Gauneři

Autor článku: Jiří Vodička Čára a špunt, byli takoví, tak jak si je kamarádi na zámečku nazvali. Byli kamarádi kteří se hledali až se našli zrovna tam.Čára měl bez dvou centimetrů dva metry a Špunt metr šedesát.

Jedli spolu, seděli spolu, spali na jedné palandě, dělili se o vše stejným dílem a jeden bez druhého nedali ani ránu.Zrovna si to šinuli vesnicí Podhořím, s důležitým posláním k Podhořskému kováři s kterým zámeček udržoval velice výhodné obchodní vztahy.Oba čímani se loudali od Bukova k vesnici Podhoří,táhnoucí za sebou vyzáblou hemelku v důchodovém věku, kterou měl zámeček ve výbavě jako možný přepravní povoz, který jim byl ponechán a nezrekvírován vojskem, neboť při pohledu na tuto kobylku zapřaženou do vozíku, každého jímal soucit, s tímto nebohým tvorem.

Čárovi roztrhané tepláky plandaly kolem jeho vyzáblých nohou s vystouplými kotníky, které připomínali revmatické ukázky pro lékaře a jeho štýflata s nadměrnou velikostí vířily prach na hliněné cestě, .Zato mrňavý Špunt, vedle něho poskakoval, jak neposedná špulka na šicím stroji.Na káře pod popelem z kotelny který pravidelně vyváželi za vesnici Podhoří na skládku měli tito dva nerozluční výtečníci, zamaskován kontraband pro kováře.Hele mrkni, hele mrkni, poskakoval Špunt z jedné strany prašné cesty k druhé starně a nakukoval přes ploty chalup do dvorků, kde by se dalo co šlohnout.Prosím tě neposkakuj tady jak pumlíč, oháněl se po kamarádovi veslovitou rukou Čára.Ještě si nás všimnou místní a v tu ránu tu máme obecního drába.Hele kámo, myslíš že v tom rybníčku bude něco k mání?Zavětřil Špunt když si cestu ke kovárně zkrátili kolem obecního rybníčka za humny vesnice, vedle kterého stála požární zbrojnice.No jo, to by mohlo, Špunte zamyslel se Čára a chvilku mu to trvalo, jelikož byl pomalejšího myšlení,pro které si z něho na zámečku dělali šoufky.

No jo, opakoval stále a natáhl své plachtovité uši k rybníčku,odkud zaregistrovali bohu libé mlaskání z vody, jak kapříci ocucávali rákos.Jedem blíže rozhodl Špunt a oba navedli kobylku k rybníčku, aby se mohla napojit a Špunt sáhl do kapsy, kde měl patku chleba pro kobylku, ulomil pár kousků chleba a hodil je na hladinu rybníčku.Hele hele Čáro to je nadílka zajásal Špunt, když se hladina rybníčka rozvířila rybími tlamičkami, které se vrhali po hozené návnadě a hned se rozhlížel okolo rybníčka, jak ty šupináče dostat z vody a nepřijít k úhoně.Jak se tak rozhlížel,utkvěl mu zrak na elektrických sloupech podél druhé strany rybníčka, přivádějících elektřinu do vesnice a při pohledu na lesknoucí se dráty natažené mezi sloupy, ho políbila můza geniality a dostal nápad.Pojď kámo vzal kobylku za chomout a s Čárou obešli rybníček, jehož část byla skrytá vrbovým porostem, zajeli s povozem až ke kraji rybníčka, nechali napojit kobylku, poté ji odpojili od vozíku a odvedli přes cestu do březového hájku.

To jsem zvědav, co jsi zase vymyslel uvažoval Čára nahlas a stále mu nedocházelo, proč ho jeho kamarád táhnul kolem rybníka až do houštiny pod těmi sloupy s elektřinou.Hned ti to vysvětlím dirigoval Špunt svého kamaráda, který měl opožděné chápání, ale až oběhneš rybník a přineseš támhle tu halapartnu ukázal Špunt na požárnický hák, na strhávání hořících krovů chalup,který byl zavěšen na okapu požární zbrojnice.Tak se dívej kámo, Špunt odpojil ocelový řetěz na postroji koníka propojující jejich káru.Vyskočil na naloženou káru.Teď mi podej tu halapartnu a vyskoč za mnou pobídl svého kamaráda,zahákl jeden konec oka řetězu na kovovou špičku požárního háku a zbytek řetězu spustil do rybníčka, uchopil nástroj za dřevěnou násadu a zavěsil požární hák na elektrický drát vedoucím nad nimi.

No tě pic úžasem otevřel Čára pusu, při pohledu na omráčené ryby elektřinou, které se objevily na hladině břichem nahoru. A jedem, na to! Zavelel Špunt a odhákl hák s elektrického vodiče a hodil jej i s řetězem na zem vedle vozíku.Tady máš pytel vytáhl pytlovinu z pod kozlíku na jejich vozíku, vlítni do vody a pober co se dá než někdo přijde a já jdu pro kobylku, zapřáhnem a mažeme pryč, než nás spatří někdo z toho jejich lajtmančaftu a budeme v průseru.Mrkej kamaráde, ukazoval Špunt kamarádovi plnou bundu bílých hřibů kterou si musel svléknout aby je vůbec pobral když se vracel s kobylkou, byly tam pod remízkem, to bude mít kovářka radost.

To je žrádlo, to je žrádlo,poplácával Špunt pytel mrskajícíh se šupináčů pod plachtou na káře,když ujížděli opět ke kovárně kolem požární zbrojnice, na jejíž okap opět vrátili požární hák s díky místním hasičům.Ještě že nás nedrapli, zahuhlal Čára,kterému to teprve docházelo, co by je čekalo za tento rybniční pych to by jsme dostali pěkně na prdel,.Jo prdlajz na prdel zařechtal se Špunt,jo dali by nám přes držku, to je to nejmenší, popisoval Špunt kamarádovi utrpení, které by je čekalo.Postavili by nás ke zdi a nebo by nás šoupli do koncentráku, šklebil se Špunt když viděl jak se jeho kamarádovi hrůzou potí čelo. Ale neboj se kamaráde dnes jsou všichni na nějakým Norimberským candrbále, vyselo to vyvěšené na plakátu u vjezdu do vesnice, zůstali tu jen starý babky, aby mohli večer podojit kozy a pár Čechů jako je náš kovář,uklidňoval Špunt Čáru který se klepal na kozlíku jako by měl zimnici.

Autor: Jiří Vodička; foto: internet