Co žena nikdy neřekne a muž nikdy neudělá

Autor článku: Irena Fuchsová Hrkání podruhé?

Včera jsem dala nový blog, Když v autě hrká, jsme jedno ucho. A když zahrká partner?, do diskuze mi napsal Martin Prášek a vyprovokoval mě, „hrkat“ podruhé…
Martin k prvnímu blogu o hrkání, napsal do diskuze toto, cituji:
„Bude to tím, že spotřebiče nedržkují, nekritizují, nejsou agresivní, netrpí premenstruačním syndromem a různými ryze ženskými charakterovými vadami a psychopatie. A poděkují alespoň bezvadným chodem.
A když něco hrká v chlapovi, tak alespoň mlčí – ne jak ženská se svýma kecama typu „ty máš rýmičku ty umíráš“ a podobně. Tak nějak mi jako chlapovi vychází lépe starat se o auto, sekačku, počítač, domácí spotřebič atd nežli o domácí fiflenu…
P. S. Ačkoli ve vašem příspěvku není ani jediné sprosté slovo, jsem zvědav jak dlouho tady vydrží. Dámy totiž nesnášejí nastavená zrcadla…“
Tolik Martin Prášek. A já mu odepsala, cituji:
„Máte pravdu, Martine. Teď mě napadl ještě jeden blog. Díky vám. Bude v něm zhruba toto: Když chceme koupit cokoli pro sebe nebo pro rodinu, věnujeme tomu dost času – podle toho, jak je ta věc pro nás důležitá a kolik stojí. Určitě si nekoupíme auto kvůli tomu, že jeho modrá barva je nádherně modrá. Mám pravdu?
Možná, kdybychom stejný čas věnovali výběru partnera, nepsala bych o hrkání. Osobně se snažím hrkání pana Fuchse slyšet, protože nemám čisté svědomí – jsem furt pryč, a když jsem doma, píšu. S výsledkem mého zájmu o hrkání pana Fuchse, jsem spokojená. Nedávno jsme mluvili obecně o smrti, já řekla, že umřu dřív, a pan Fuchs řekl, že by tady beze mě nebyl, šel by za mnou.
Když si to teď tak čtu, tak vlastně nic dalšího psát nemusím.
Martine, děkuju.“

Autorka: Irena Fuchsová