Čocht baroni 35

Autor článku: Jiří Vodička To je baša,spravilo mi to pochroumanou náladu,povoloval si Béda opasek,ty bramboráčky jsou božské,bílé kafíčko. Ženský,vy jste boží vyslanci k mým chuťovým pohárkům, pochvaloval si Béda kuchařské umění Táni a mojí Janičky které nám ty lahodné dobrůtky přinesli k táboráčku, který jsme si založili na zahradě.

Lojzo kdybych tě neznal, řekl bych že jsi nám pěkně nasákl rudým bolševizmem a začínám to tu pěkně smrdět znárodňováním naší zlaté žíly začal řešit naši budoucnost Béda.Čím více se tu na mne valí bolševického, tím více se mi honí v mozku, že to tady zabalím.Kdysi jsem si dělal legraci z Horvátovců že se k nim dám přelanařit a a budu jezdit s bobrem a už to vypadá na tutovku, že budu stát s čepicí u technických služeb a prosit o práci.To chce klídek Bédo uklidňoval Lojza rozhozeného Bédu který mával klackem na kterém měl napíchnutého buřta.Už ti Bédo zbývá jen přijímací rituál.Pohovor na osobním oddělení audience u kádrováka a lékařská prohlídka vypočítával Lojza Bédovi nezbytné úkony nástupního procesu do pracovního poměru.To jsou Jobovky to jsou Jobovky, držel se za hlavu rozčilenej Béda.

Co mne ještě nečeká,podnikovej doktor mi bude čučet na hemeroidy,na osobním mi prásknou na čelo štempl řadovýho blbce kterýmu budou měřit hodiny v práci na píchačkách a nakonec mi bude bolševickej estébák na kádrovým hučet do palice paskvil internacionály.Pánové už je dost pozdě ukončovala sezení u ohýnku Janička rozespalým hlasem, ještě si dejte na noc panáka a jdeme do hajan, ráno bývá moudřejší večera.Vstávat lenoši vzbudilo mne ráno bušení do dveří naší vznosné ložnice.
Zkusil jsem chvilku dělat mrtvého brouka, při pohledu na šklebící se sádrové potvůrky,na stěnách ložnice které si přes můj vehementní odpor prosadilo moje zlatíčko a kterými mi signalizovalo přehozeným červeným šátečkem, přes ty jejich prdelatá tělíčka že je večer plný něžností a že nesmím zapomínat na mé skoromanželské povinnosti.Vstávat lenoši opět zabušil Lojza na dveře snídaně je na stole.Otevřte kůzlátka jen dva prstíčky si ohřeju skusil starou pohádku.Ranní bašta je na stole nenechal se odbýt, až jsem se vymotal z pelechu a uvelebil se na židli u stolu s plným talířem držkovky a měkkou houstičkou kterou tolik zbožňuji.Podívejte, podívejte, vykřikla Janička když jsme přijížděli k našemu rýžovišti.Na našem rýžovišti se pohyboval sbor jakých si mátoh v oranžových přilbách a vestách stejné barvy.Co to tady vyvádíte? Vy oranžoví kašpaři.Spustil na ně hromovým hlasem Béda když jsme vystoupili z Tatřičky na uječeného fracka,který celé toto divadlo dirigoval pisklavým hláskem.Jsme mládežnický reflektor mladých a odhalujeme tady skryté reservy,našeho dolu,odpověděl piskloun,který měřil sotva metr padasát.Tento pozemek je majetek našeho dolu a majetnicky máchl paží k šachetní vyvážce.

Celé to tu ohradíme a budeme zde těžit černé zlato z vyvážky pro malospotřebitele jako zlepšovací návrh naší mládežnické organizace.Tady postavíme vrátnici a prcek dupnul na zem jako by tam zadupával základní kámen.Na vrátnici dáme píchací hodiny,pro kontrolu pracovní docházky na pracovišti a závodní stráž aby nedocházelo k rozkrádání státního majetku v socialistickém vlastnictví a nadměrného požívání alkoholu na pracovišti. A já se z toho poseru, přerušil ho Béda který to už nevydržel, Ježíš marjá to se nedá, ty budovatelský keci. Odplivl si Béda a odcházel pryč aby se uklidnil, při pohledu na dva mládežníky v oranžových přilbách, kteří přibíjeli na naši boudu tabuli s nápisem.Se Sovětským časem na věčné časy.

Autor: Jiří Vodička; foto: internet