Co žena nikdy neřekne a muž nikdy neudělá

Autor článku: Irena Fuchsová A nyní se ptám Vás, vážená nevěsto…

… zda vstupujete dobrovolně do manželství s přítomným ženichem, Radkem Blogerem.
NE.
Dneska ve 12.30. jsem oddávala krásný pár, Janu Tvrdíkovou a Tomáše Heřmana. Pepa, řidič kolínského MěÚ, odvezl mě a matrikářku Martinu do Němčic u Kolína, kde je restaurace a penzion Vigvam, kde se velmi často pořádají svatby, takže náš tým je tady každou chvíli.
Svatba dopadla, jak se očekávalo. Ženich řekl, ANO. Nevěsta řekla, ANO.
Když jsme šli k autu, zeptala se mě příjemná mladá žena, která nás pokaždé vítá a vše kolem obřadu zařizuje, jestli se nám někdy stalo, že někdo řekl, NE. A co se v takovém případě dělá.
„Pokud vím, na kolínské radnici se to nikdy nestalo. Ale pokud by se to stalo, dá se tomu, kdo řekl NE, deset minut na rozmyšlenou, novomanželé se nechají o samotě, a pokud i po deseti minutách zazní, NE, obřad se nedokončí, sňatek se tedy neuzavře.“
Tím bych mohla skončit, ale příběh o NE, pokračoval.
Odpoledne jsem jela do Prahy, protože jsme měli v Činoherním klubu opakovací zkoušku na hru LÉDA.
Vlak byl dost plný a tak jsem byla ráda, když jsem objevila kupé, kde seděly dvě dívky u okna a tiše si povídaly. Sedla jsem si ke dveřím, abych je nerušila a vytáhla jsem korektury knihy, na které teď pracuju. Přísahám, že jsem ty dívky neposlouchala, přísahám, že jsem CHTĚLA dělat korektury! Ale zaslechla jsem první větu a bylo vymalováno. Víte, co jedna z dívek řekla?!
„Když jsem mámě řekla, že svatba nebude, začala na mě řvát, že jsem se zbláznila, a že mě na radnici dotáhne, tak jsem jí řekla, dobře, tak já na radnici půjdu, a až se mě zeptají, jestli si ho beru, řeknu, NE!“
Divíte se, že jsem poslouchala? Můžu za to, že ty dvě dívky pokračovaly v tom, co já prožila hodinu před tím? To byl přece i můj příběh! A tak jsem poslouchala.
Chodili spolu dva roky. Příjemný, moderní vztah. O rovnoprávnosti ženy s ním nikdy nemusela mluvit. Byla samozřejmostí. Po dvou letech se rozhodli, že se vezmou a obě rodiny začaly připravovat svatbu. A snoubenci si našli malý byt, aby si před svatbou zkusili manželství nanečisto.
„Všechno klapalo. Když jsem měla práci o víkendu, nebo jsem se vracela večer, všechno udělal. Nakoupil. Vyluxoval. Uklidil. Umyl vanu. Zalil kytky. Vynesl odpadky. Připravil večeři. Totéž jsem dělala já, když zůstal v práci do noci, nebo jel na služební cestu…“
Podívala jsem se na ni. A proč si ho tedy nechceš vzít, proboha?!
Její kamarádka se na ni podívala úplně stejně jako já. Proč si ho tedy nechceš vzít, proboha?!
„Pokaždé, když něco udělá, okomentuje to stejně. Koupil jsem ti… Připravil jsem ti… Uklidil jsem ti… Vyluxoval jsem ti…“
P. S.
Moje milá neznámá, vytrvej ve svém rozhodnutí a až budeš stát před oddávajícím, řekni, NE! Ale hned potom, prosím tě, uteč z obřadní síně! Matrikářce a oddávajícímu tím ulehčíš práci, protože když jeden ze snoubenců uteče, svatební obřad skončil…

Autorka: Irena Fuchsová