Poslední diskuse
Zdraví
Podle rady ministra už telefonuje 45 minut z...Práce
Hledám lidí pro výzkum trhu. Jedná se o...Co se kde děje
Ahojte,jsem tady nova a vidim posledni...Pozor! Za volantem sedí senior!
Autor článku: Irena Fuchsová Pozor! Za volantem sedí senior! |
Dvakrát jsme dneska cestou z chalupy zpomalili, protože auto před námi jelo pomalu a středem silnice. To první jsme opatrně objeli, to druhé zablikalo a hned zahnulo na poslední chvíli, jako by řidič zapomněl, že má odbočit…
Pokaždé jsem koukala, kdo řídí. Byli to řidiči o deset i dvacet let starší než já. Vedle nich seděly jejich ženy, a tak to měli ti muži asi těžší. Jako bych ty jejich ženské slyšela! Táto, jeď opatrně! A pomalu! Nikam nespěcháme! Ne aby tě napadlo zrychlit…
„Senioři by měli mít na autě označení,“ napadlo mě, ale pan Fuchs nesouhlasil.
„To by byla diskriminace.“ S tím jsem nesouhlasila já.
„Jaká diskriminace? Já mám přece také označení ZTP! A když s tebou jedu, dám ho dopředu za sklo. A nemám pocit diskriminace. Naopak. Upozorňuju přece druhé řidiče na to, že v tomhle autě sedí chcípák, který by případný střet odnesl daleko hůř, než člověk zdravý…“
Pan Fuchs mlčel.
„Přece jsou i jiná označení,“ pokračovala jsem. „Že je v autě dítě! Nebo pes! A co označení, že je řidič začátečník? Na tom přece není nic špatného, když řidič upozorňuje druhé řidiče, že si ještě není v řízení jistý. Takže nevidím vůbec nic špatného na tom, kdyby na autě, které řídí senior, bylo označení seniora. Klidně už od sedmdesáti let. Mně je šedesát pět, a vidím, že nemládnu! A moc dobře vím, že bude hůř!“
Pan Fuchs pořád mlčel.
„A víš, jaké označení by to mohlo být,“ valila jsem do něj svoji představu a už jsem ani nečekala, že něco řekne. „Někde jsem viděla takovou značku… je na ní stará, shrbená paní, jak se opírá o hůl. A pro pány by to byl starý, shrbený pán s holí. Samozřejmě, že ne všichni senioři, co řídí, jsou shrbení a opírají se o hůl, bylo by to schválně přehnané, dělali bychom si sami ze sebe legraci, ale zároveň bychom vtipně upozorňovali, že prostě už nejsme mladí! Byla by to prostě taková naše hezká, vtipná značka…“
Pan Fuchs se na mě překvapeně podíval.
„Naše?! Ty si snad chceš dělat řidičák?!“
Uklidnila jsem ho, že ne, nicméně můj nápad se mi líbil. Až přijedeme domů, napíšu o tom…
Autorka: Irena Fuchsová