Čocht baroni 27

Autor článku: Jiří Vodička Nazdar uhlobaroni,ve dveřích naší boudy se na nás zubil starej policajt Kovanda dnes příslušník veřejné bezpečnosti.

Pojďte si k nám přisednout ke stolu pane revírní, přece nám nedáte košem, pozvala ho Táňa,ať nám nevynesete spaní a nalila mu curifindu do pucláku který uchováváme pouze pro významné hosty.Děkuji za pozvání,dnes neodmítnu posadil s stárnoucí policajt ke stolu,starostlivě si povzdychl a utíral si s čela pot.Copak?Pane revírní něco Vás trápí?Zeptala se starostlivě Janička když viděla ustaraný výraz v obličeji starého policajta.Ále čert aby to vzal povzdychnul si Kovanda.Tolik jsem se těšil do penze,už mi zbývá necelý rok,po celou dobu mé služební kariéry jsem se snažil plnit svou práci čestně a zodpovědně ale proto že jsem dříve sloužil u četnictva nebudu moci již zastávat své místo u novodobé Veřejné bezpečnosti prý z důvodů politické nespolehlivosti.

Říká se tomu diktatura proletariátu a celý tento hon na čarodějnice organizují tak zvaní Gottwaldovi děti nebo li socialistický svaz mládeže.A jejich krédo je pokračoval v líčení své křivdy,rozhořčen nad nespravedlností,které se mu teď dostávalo,najít ve všem jen prospěch a výhody,to je to co se jim dostává.Dříve to byli gauneři, které jsem denně vyšetřoval za lumpárny a dnes jsou to mladí svazáci.Do služebny mi nasadili dva takové gaunery,kteří mi denně sají krev.První co mi ti dva grázlíci provedli bylo, že polepili celou služebnu plakáty s těmi jejich vůdci,Gottwaldem Leninem a Stalinem což jsem nesl s nelibostí a poté co jsem jim důtklivě dal najevo že policie není žádnou politickou organizací,ale že je zde aby zajišťovala klid, pořádek a bezpečí obyvatelstva,čímž jsem si podepsal ortel a vzápětí jsem byl pozván na koberec na velitelství.

Dnes by jste to tam nepoznali.Tam kde dříve panoval pořádek pokračoval starý policista v labutí písni po čtvrtém rumu a vylévání si srdéčka.Hned jak jsem tam vkročil jsem viděl že mne tam nic dobrého nečeká při pohledu na zdi,kde dříve vysely pečlivě rozmístěné policejní věstníky,na mne zíraly obrazy komunistických potentátů ověnčené rudými standartami,nad kterými zářil zrůdný nápis,Kdo nepracuje ať nejí,zatím co ty užitečné staré věstníky se krčily naházeny v koutě chodby.Nejhorší pro mne bylo když jsem vstoupil do pracovny mého bývalého nadřízeného, a po mém zaklepání na dveře se ozvalo ryčné vstupte!Rozhlédl jsem se po pracovně kde dřív panoval přísný až přehnanou pečlivostí pořádek,který tak miloval můj velící a hned mi bylo jasné že si budu muset sbalit fidlátka a jít o dům dále.Klouzal jsem pohledem po zařízení pracovny a připadal jsem si jako v Jiříkově vidění.

Veškeré prostory nábytku byly zaplněny kýčovitými symboly, komunistické moci a to od šálku na kávu s dekorem rudé hvězdy se srpem a kladivem, až po armádu byst komunistických vojevůdců všech velikostí jak ty vyřezávané ruské bábušky, co se prodávají v prodejně ruská kniha jako suvenýry.Vezměte místo soudruhu strážmistře.Pokynul mi nový šéf místní policie,rozvalující se v křesle mého bývalého nadřízeného a hrající si ruce se služební zbraní,zatím co se za jeho zády na sedačce přehloupě na mne hyhńali ti dva blbánkové kteří byli nejspíše jeho kamarádi které si tam dosadil a s kterými se těšili jak mne spláchnou.Tak co s Vámi, povýšenecky se na mne obrátil přibližně pětadvacetiletý cápek dosazený součastnou politickou garniturou na místo šéfa našeho okrsku.jistě jste si všiml kolego,jistých změn v našem policejním sboru a politického dění v naší republice a jak vidíte,tyto změny se týkají i bezprostředně policie dnes už Veřejné bezpečnosti neboť se jedná o ozbrojenou složku naší nové republiky a proto je nezbytné aby i policie byla řízená ideologií Marxismu a Leninismu pro blaho našeho státu dělnického proletariátu a pracující inteligence.A teď co s vámi?

S Vaší budoucností u naší nově vznikající Veřejné bezpečnosti chvástal se nabubřele.Mám pro Vás návrh a jsem přesvědčen že se spolu dohodneme.Vy nejste zrovna příznivcem našich nových revolučních změn a já mám na Vás vypracovat kádrový profil na kterém by se dal postavit Váš vyhazov od policie a proto Vám navrhuji předčasný odchod do penze což bude nejlepší řešení proti kterému nic nezmůžete.Tak že očekávám že co nejdříve mi předložíte žádost o předčasné penzionování.A na to jsem se zvedl a beze slova bez pozdravu jsem odešel a druhý den jsem mu předal tu žádost do penze a těm dvou floutkům jsem předal služebnu i s klíčema a ode dneška jsem důchodce a přišel jsem se s Vámi rozloučit.

Starý vysloužilý policajt Kovanda se přišel rozloučit se svými oblíbenými hříšníky s kterými sváděl souboje o drobné policejní prkotiny a prohřešky ale nikdy mezi námi a jím, mimo občastného varovného setření, že jsme trochu ujeli v našem podnikání, což se na úrovni právního šetření nikdy neřešilo Tak že jsme našeho dědulu měli docela rádi.Starý strážník si po té zpovědi zhluboka vydechl jako by z něho spadl obrovský balvan který ho dlouho trápil sáhl si na stůl pro puclák který mu mezitím dolila Táňa rumem,tak na zdraví vy hříšníci přiťukl si s námi.

Teď už můžu nejsem ve službě a přivoněl si k rumu á voní to si dám líbit. Teď už jsem penzista,teď už můžu a zhluboka si cvaknul.Víte že se na Vás ke mně sypalo jedno udání za druhým,teď už Vám to mohu říci sděloval nám Kovanda a já jsem to házel vždy do koše proto že jsem věděl že jsou to vždy jen závistivci kterým šlo vás zlikvidovat a dostat tu vaši živnost.Někdy jste mi doslova pili krev, ale pořád to bylo v mezích zákona a já na vás nikdy nemohl a proto jsem si vás tak nějak oblíbil a těšil se na každej souboj mezi námi a jste jediný hříšníci kterých jsem si vážil.Kovanda se zvedl od stolu protáhl se a postupně nám všem podával ruku na rozloučenou.Miláčkové děkuji Vám za toto rozloučení a loučím se s Vámi já odcházím a místo mne nastupuje těžší kalibr,tak že buďte opatrní.Závistivci po Vás pojedou zvláště když je podráždíte s tím svým novým nádherným fárem.Tak pane strážmistr ještě jednu na rozloučenou nalila všem panáky a na zdraví pozvedli jsme frťany a starej Kovanda opravil Táňu. Drahoušku už ne strážmistr už jen starý vysloužilec v penzi Kovanda.

Autor: Jiří Vodička; foto: internet