Co žena nikdy neřekne a muž nikdy neudělá

Autor článku: Irena Fuchsová Jak jsem měla Ondřeje Vetchého v posteli.

Užívala jsem si ho celou půl hodinu! A bylo to nádherné, řeknu vám! Jaké jiné než nádherné, by to asi mělo být, ne?!
Pustila jsem si před půlnocí ČT 24, ještě jsem něco dělala na počítači a najednou slyším: Ondřej Vetchý! Tak to byla výzva! Během pěti vteřin jsem ležela v posteli, a Ondřej Vetchý, od roku 1994 můj kolega v Činoherním klubu, seděl kousek od mých nohou!
Všechno, co říkal, od něho znám. Když spolu zkoušíme, zůstaneme někdy po zkoušce v pánské šatně a opakujeme si text. A v pauzách si povídáme tak, jako si právě teď povídal na ČT 24.
Když po půl hodině skončil, byla moje postel najednou prázdná. Tak jsem mu aspoň poslala sms.
Miláčku. ČT 24. Seš Krakonoš. Pusinku. Irenka.
Odepsal během pěti minut.

Ty sladká milá spisovatelko.
Tss… prej spisovatelko?! Najednou!
Něco vám povím! Když byly v Činoherním klubu koncem března 2013, generálky hry „Před západem slunce“ v režii Ládi Smočka, dělal se mnou rozhovor redaktor Honza Zítka z Českého rozhlasu Region Středočeský kraj. Byla to vlastně reportáž z Činoherního klubu. Poprosila jsem Ondřeje, aby o mně, jako o nápovědě, něco řekl. Souhlasil.

Honza Zítka tedy přišel dopoledne na generálku, ale když přišlo „na lámání chleba“ a Ondřej měl o mně něco málo říct, pořád to oddaloval, nabízel Honzovi, aby si dal něco u baru, povídal o všem možném, jenom ne o mně, a já nakonec nad ním mávla rukou a šla jsem napovídat.
Generální zkouška se rozjela, a když přišla scéna, kdy má přijít na jeviště Ondřej Vetchý s Ladou Jelínkovou, která hraje jeho manželku, přišla jenom Lada. Měla jsem co dělat, abych se nezačala smát, protože mi bylo jasné, co se stalo!

Ondřej tak dlouho rozhovor s Honzou oddaloval, až se do něj nakonec dal a prošvihl výstup. Tak jsem přečetla jeho dvě věty, které tam měl, a když jsme měli za chvíli pauzu, moje podezření se potvrdilo.
„Miláčku, prošvihl jsem to, ale řekl jsem o tobě všechno! Jak mám plný byt tvých knih, jak jsem nečetl ani jednu, jak jsi špatná nápověda, protože nám napovídáš tak, jak si myslíš, že bychom to měli hrát, takže Činoherák je vlastně divadlo Ireny Fuchsové, jak…“
Honza Zítka mi řekl, že ještě nikdy podobný rozhovor nedělal. Má pravdu. Nikdy jsem podobný rozhovor neslyšela.

Je to masakr nápovědy a spisovatelky Fuchsové.
Ale protože Ondřeje Vetchého miluju, odpustila jsem mu. Jinak bych ho přece včera před půlnocí neměla v posteli…

Autorka: Irena Fuchsová