastníky mé milostné aktivity a které si Janička vybojovala, když jsem je chtěl podřídit selekci.

Ještě to prdelaté monstrum co máme v záhlaví postele s namířeným lučíkem a šípem mířícím přímo doprostřed postele to mi přímo pije krev. Ale já se vždy této zrůdě pomstím, když tomu na noc přes tu kudrnatou blonďatou palici hodím župan,tak a teď si čum blbe sádrová.

Miláčku tady máš baštu do postýlky,dnes sis ji opravdu zasloužil rozpustile se usmívala moje milovaná a položila mi na kolena podnos s konvicí čaje s chlebíčkem namáznutým máslíčkem a džemem.Hupky dupky z postele zlatíčko hnala mne z postele když viděla že dojídám a nechtělo se mi zpod teplé duchny ven.Kluci už jsou dávno na figuře a doufám že jsi nezapomněl že dnes otvírám tu mou hospůdku, kterou se mi podařilo propachtovat?Nojo no jo miláčku, škrábal jsem se ven z teplého hnízdečka,šup do koupelny na ranní hygienu přičemž Janička občas nakoukla jestli jsem nevynechal čištění chrupu,v rychlosti jsem na sebe naházel montérky a už jsme frčeli v naší Tatřičce k našemu zlatému dolu.Podívej miláčku,nevěřím svým očím ukazuji Janičce ke kypě když jsme přijížděli k našemu placu kam jsme si fedrovali uhlí na kšeft.Včera tam bylo vymetýno a dnes je tam hromada jak Egyptská pyramida.A čím více jsme se blížili tím více se mi ta hromada zdála větší.Zaparkoval jsem u boudy,koukám chlapi nikde.Popadl jsem krumpáč a vyškrábal jsem se na tu obrovskou hromadu černého zlata abych to mohl rozporcovat pro potenciální zákazníky a stanul jsem přímo proti dýmajícímu železnámu oři našeho Toníka,který stál v jeho kolejišti opřen o přední nárazník mašiny a s úsměvem pokuřujícím vonnou retku kterou si jako vždy ubalil z Rudého práva.To je nářez viď Jíro, to jste ani nečekali, vesele se zašklebil když viděl můj údiv nad tou hromadou čistého uhlí.takhle to vypadá když se otevře ruka štědrosti naplno kamaráde.

Tak tu ruku plnou štědrosti bych rád viděl zavolal jsem z vršku hromady na Tondu.Drahý příteli,tvé touze po poznání ruky štědrosti mohu vyhovět a natáhl ke mně jeho umouněnou tlapu od oleje a sazí.A mohu se tě zeptat Toníku?Jakým způsobem se dostala tato vzácnost na které právě stojím do tvé štědré ruky?Vyzvídal jsem na Tondovi.I tuto touhu po vědění a jak jsem přišel k tomuto bohatství přišel ti osvětlím velice rád vesele se šklebil Tonda.Doufám že si ještě vzpomeneš na tu slávu, když šachetní milicionáři oslavovali dekorování nejlepších bojovníků a my jsme pro ně zajišťovali tu šmelinu s jezeďáky prasata na tu žranici,za uhlíčko pro jejich předsedu.Tenkráte když tady šíleli a už se viděli na té chlastanici v tom jejich bungalovu na té jejich střelnici a já jsem jim navážel na výložník to nejlepší uhlí,aby jim to sypali klapkaři do Tater uložil jsem si pár hytláků na slepou kolej do olšinek a čekal na příležitost,abych vám to sem vrhnul a ta příležitost nastala podle mého uvážení zrovna tejď.Soudruzi úderníci mají havárku na rypadle já nemám do čeho píchnout,kolem bagru teď lítá celá suita i s řiditelem jen aby ten prostoj netrval dlouho.

Soutěží totiž o Rudý prapor brigády socialistické práce a pokud by nesplnili jakýsi závazek těžby, který si dali ti jejich brigadýři,přijdou i o jaké si body a tím pádem i o ten slavný titul a to je potažmo padesát tisíc jako odměna za ten titul.Kamaráde dovedeš si představit toho chlastu za padesát litrů, Jíro pokračoval Tonda výpočtem údernických kritérií.Podmínkou výplaty toho balíku, je zájezd na památné místo komunistického odboje a tak se pořádají zájezdy do míst hrobů neznámého bojovníka a pomníků putyk kam chodili chlastat zakladatelé bolševizmu u nás a během těchto akcí se pořádají bujaré pitky které mají za cíl zlikvidovat co největší množství podvodem vydundané odměny.

A to si představ že měli naplánováno udělat vejlet do Moskvy mrknout se na Lenina ale je prý tam na něj taková fronta, že než li by se dostali na řadu tak by vyschli od chlastu.Jo a mám ti vyřídit že Béda s Lojzou jeli pro tekutej chleba ke klukům do pivovaru referoval mi Tonda když jsem se rozhlížel po figuře a hledal kluky.Chtěl jsem se pustit do práce ale Tonda mne ještě zastavil.Mám pro Vás ještě další perličku,á jejda Toník má povídavou,zastavil jsem pracovní tempo a trpělivě jsem ho poslouchal ať se vypovídá.Představ si že nějakej bezpečnostní aktivista,si udělal jaký si průzkum úrazů a to při dopadu břemena špičku nohy,čímž dochází k poranění prstů na noze,a následným maroděním z důvodů pracovního úrazu.A ten koumec si dal jako socialistický závazek, že tyto poranění odstraní a vstoupí do dějin úrazového novátorství.Jeho geniální nápad spočíval v tom,že si dal patentovat pracovní botu baganče, jak se říká s všitou ocelovou vložkou ve špičce boty,čímž se zabrání úrazu na noze při dopadu na špičku nohy.Samozřejmě že šéfové to spolkli udělali obrovskou objednávku u výrobce bot i když je tento varoval že je to nesmysl a hned mu vysolili obrovskou odměnu.

Okamžitě touto obuví vyzbrojili všechny manuelní pracovníky udělali jim přednášku jak botičky nosit a kdo bode přistižen že je nenosí bude kárně postižen.A tejď přijde lahůdka.Ráno vyrazili pracující v nové obuvi do rachoty a v jedenáct dopoledne už se po dílnách potáceli,tahajíce nohy za sebou, jako pod vlivem alkoholu za účasti mistrů a bezpečnostního technika dávali foukat těm potácejícím figurám po dílně do alkohol testu který ukazoval nulové hodnoty alkoholu poté byli odváženy do špitálu na odběr krve a zase nic.Vše se vysvětlilo až když jeden makáč po odběru krve omdlel a když ho ukládali na lehátko upadlo mu baganče na nohu sestřičce, až vyjekla bolestí.

To snad není možné zvažoval doktor v ruce baganče,teď už je mi jasné proč ti chlapi tahají hnáty za sebou a vypadá to že jsou přivožralí,bože bože kdo tuhle tu kravinu vynalezl,brzo mi sem budou chodit s kýlou. Tahat tohle to na nohou je o zdraví to můžou tak akorát nosit potápěči jako zátěž k jejich výstroji lékař stále nevěřícně potěžkával baganče a pak prohlásil že na takové věci by se mělo založit muzeum blbosti.Ale konečné řešení tohoto geniálního nápadu přišlo po třech nedělích když se v centrálních dílnách opravovala převodová skříň utrhlo se nosné lano při jejím transportu, spadla jednomu montéru na špičku nohy a ta slavná ocelová špička se vohla a amputovala mu prsty na noze,potom tu hovadinu zrušili a celou věc zametli pod koberec.

Tonda dokouřil cigárko típl nedopalek o nárazník svého železného oře,rozloučil se slovy, jdu něco opravit na té má ocelové dračici,omrknout situaci v lomu jak tam soudruzi zápasí s havárií aby si zachránili ten obrovský balík na celoroční chlastačku a naskočil na stupátko mašiny zamával mi, pozdravuj kluky zahoukal na píšťalu a rozjel tu svoji železnou obludu k lomu.

Autor: Jiří Vodička; foto: internet