Gauneři

Autor článku: Jiří Vodička Tak co? Táta Němec, matka Češka? Nebo obráceně?

Vyzvídal můj původ.No nemusíš se obávat,my jsme tu všichni takoví, jak se říká v dnešní době, těm nečistým původem,ze smíšené rasy tak zvaní halp pun, halp nebo li půl na půl..Mají nám tu usměrňovat tok naší smíšené krve,směrem k támhle té opičárně a nasměroval mastnou pazouru nad dveře kde byla zavěšená svastika říšské orlice.Potom se jeho zrak svezl,na můj kufr a lékařskou brašnu které jsem si postavil u dveří,do kuchyně kam jsem byl pozván mlsat k snídani králíčka.
Aha ty budeš asi ten novej doktor usoudil,kterého nám slíbili a kterého si vybrečel náš fýrer Močka.Já jsem Waltr jinak Valda ale jak vidíš podle mého předkusu mě tady říkají Žralok,žralda, neboť každej kdo přebývá v této nádherné barabizně má svou předzdívku.A co ty a který vítr tě sem zavál?Jseš jako ze škatulky jako by tě tu zapomněl bankovní ouřada hádal při pohledu ne mě..Strefil jsi se o kousek vedle,poopravil jsem jeho odhad.Otec byl také bílý límeček, který si umínil že bude mít v rodině také lékaře a tak pro mne vybral životní poslání sloužit lidu, ku prospěchu jejich, zdraví, no a já proti tomu nic neměl a docela se mi to na studiích zalíbilo.Tak to je jasný,usoudil Valda budeš se tu starat o náš anjcábl to jako o naše miláčky, ale nejspíše si tě stáhne primař do špitálu tam mají také bídu o personál. Ale jak ti máme říkat študente, máš přece nějaký jméno zeptal se mne.Promiň omlouvám se že jsem se nepředstavil doma mi říkali Hans prostě česky Jan či Honza a babička Jendo a natáhl jsem k němu ruku kterou mi mohutně zatřásl svou obrovitou pazourou až mi v ruce zapraskaly kostičky.Dobrý Jéňo tady ti budou říkat študent,to si bude každej tady z těch co tu s námi přebývají pamatovat,vynesl Valda ortel proti kterému nebylo odvolání.Zobli jsme si spokojeně si odfrkl Valda a sáhnul na plotnu pro otřískanou konvici, v níž bublal jakýsi lektvar a nabídl mi se slovy.Študente dáš si černou bryndu?Ne díky nemám žízeň, odmítnul jsem při pohledu na předmět který mohl být užíván jako šoufek k vybírání septiku.Tak tedy prosit,prohlásil velkopansky,generálsky srazil paty,zalomil ruku s konvicí do pravého úhle jako když připíjí ten kdo se narodil se zlatou lžičkou v ústech a zhluboka si hltnul z konvice až mu vystouplý ohryzek na krku, zatančil maďarský čardáš.

Študente tejď ti představím naší šlechtu,samá modrá krev,černý svědomí naší říše,také zplozenci napůl árijské krve.Následuj mne, vznešeně mi pokynul a jeho rozčvachtané bačkory mne vedli zpět z kuchyně přes tu nádhernou vstupní halu,v kterou jsem vstoupil do tohoto luxusního sídla,k obrovským masivním dveřím zdobeným reliéfní řezbou.Tady máš budeš ji potřebovat sňal s police dvě požární přilby a jednu mi podával.Chvilku jsem nechápal nač mi podával tu přilbu ale ihned jsem to pochopil, když otevřel ty obrovské dveře otočil za nimi na stěně vypínačem a zařval vstávat holoto!.A v tom okamžiku se ozvalo,z mnoha hrdel sborové,polib nám prdel a vzduchem zavířila sprška bot namířených do otevřených dveří které jsme stačili jen tak tak přibouchnout aby jsme neslízli to co odnesli ty mohutné dubové dveře.Pochopil jsi na co jsem ti dával tu přilbu?Už jsem jednou dostal bagančatem do hlavy ,když jsem přál těm andílkům dobrého rána.Potom ten žralok sňal s hlavy tu svoji přilbu nasadil ji na násadu koštěte pootevřel dveře a vsunul tento poutač pro bagančatovou munici do pokoje.Nic se nedělo a my jsme mohli vstoupit do bývalého obrovského salónu proměněného v tuto dobu ve velkokapacitní ložnici.

Jestli že mi byla nabídnutá přilba před vstupem do této společné ložnice,tak teď bych byl vděčen za plynovou masku.S obavami jsem se rozhlížel aby si někdo nezapálil ranní kuřivo a nevyvolal výbuch, s této nadměrné koncentrace tělesných plynů,z celonoční produkce trávícího ústrojí místní mladické populace.Tak voni si nedají pokoj,zabední se tady a radši se udusí,Valda běžel otevřít oknoložnice za srdcervoucího nářku.To nás chcete vyhodit do vzduchu?Bando líná lamentoval.Ještě že jsem spal v pokojíku pro bejvalej fraucimor mejdlovýho krále,jinak bych měl hlavu jako dýni.Večer se to narve cibulí, hrachem a ráno je to tu jak v pražským plynojemu.Takovej krásnej barák a voni ho chtějí zničit holota ulevoval si když se za ním ozvaloNó no.Jen se z toho neposer šéfe.No a tady vidíš jejich vděčnost otočil se ke mně, když o ně člověk projevuje trošku péče, aby úplně nezpustli.

Autor: Jiří Vodička; foto: internet