Jak se stáří někdy tváří

Autor článku: Hana Šimková Pět kamínků.

Vzpomínky mi plynou hlavou,
ty ošklivé zaháním,
myslím jenom na ty hezké,
těm se vůbec nebráním.
Na dlani mám pět kamínků,
co přivezla jsem od moře,
kamínky mi umožnují zapomenout na hoře.
Kamínky jsou krásně bílé a svítí mi na dlani,
přináší mi moje mládí,
moře, krásné svítání.
Slunce vyšlo, moře voní,
vrháme se do těch vln,
na všechno se zapomene,
člověk je jen krásy pln.
V kamínkách ta všechna krása ožívá ve vzpomínce
a mně tento pohled na ně vhání úsměv na líce.
Zavírám si svoje oči,
jen úsměv mi zůstává a do stavu blaženého
mně vzpomínání dostává.
Pět kamínků není málo, ale také není moc,
a tak tedy oči zavřu, říkám tiše: „Dobrou noc.“

Autor: Hana Šimková