Co žena nikdy neřekne a muž nikdy neudělá

Autor článku: Irena Fuchsová Novák je buzerant.

Vzpomněla jsem si na tenhle příběh zrovna teď, protože jsou dny duhy, na které jsem byla jednou pořadateli pozvaná do průvodu, ale musela jsem odmítnout. Bála jsem se, že bych to neušla.

Ale pojďme k příběhu.

Byli jsme někde s panem Fuchsem a byl tam kluk, podobný jednomu mému kamarádovi. Budu mu říkat Novák.
„Je podobný Novákovi, viď,“ zeptala jsem se pana Fuchse, a když nereagoval, začala jsem mu o Novákovi vyprávět, což jsem neměla, protože pan Fuchs chtěl, abych se věnovala jemu.
„Novák je buzerant,“ řekl a já se rozesmála.
„Není!“ Pan Fuchs se na mě ostražitě podíval.
„A jak to víš,“ zeptal se žárlivě a já se rozesmála ještě víc…
Ta historka mi přišla vtipná, a když jsem se s Novákem zanedlouho sešla, chtěla jsem, aby se zasmál také.
„Představ si, že jsem viděla kluka, který ti byl podobný a řekla jsem to panu Fuchsovi, a ten řekl, že jsi buzerant a já řekla…“

Novák zkameněl.
„Jak to? Proč?!“ Pokračovala jsem dál. „To není důležitý! Já jsem řekla…“

„Jak to, že to není důležitý?! Fuchs vo mně řekne, že jsem buzerant a pro tebe to není důležitý?!“
„Není to důležitý! Ta historka má pointu! Já se tě zastala a…“ Chtěla jsem to dopovědět, ale Novák, klidný, chytrý, vyrovnaný kluk, soptil.
„Já nejsem buzerant! A nepotřebuju, aby ses mě před Fuchsem zastávala! Proč by ses mě měla, a zrovna ty, zastávat před Fuchsem, sakra? Copak jsem buzna?!“
A to už jsem se naštvala také.
„A co by se stalo, kdybys byl?!“
„Ale já NEJSEM!“

Podíval se na hodinky a mávl po mně rukou.
„Už musím jít.“
Odešel, nepočkal na pointu, takže jsme se nejenom nezasmáli, ale od té doby jsme se už nesešli…

Autorka: Irena Fuchsová