Gauneři

Autor článku: Jiří Vodička Vyšli jsme z kuchyně.Bože můj, bože, můj zalkal jsem,co jsem komu udělal.

Vždyť ta stará škatule patří do hororu ,ta nemá co chodit k lékaři ale na prosekturu.A co ten její starej? Ždímal jsem z Valdy, vizáž toho jejího dědka.To je jistě Kostěj nesmrtelný z dětských fantasií z pohádky o kamenné věži.Nechej se překvapit, odpověděl mi Valda za chvíli ho tu máš a bude dirigovat ranní mši a bude sranda.Jen to Valda dořekl ozval se zvenku na nádvoří šílený bengál.A proud omladiny, která se hrnula k hlavnímu vchodu nás strhl s sebou na nádvoří,odkud se ozývalo řinčivé vyzvánění.Vyšli jsme na nádvoří zámečku, odkud se ozývaly ty hrozné zvuky, trhající v ranním jitru bubínky uší a na kterém se odehrávalo podivné divadlo.Tady máš toho Kostěje ukázal mi Valda na přihrblého vyzáblého skřeta navlečeného do německé uniformy,který poskakoval okolo kusu kolejnice,pověšené na řetězu a železnou tyčí do ní pral jako by chtěl přivolat hromy, blesky a klatbu nebes, až z toho kusu rezavého železa létaly jiskry.

Tak jak se ti líbí Ten náš Kostěj kamaráde.Dříve Močka který vozil po ulici vozejček a zametal kobylince a po té co se přihlásil k árijské rase, narazil si na palici tyrolaček a nechal si od starý uplíct bílý fusekle, rázem se z něj stal ten nejzarytější Henlajnovec ,herr Motsche a dotáhl to tak daleko že se z něj náš grupnfírer které mu jsme byli svěřeny do péče.Prohlížel jsem si ten výkvět árijské rasy, jak tam poskakoval jak opice na tympánu.připadal mi tak trochu obrovitého pavouka kterému ruce a nohy končili pod tykvovitým nosem nad kterým se Sbíhaly vyvalené oči se štířím pohledem a nad tím vším se třepotala kudrnatá houšť pačesů, připomínajících drátěnku na mytí nádobí kterých se drali na světlo boží promodralé karfiolové uši.

Později jsem poznal že jde o velice nebezpečného aktivního blba, které plodí jakýkoliv režim a kterým je dáno do vínku,rozsévat okolo sebe hloupost a dělat lidem okolo sebe zlo a potíže pod záminkou důležitosti a nepostradatelnosti.Ještě před jeho proměně v árijského bojovníka,vykřikoval sláva sokolíkům a plundroval tyto nešťastné tvory,jen aby měl nejdelší pírko na sletu sokolů a dnes je z něho neukovanější árijský vyznavač knížky Mein kampf.Před válkou jezdil s vozíkem po vesnicích zametal kobylince a vykřikoval hádry kůže,a dnes povýšil na významného pedagoga říše pro převýchovu nespolehlivých elementů ze smíšených manželství. Naše malá armáda tohoto bláznivého velitele se seřadila na nádvoří a tento pošuk, v jezdeckých rajtkách, které mu plandaly na jeho vyžilé prdelce a křivých nožičkách vražených do vysokých jezdeckých bot rozčvachtaných jak stará bagančata se procházel mocenským krokem generála, přehlížejíc si svou malou armádu.Pyšně nadouval tváře špulíce odulé pysky.Posór ja pronésla k fám prójef komolil češtinu s němčinou skřehotavým hlasem a byl na vrcholu blaha byl na Olympu.
Fi elévové fi tóstat nófa spráne a povznešeným gestem vládce nebes pokynul k stojícímu automobilu, s kterého skládali dva vyzáblíci v uniformách Wehrmachtu jaké si válcovité předměty s ďírou na víku.Co je to zase za hovadinu,zahuhlal hubeňour stojící v řadě vedle mne.Drž hubu a poslouchej Močka bude mít prójef procedil Valda a potměšile se ušklíbl.

Moška se mocensky rozkročil a vrazil si pěsti v bok tak jak to vídal žurnálech o postojí s diktátory ukazujících svou moc.To ne to je špatný uvědomil si a zkřížil své kostnaté ruce před rozkrokem a podíval se na své malé vojsko,ano tak je to správné,usoudil spokojeně tak to dělá fírer a zaujmul boční postoj, tak jak to vyděl na malbách s Herodesem.Táto nófa sprán je nátoba kasa,nadouval se Močka.Fi fšůte chótit a kása plényt penási.Fi nešéprat fi ták pojófat sa šíše a fi šíct,pjéta tómu kto nétát na útatny némecky soltát,Močka domluvil a mohutně se udeřil do propadlého hrudníku až mu zachrastli kosti a vyvolalo v něm bouři tuberáckého kašle.

Autor: Jiří Vodička; foto: internet