Co žena nikdy neřekne a muž nikdy neudělá

Autor článku: Irena Fuchsová Maloměsto – ale moje město.

Co je malé, to je hezké. Co platí určitě u žen, neplatí u malých měst. Ano, malá města jsou většinou hezká, ale co někteří lidé v nich? Jak je to s nimi?
Zadala jsem si na internetu: Závist na maloměstě, a zjistila jsem to, co vím. Existuje. Neříkám, že v každém malém městě, ale v Kolíně určitě.
Nemluvím o závisti kvůli majetku, ale o závisti kvůli tomu, že někdo umí něco víc, a díky tomu se o něm ví i za hranicemi jeho maloměsta a uznávají ho i mimo jeho maloměsto.
Už před cca čtyřiceti lety jsme o této maloměstské závisti mluvili s mými kolínskými kamarády, a došli jsme k závěru, že je to tím, že ten, kdo něco opravdu uměl nebo umí, odchází z Kolína do Prahy. A v Kolíně zůstávají ti, kteří toho prostě tolik neumí. Ale to je přece normální a děje se to všude. A tam, kde není maloměstská závist, si takových lidí, kteří se dokázali prosadit i mimo své malé město, váží a jsou na ně hrdí. A právem. Někdo, kdo pochází z našeho malého města, dokázal něco víc, něco, kvůli čemu se o něm ví i mimo naše malé město.
Což o to, ti, co něco uměli, a z Kolína odešli většinou do Prahy, jsou za vodou. Kolínská maloměstská závist se jich netýká. Ale ti, co v Kolíně zůstali, i když něco umí, a ví se o nich i za hranicemi jejich maloměsta, to dostávají od svých spoluobčanů „sežrat“. A nezbývá jim, než si zvyknout.
Tenhle blog opravdu nepíšu kvůli sobě. Já si zvykla už před pár lety. Píšu obecně o maloměstské závisti.
Když jsem nedávno potkala svoji spolužačku od první třídy, a ona šla s vnučkou a ukázala na mě – věděla jsem, že neřekne, Haničko, s touhle paní jsem chodila do třídy a ta paní je spisovatelka! Kdepak! Vnučka jela na tříkolce a moje spolužačka jí přikázala, přejeď tu paní! Lekly jsme se obě, já i její vnučka. Naštěstí to dítě řeklo, babí, to se nedělá.
Tenhle blog opravdu nepíšu kvůli sobě. Jsem zvyklá.
V červnu 2013 mi vyšla autobiografická kniha, Když světlo projde špínou, zůstane čisté. V Kolíně jsem se narodila a žiju tady stále. A tak je v té knize i o Kolíně. A o lidech, kteří byli a jsou kolem mě.
„Tys prej vo mně psala v tý knize, lidi mi to říkají, a jsou naštvaní, že jsi mě tam pomlouvala,“ řekla mi jedna kolíňačka měsíc po tom, co kniha vyšla.
„Tak si to přečti,“ odpověděla jsem a ona odmítla. Že to číst nebude.
Po roce jsme se k mé knize opět vrátily.
„Tak si to přečti,“ řekla jsem jí opět a ona opět zavrtěla hlavou.
„Ne, nebudu to číst. Co kdyby to byla pravda, tak to bych ti musela rozšlapat držku.“
Jak jsem už řekla, tenhle blog o maloměstské závisti opravdu nepíšu kvůli sobě. Zvykla jsem si už dávno.

Autorka: Irena Fuchsová