Gauneři

Autor článku: Jiří Vodička Stál jsem před brankou,s umělecky zpracovaným,kovovým plotem, obepínajícím rozsáhlý pozemek lesoparku nad jehož úbočím se mezi vzrostlým lesním porostem, borovicemi a smrky táhlo,kamenné terasovité schodiště.

Tak pravou nohou napřed pro štěstí, řekl jsem si otevřel branku a stoupl si na první schod žulového schodiště, po kterém jsem v ranní mlze,táhnoucí se od řeky a vinoucí se po úbočí kopce lesem vystoupal, až na nádvoří, nádherné obrovské vily, podobné zámku, sídlu bývalého majitele továrny na mýdlo, tukového magnáta Šlechta,kam jsem byl povolán, jakým si písemným příkazem,s razítkem znázorňující říšskou orlici která drží v drápech hákový kříž, a který přerušil má studia a s okamžitou platností jsem byl vyzván, abych se dostavil na tuto adresu.Jsem promrzlý jak preclík a rozhlížím se po širokém nádvoří až můj pohled spočinul na fanglích,po každé straně vchodových dveří do tohoto honosného sídla, na kterých se plandaly v raním jitru říšské vlajky.Snad se brzo zahřeji otřásl jsem se chladem a můj pohled utkvěl na komínu toho to sídla z kterého se vinul proužek tmavého dýmu.Topí, tak jsou doma, blížil jsem se k velikým řezbou zdobeným dveřím, uprostřed budovy na kterých vyselo bronzové klepadlo v podobě jaké si kentauří hlavy.Natahuji ruku na klepadlo,když jsem uskočil ode dveří leknutím.
Ve velebném tichu zámeckého nádvoří zazněla veliká rána do vchodových dveří,jako by kopanec, zevnitř, toho to luxusního sídla ,které se s rachotem rozlétly a místo nakadeřené zámecké paní, což by se dalo očekávat, se objevilo to něco.Mezi otevřenými dveřmi se objevily roztrhané podvlíkačky rozčvachtané staré bačkory a otevřená zívající chlebárna připomínající žraločí tlamu na které vévodila hříva jako kominická štětka.
Kurva, to je kaltna,zahuhlalo to ospale s neustále zívající otevřenou hubou,přišouralo se to pod balkon k okapu, stáhlo si to špinavé podvlíkačky a označkovalo to okap baráku za halasného zívání s odborností loveckého ohaře.Jé jej Ježíšek přišel,copak nám to mladej neseš? Proneslo to s neustále zívající otevřenou chlebárnou a mžourajícimi rozespalýma očima, když si mne to povšimlo, jak okukuji to rozlehlé sídlo, bývalého mýdlového magnáta.

Nemáš kuřivo? Zeptalo se to.Já bych hulil až bych brečel, postesklo si to.Nemáš co,pokývalo to hlavou na mou odpověď,je mi líto ale jsem nekuřák.No jo utřelo si to nos do vytahaného rukávu něčeho co se kdysi nazývalo Jégrovo prádlo.Tak pojď do paláce ať ti nenastydne pajšl,vidím že už jsi bez tak, tuhej jak dědkova hůl, pozval mě zvláštním způsobem dál.Vešli jsme do vstupní haly tohoto paláce bývalého mýdlového krále a já jsem byl ohromen a údivem jsem stál doslova s otevřenou pusou a obdivoval překrásně vyřezávaný interiér z vzácného dřeva, což bylo mistrovské dílo řezbářského mistra,cizokrajný intarzovaný nábytek jimž byla vstupní hala do tohoto sídla vybavena.

Žraločí tlama si mě chvilku vychutnával s chápavým pohledem a potom otevřel dveře vedoucí do přízemí k hospodářskému zařízení pro bývalé služebnictvo.Taky jsem tady stál s vyvalenýma očima,kamaráde.To víš panstvo,dovedli ohromit na první pohled. A co ten co mu to tedy patřilo?Zeptal jsem se.Co se s ním stalo?To víš židovský továrník a od té doby co k této rase říše zaujmula říše odmítavý postoj, tak si dovedeš představit kde skončil i celou famílií pokud nevzal včas roha, přes oceán do dolarového království Ameriky nebo Švýcarska.Je to na tak nádherném místě ale dost daleko od jeho fabriky a na víc přes řeku obdivoval jsem tuto stavbu a toto nádherné místo.

To se divím že si to postavil tak jak se říká z ruky od svého podniku uvažoval jsem se nahlas.Od těch co tady bydlí poblíž jsem se dozvěděl ,že toto místo si prý vybrala paní továrníková.Vysvětloval mi můj hostitel, důvod proč si zde tento tukový magnát zde vybudoval své sídlo.Prý je to jediné místo kde jsou na tomto území slavíci a proto se tomu zde říká slavičí údolí.Prý to také byla veliká milovnice skalniček a bylin.Však až se tady porozhlédneš najdeš tu ještě pozůstatky skalek a její bylinkové říše sice trochu zarostlé ale stále je to zde vidět na různých místech.A tejď si představ že tenhle barák mu stavěli nezaměstnaný v té době nezaměstnanosti, za to že dostali najíst s příslibem že když se uvolní nějaké pracovní místo v té jeho fabrice dostanou tam práci.

Tak pojď ještě si toho tady užiješ,jdeme do kuchyně něco polknout, mám hlad, že bych polykal hřebíky zazíval a sunul rozdrbané škrpály do postraních dvířek které předtím otevřel.Vešel jsem za ním do obrovské kuchyně toho to paláce, za tím zjevením, které mne tu uvítalo podivným způsobem a které vytahovalo svými pazoury z trouby, velikých kachlových kamen pekáč s jakými si kusy masa.Podívejme ,ještě tu zbyl kousek králíčka,a s chutí se zakousl do mastného kusu masa až mu stékal omastek po strništi na bradě.Pokousni si ždibec, nežinýruj se zahuhlal s plnou papulou a přistrčil mi pekáč přes stůl ke mně.Dobrý co? Pomlaskával.Jo dobrý odpověděl jsem obíraje,žebírko,doma sice také chováme králíky ale žádný z nich neměl takové žebírko jako je toto co držím v ruce.Toto je zvláštní odrůda labužnicky pomlaskával, zaobíraje se stehýnkem které držel v ruce.

Buď po ní budeš štěkat,mňoukat,či lézt po stromě kamaráde.Nemáme se tady špatně,nikdo nám tady do našeho hospodaření nekecá,někdy máme kočku,někdy psa a pokud někdo uloví veverku, tak je polívka z drevokocůra či havranů..Také tu máme celou farmu,zvykneš si na různé věci a máme mezi námi samé křehké vztahy,dojedl,hlasitě si krknul a utřel si mastné pazoury do podvlíkaček které zoufale volaly po prádelně.

Autor: Jiří Vodička; foto: internet