Co žena nikdy neřekne a muž nikdy neudělá

Autor článku: Irena Fuchsová Zase dovolená! Bože, dej, ať ji přežiju!

Někdy si nemůžeme dovolit luxus, přiznat partnerovi či rodině, jak si představujeme „svoji“ dovolenou. A tak lžeme, předstíráme, ve vodě s dětmi vesele hýkáme, spadla lžička do kafíčka, a v duchu si přejeme, aby už bylo po dovolené…
Proč byly tak šťastné tři ženy na rhodoské pláži, které měly kolem sebe šest šťastných, spolu si hrajících dětí, od tří do sedmi let?

Proč byla pořád tak naštvaná mladá žena, která na stejné pláži ležela se svým mužem a s dcerami, dvouletou a čtyřletou? Žena si četla nebo si hrála s mobilem, její muž měl pět dnů rozevřenou knihu na stejné straně, s dětmi se ve vodě střídali, ale když šel s nimi do vody on, většinou ta dvouletá začala plakat, tak ho žena musela jít vystřídat.

Neslyšela jsem, že by se spolu bavili o něčem jiném než o tom, kdo půjde s dětmi do vody a proč malá vždycky začne brečet, když jde s nimi do vody on.
„Páni, to jsem dobrej, co,“ řekl muž, když odcházeli kolem nás na oběd. „Je půl jedné a ještě jsem neměl ani hlt alkoholu…“

Podíval se podlézavě po ní, jako by chtěl říct, byl jsem přece celé dopoledne hodnej, tak řekni, vždyť jo, táto, dáš si teď pivo, nebo dvě… Ale žena dělala, že ho neslyší. Viděla totiž to, co já. Tatínek tu dvouletou holčičku vždycky postříkal, aby řvala, a maminka ho musela přijít vystřídat. Nechci tím říct, že ty tři ženy a jejich děti byly šťastné proto, že tam byly samy, bez svých mužů. A nechci tím říct, že ta mladá žena byla naštvaná proto, že tam byla s manželem a on četl pět dnů jednu stránku jenom proto, aby se s ní nemusel bavit.

Chci tím říct, že ty tři šťastné ženy si prostě vybraly dovolenou svých snů. Tři kamarádky se shodly na dovolené svých snů, vzaly své děti a jely. A je úplně jedno, kde jsou jejich muži. Pravděpodobně jsou to sebevědomí a velkorysí chlapi, kteří dovezli své ženy a děti na letiště a pak si začali užívat svou dovolenou snů, nebo šli do práce – jak říkám, je úplně jedno, kde jejich muži jsou.

Ta mladá žena si ale svou dovolenou snů, nevybrala. Je možné, že o ní vůbec nemluvila, a tak jejího muže ani nenapadlo, že by měla nějakou dovolenou snů. Ani ona se ho nezeptala, a jak by sis svoji dovolenou představoval ty? A tak jejich dovolená šťastná nebyla.

Co kdybychom sebevědomě a velkoryse řekli členům své rodiny, tak řekněte, jak si představujete svoji dovolenou. A oni by řekli. A my bychom sebevědomě a velkoryse jejich přání vzali na vědomí a sebevědomě a velkoryse bychom se je snažili splnit. A když by to tak úplně nešlo, trochu bychom upláceli.
„Když tě pustíme s kamarády na týden pod širák,“ řekli bychom našemu šestnáctiletému synovi, „tak pak pojedeš s námi za babičkou a dědečkem na Slovensko. Na týden. Pak si týden dělej co chceš, ale potom pojedeš s námi za druhou babičkou a dědečkem do Teplic.“

A nakonec bychom se domluvili. A měli bychom šťastnou dovolenou všichni, protože jsme sebevědomí a velkorysí.

Autorka: Irena Fuchsová