Co žena nikdy neřekne a muž nikdy neudělá

Autor článku: Irena Fuchsová Německá krize v Řecku.

Na pláži máte všechno jako na dlani, a pláž na ostrově Samos nebyla výjimka. Ty dvě nešlo přehlédnout. Ona štíhlá, blonďatá německá pětatřicítka a její pětiletá dcera. Ona nervózní, holčička zakřiknutá, poslušná.
Druhý den s nimi přišel On. Vysoký německý fešák, mohlo mu být kolem pětačtyřiceti, ale mohlo mu být i padesát. Pořád telefonoval. Ona se k němu neustále tiskla. Vrhala na něho psí pohledy, které u ženských nesnáším. Psí pohledy jsou totiž ponižující, protože jsou zbytečné, to byste měly, dámy, vědět! Chlapi vaše psí pohledy vůbec neregistrují! A víte proč? Protože když vy máte pocit, že vaše psí pohledy něčemu pomohou, chlapi jsou už ve stádiu, kdy neregistrují ani vás, natož vaše psí pohledy!

Takže Ona vrhala psí pohledy a jestli si včera své dcery nevšímala, tak dneska o ní vůbec nevěděla. Byl jenom On. Lehla si na velký ručník tak, aby se tam dcera nevešla. Aby tam ležela jenom s Ním.
Dceři to nevadilo. Byla zvyklá. Hrála si s kamínky.

Za chvíli šli ti dva do vody a On si na kraji moře začal s dcerou házet s míčem – mimochodem, i když to jeho dcera nebyla, věnoval se jí víc než její matka. Ta, když viděla, že si hraje s holčičkou, šla uraženě dál do vody, a když On na ni volal a chtěl, aby si házela s nimi, Ona dělala, že ho neslyší. Šel tedy za ní a ve vlnách se usmiřovali.
Bylo mi jasné, že ON se z nějakého důvodu snaží vytvářet dojem, že jejich vztah funguje. A bude fungovat. Bylo mi jasné, že si něco takzvaně „žehlí“. Třeba někoho má. Nebo donedávna měl. Ale rozvádět se nechce. Jinak by přece s nimi nejel na dovolenou. A Ona bojuje o Jeho přízeň. Chce Ho zpátky. Celého. Ale dělá to blbě. Je únavná.
Bože… a ty její psí pohledy…

Ani se nedivím, že On furt telefonuje.
Chvíli jsem luštila křížovku a pak jsem zaslechla, že jí něco říká. Že by si konečně povídali? Podívala jsem se, a opravdu! Ona seděla na ručníku těsně vedle Něho, ruku majetnicky položenou kolem Jeho ramen a On jí něco povídal a povídal a přitom ji hladil po vnitřní straně stehna.

„Vidíš, jak jsi blbá,“ napomenula jsem se. „Žádná německá krize v Řecku není! Vždyť si s ní povídá! A jak dlouho! Povídá si s ní a ještě ji hladí!“

Leželi přede mnou, a protože jsem viděla všechno jako na dlani, za chvíli jsem zjistila, jak to doopravdy je.
On si s ní nepovídal, když ji hladil po vnitřní straně stehna, kdepak!
On už zase telefonoval…

Autorka: Irena Fuchsová