Gauneři

Autor článku: Jiří Vodička Pochválen buď Ježíš Kristus, pozdravila a lehce se zarděla když mne spatřila v primářově společnosti. Odpověděli jsme až na věky sestřičko.

Primář si všiml jejího zardění, při pohledu na mne a lehce ji poškádlil.Vidím že jste se vyspala do růžova, sestřičko Klárko tak co pak nám nesete.Ven s tím.Pane primář malý Tomášek už zase pláče a není k utišení odvětila.No tak to bude nejlepší, když nám toho našeho broučka přinesete sem Klárinko, odpověděl primář.Už letím pane primář odpověděla, otočila se na podpadku a zmizela jak větřík, jen za ní zavlál býlí závoj označující církevní postavení novicek, před vstupem do klášterního řádu.

Je krásná, že kolego a nevinná,má čisťounkou dušičku,někdy si říkám,jestli je to od boha spravedlivé,když tyto květinky mají přijít o ten nejkrásnější úděl, kterým byli obdařeny přírodou a nikdy si nebudou moci pochovat v náručí svého drobečka kterého by přivedli na svět.Ale na druhou stranu, rozvíjel svou úvahu primář,bylo pamatováno i na sirotky a potřebné, kteří se octli v lůně církve a byli obdařeny božským posláním těchto pilných včeliček,jako je naše sestřička Klárka, aby jim věnovaly mateřskou péči a láskou o kterou byli osudem připraveni.Sestřička Klárka vešla do doktorovy pracovny a v náručí si nesla malého kudrnatého plačícího klučinu, který si rozmazával pěstičkami slzičky na buclatých tvářičkách.Copak Tomášku tak co pak pláčeme?Zeptal se klučiny primář.Chci maminku odpověděl klučina skrze slzičky.Maminka musela odjet na delší dobu a vrátí se jen jak to půjde, konejšil primář hošíka.Ale něco pro tebe mám Tomášku, podívej co ti maminka posílá.A primář chirurgie sáhnul do kapsy lékařského pláště, předpažil oběma rukama zaťatými v pěst k hošíkovi, tak a v které ruce to mám Tomášku.

Obě otevřít! Poručil si hošík a plácnul ručičkou do obou sevřeních pěstí primáře.Když obě tak obě, usmál se primář a otevřel obě sevřené pěsti a na otevřené dlani pravé ruky, mu zazářili,nádherné skleněné duhové kuličky.Ty kuličky ti posílá maminka Tomášku,usmál se primář.Klučina se rozzářil a rozmázl si pěstičkami slzičky na tvářičkách, vyskočil sestřičce z náručí a obratně sebral skleněnky primáři s dlaně a zajásal.Teď jsou moje a strčil si je do kapsičky u kalhot.A teď koníčka dědo poručil si.Ačkoliv by se to zdálo být nemožné,rázem se stal zázrak a důstojný a vážený pan primář všude vzbuzující respekt,se spustil na kolena a na všechny čtyři, jak se říká na koníčka a klučina na něho hupsnul obkročmo a s lékařské kapacity se stal divoký řehtající mustang, cválající po lékařském pokoji jako na divokém rodeu,za rozpustilého jásotu malého jezdce, který mu rajtoval na zádech.Dost dost dost, Tomášku začal popadat dech, šedovlasý koník a posadil klučinu na psací stůl, podíval se na hodiny na stěně a rezolutně prohlásil, konec rodea musíme pracovat, ty malý divochu a primař pohladil hošíka po kučeravé hlavičce.Otevřel dveře své pracovny na chodbu a zavolal.Verunko pojď si pro toho svého Smolíčka pacholíčka.

Z chodby do primařovo pracovny přicupitalo to nádherné sluníčko, které mne uvítalo při mém prvním setkání, na tom to nemocničním oddělení a blonďatá plavovlasá vílka si vzala malého rozdováděného klučinu do náručí, který k ní natahoval ručičky a volal honém pojď si hned po mě a s pýchou jí ukazoval lesknoucí se skleněnky na dlani.Koukej, co mi dal dědek.Tomášku teď půjdete s Verunkou do parčíku a my budeme ordinovat tady se sestřičkou Klárkou, viďte sestři, podíval se šéf chirurgie na řádovou sestřičku a otevřel dveře své pracovny, aby mohla odejít jeho dcera s Tomáškem v náručí,přičemž na mne upřela ty své nádherné kukadélka až mne polilo horko.Vida, rozhlédl se primář chirurgie po chodbě, před svou pracovnou, když otevřel dveře, aby mohla jeho dcera, s malým hošíkem v náručí vyjít z jeho pracovny.Nikde žádný pacient, pokýval spokojeně primář hlavou,tak to můžeme dokončit náš pohovor kolego,vrátil se a usedl do klubovky naproti mně.Ten malý hošík Tomášek to je takový náš nemocniční adoptovánek, vysvětloval mi primář mimořádný vztah celého nemocničního personálu, k tomu to malému hošíkovi.Tomáška tu máme už pár měsíců a zůstane zde až do konce války.Je to sirotek a dostal se k nám docela podivným způsobem, který uskutečnili jeho rodiče v zoufalém stavu, vyvolaném nenávistnými projevy násilí, vůči židovskému obyvatelstvu, vysvětloval mi primář osobní tragédii malého chlapce.Ten hošík je ze smíšeného manželství německo židovského původu a dostal se do našeho špitálu v truhle na exity, které nám dodávala firma jeho rodiny.Stalo se to v tu dobu když začaly útoky na židovské obyvatelstvo a jedná noci, nacisti jí říkají kříšťálová si vybrali jejich firmu že prý nebudou ukládat do hrobu německé zesnulé do rakví znesvěcených židovskou firmou a celá ta rodina byla tu noc vyvražděna, na podnět nacistického udavače, který chtěl zlikvidovat jejich výrobu a tím i svou konkurenci.Ráno po té hrůzné noci k nám dovezli truhly na exity, z toho vyrabovaného obchodu a v jedné zřízenci zaslechli dětský pláč a to byl náš malý Tomášek vlastně Davídek,kterého tam ukryli jeho rodiče, když se spustil ten hrozný pogrom,kříšťálové noci, i s jeho doklady a s prosbou abychom se o něho postarali.Po válce se pohlídneme po jeho příbuzných,pokud některé najdeme a když se nikdo nenajde zůstane u nás v rodině.Prozatím jsme mu dali identitu německého chlapce Tomase ze sirotčince, který zahynul nešťastnou náhodou a který zde vedou řádové sestřičky, které u nás v nemocnici vykonávají své boží poslání a díky jim za to že jsou tak obětavé a které si ho přejmenovali na Tomáška.Chlapec byl ze začátku po tom co zažil velice vyděšen, ale díky všem kteří ho zde zahrnují svojí láskou a péčí s stal místním mazlíkem a je mu tady dobře.Primář se na chvilku zamyslel a potom mi podal bílý plášť z věšáku vedle dveří.

Myslím, že vám bude kolego a teď si udělejte seznamovací kolečko po našem špitále hezky v klidu si ten náš domeček zdraví projděte, aby jste získal orientaci, kde je jaké nemocniční oddělení a já Vám dám zatím připravit nějaký zdravotní materiál ať máte ten Váš lékařský pokojík na zámečku trochu vybavený.Je to poprvé co někdo toho podivného pana Močku přesvědčil, zřídit na zámečku ošetřovnu,i když způsob jak dosáhnout toho to cíle za použití tělesných potřeb osazenstva zámečku bych jako lékař moc neschvaloval,ale jsme ve stavu kdy je možno tolerovat jisté vyjímky.Ale budíš účel světí prostředky,jak zní staré a osvědčené pořekadlo a tu léčbu co jste mu naordinoval, máte ode mne na výbornou kolego,lépe bych to neléčil ani já,s úsměvem ukončil primář náš seznamovací pohovor a já jsem si se slovy díků oblékal vypůjčený plášť svého šéfa a vydal se na seznamovací obchůzku, po mém budoucím pracovišti a hrudník se mi mohl pýchou roztrhnout z pochvaly mého budoucího mecenáše a v duchu jsem doufal, že se ještě setkám s tím nádherným blonďatým stvořeníčkem,které mě při mém prvním setkáním s ní tak příjemně znejistilo.

Autor: Jiří Vodička; foto: internet