Poslední diskuse
Zdraví
Podle rady ministra už telefonuje 45 minut z...Práce
Hledám lidí pro výzkum trhu. Jedná se o...Co se kde děje
Ahojte,jsem tady nova a vidim posledni...Co žena nikdy neřekne a muž nikdy neudělá
Autor článku: Irena Fuchsová Čím víc podstrojujeme, tím více pohrdáme. |
Milí muži, nemyslete si, že vás ženy strašně milují, když vám podstrojují! Kdepak! To není láska! Jestli vám vaše žena snáší modré z nebe, není to proto, že vás miluje!
Ptáte se, jak jsem na to přišla, že vás vaše ženy nemilují, když vám podstrojují? Inu… přišla. Díky svým letitým zkušenostem a díky pečlivému pozorování okolí.
Ženy vám, mužům, podstrojují, aby od vás měly pokoj. Dělají to, ale pohrdají vámi za to, že vám musí podstrojovat. Ano, musí. Kdyby to nedělaly, neměly by od vás pokoj.
A proto je tolik šťastných vdov! Znám jich spoustu! Aktivních, usměvavých, upravených a spěchajících vdov! Ale nespěchají domů, protože svým Jarouškům řekly, že přijdou za hodinu a jejich Jarouškové se prostě nenavečeří, když jim to nepřipraví až pod nos! Kdepak!
Tyto aktivní, usměvavé, upravené ženy – vdovy, spěchají do Regionálního muzea, kde je vernisáž kolínského kreslíře Jiřího Nováka, a potom do Městské knihovny, na besedu se spisovatelkou Evou Jančíkovou.
Pokaždé, když potkám takovou nádhernou, usměvavou, upravenou a spěchající ženu, které je …sát let, trefím se do tří možností.
1) Je to šťastná vdova.
2) Je to žena šťastně rozvedená.
3) Nebo, a teď pozor! Je to šťastná slečna.
Šťastných …sátiletých slečen je zatím nejméně, ale přibývají. A za třicet let jich bude určitě víc než šťastných vdov. A víte, koho naopak bude méně? Šťastně rozvedených žen, protože kdo se nevdá, ten se ani nemusí rozvádět. Logiku to má, že?
A ještě něco jsem vypozorovala. Ženy, které svým Jarouškům podstrojují, ženy, které o své Jaroušky pečují tak, že se všem kolem zdá, že je rozmazlují, tyto ženy mají svůj život mimo své domovy a mimo své Jaroušky, bohatý a tvořivý.
Ženy, které svým Jarouškům podstrojují, jsou oblíbené, obletované, jsou akční nejenom v zaměstnání, jsou akční i ve svém volném čase, i když většinou své aktivity spojují se svou prací, která se, díky nim, stává přitažlivou pro široké okolí a taková žena všechny přitahuje, podobně jako miska medu přitahuje mravence.
Ano, ženy, které o své Jaroušky pečují tak, že se všem kolem zdá, že je rozmazlují, mají svůj život mimo své domovy a mimo své Jaroušky, bohatý a tvořivý, a protože chtějí mít na svůj bohatý a tvořivý život čas a klid, pečují o své Jaroušky tak, že se všem kolem zdá, že je rozmazlují, pečují o ně a… pohrdají jimi.
A pak jsou ženy, které svým mužům nepodstrojují, protože jsou to tzv. fúrie. Fúrie nemají žádné koníčky, žádné zájmy, zajímají je jenom drby a pomluvy. Fúrie na drby a pomluvy nepotřebuje čas, klid a pohodu, protože drbe a pomlouvá pořád, a její Jaroušek jí je ukradený.
A ještě něco! Fúrie svým mužem, který je jí ukradený, nepohrdá. Nemá důvod.
Jak jsem prezidenta Zemana, „vyměnila“ za režiséra Čičváka
Dneska přijel pan prezident Zeman do svého i mého rodiště, do Kolína. V 11.45. se měl setkat s představiteli města Kolína v obřadní síni Městského úřadu, a ve 12.20. měl naplánované setkání s kolínskými občany na Karlově náměstí.
Jako kolínská zastupitelka jsem se musela rozhodnout.
Buď pojedu po osmé hodině do Prahy, na zkoušku v Činoherním klubu, kde finišujeme k premiéře hry, Klíčovou dírkou od Joa Ortona, nebo na zkoušku nepojedu, a v 11.45. se půjdu na půl hodiny podívat na pana prezidenta Zemana do obřadní síně Městského úřadu.
Zvítězila zkouška od 10.00. Čistili jsme text celé hry, zítra budeme pokračovat a večer mě čeká jeho úprava do počítače, aby se v pátek mohl opravený text vytisknout pro inspicientku, zvukaře, osvětlovače, kulisáky, i pro mě.
Není, kdo by to za mě udělal, protože v žádném divadle není nikdo, kdo by neměl co dělat. Ani v jednom divadle není nikdo navíc. Všichni máme svoji práci. A všichni víme, že jsme za svoji práci zodpovědní. Kéž by to takhle fungovalo všude.
Byla jsem tedy na zkoušce a ani mě nenapadlo, abych psala o tom, jak jsem pana prezidenta Miloše Zemana, „vyměnila“ za pana režiséra Martina Čičváka.
A přesto o tom píšu, protože mě k tomu donutily „okolnosti“.
Přijela jsem z Prahy do Kolína v 15.35., a když jsem čekala před nádražím na autobus, přišla ke mně známá.
„Tak co pan prezident? Jak jste ho na radnici přivítali?“
„Nebyla jsem tam, ale určitě byl přivítaný dobře,“ odpověděla jsem. Podivila se.
„Tys tam nebyla? Jsi přece zastupitelka.“
„Jedu z Prahy. Byla jsem na zkoušce. Máme před premiérou. Ale říkala jsem našemu režisérovi, že si dám na facebook, jak jsem mu dala přednost před prezidentem.“ Zamračila se.
„To bych nedělala.“ Rozesmála jsem se.
„Proč ne? Je to můj facebook.“
„Uškodí ti to.“
Autorka: Irena Fuchsová