Jak jsem se jezdil koupat se zastávkou v řeznictví.

Autor článku: Jaroslav Petřík V dobách hlubokého socializmu, avšak současně dobách mého mládí, studia jsem o prázdninách jezdil na kole, později na pionýru na jedno oblíbené koupaliště na okraji Prahy.

Cesta vedla kolem prodejny řeznictví-Masny, kde jako vedoucí i jako jediný prodavač pracoval můj bratranec Míla.

Uvedené mělo pro mne, jako studenta jednu výhodu. Stavěl jsem se u bratrance, on si mě se džbánkem poslal pro pivo a jako odměnu jsem dostal buřtíky či podobnou svačinu.

Proč to píšu ?
Neustále narážím na internetu na snímky z prodejen masa z té doby na kterých za prodavačem je stěna s háky či police, zásadně prázdné, jakožto doklad, že maso nebylo, viz uvedené foto.

Popíši proto, jak vypadala ta prodejna bratrance Míly a nejen ta jeho , ale i ostatní.
Míla měl ze strany prodejny, kam chodili nakupující vchod do místnosti –lednice.

Místnosti chlazené až nepříjemně pro pobyt, zato vyhovující těm polovinám rozporcovaných prasat a dalším zavěšeným kusům hovězího. Pak tam měl pult, kde to maso z těch velkých kusů porcoval. Takže když přišel kupující, tak Míla odešel do té lednice, tam podle přání zákazníka nákup připravil a ve vlastní prodejně pak zvážil a prodal.

Uvedené je nejen vzpomínka pamětníka, ale též vysvětlení skutečnosti, která se může jevit jako záhada. Myslím to, jak je možné, že dle statistik se za socializmu prodalo více masa v absolutní hodnotě, tak v přepočtu na hlavu než nyní, když tehdy v prodejnách maso nebylo, na hácích neviselo a nyní jsou plné pulty.

Jsem si vědomý toho, že uvedené je informací především pro mladé, ale zajímavé to považuji i pro seniory, tedy Váš portál, či jak se to nazývá, pro konfrontaci názorů.

Autor: Jaroslav Petřík