Gauneři

Autor článku: Jiří Vodička Když jsme opět stoupali po těch nádherných schodech a vraceli se do zámku, stačil jsem říci Valdovi.Tak pánové smekám před vámi, proto že to co jsem tady před chvílí viděl, už asi nikdy neuvidím.

No to uvidíš, obrátil se ke mně Valda s úsměvem a stále, proto že v tom jedeš s námi všemi.Myslel jsem tím jak si vyjádření obdivu, pro to co jste tady vybudovali,obhajoval jsem se. Ale proč, byla posledně ta komedie u snídaně s tím tvrdým chlebem? Když tady máte takový blahobyt,ještě jsem sondoval na Valdovi.No vono, to je kvůli té Močkovo staré rachejtli aby něco někde nežvejkla. Proto jsou tam u toho průchodu na farmu ty nápisy o minách, toho se vona bojí jak čert kříže, aby ji to tam náhodou neustřelilo prdel, když by se někdy utrhla a chtěla vejít na tu pěšinu k naší farmičce. Hele Valdo proč my dodáváme Profesorovi do špitálu ty nutrie a ne ty ušouny z králíkáren? Zeptal jsem se ještě než jsme vešli do vrat na nádvoří.Ty králíky tam dodáváme taky,ale profesor si dělá nějaké lékařské výzkumy a tak podává tyto hlodavce k jídlu těm, co jsou po různých operacích střev a pozoruje jaké účinky na hojení má tato strava, von se ještě specializuje na jakou si stravovací vědu,což je pro mne Španělská vesnice.Vysvětoval mi během chůze, do mého příbytku.A abys se dozvěděl více, zítra jdeš na celý den do špitálu,profesor si tě tam vyžádal chybí mu personál, tak se těš na makačku.V duchu jsem zajásal při tom sdělení od Valdy těšíc se na setkání s tou kráskou, až se na mě Valda překvapeně podíval.Ty jsi se nějak rozzářil,zakroutil nechápavě hlavou.Poprvé vidím jak se někdo těší do špitálu.

Ráno, ihned po obvyklé snídani, začal útok na šrajtofle a city příznivců, Německého národa a na jeho vítězné tažení,neboť finance na udržení válečného žrouta už docházejí a proto Močka nechal opět, za jeho divadelních proslovů o nutnosti finančně podpořit umírající válečnou hydru, nastoupit celý ústav, z čehož měli všichni chovanci obrovskou zábavu a důležitě a za jeho žvatlavých proslovů, jim přiděloval očíslované žebradla s nadějí že je přinesou zpět plné až po okraj.Na Německý soldát, na konečné vítězství Německé armády,ozývalo se všude, kde raubíři ze zámečku pročesávali jednu ulici za druhou, třískaje kasami v kterých zvonily drobné mince a zvláště si dávali záležet na namóděných německých frajlích, s naleštěným odznakem háknkrajce na klopě, obleku,zvláště když se chtěly vyhnout milodaru a čučely jinam předstírajíc že jsou zaujatí nějakou činností.Ale nic jim to nebylo platné, když na ně začali útočit naši kluci s nastrčenou plechovkou pod jejich nosem, s říšským emblémem na víku a netrpělivým potřásáním před nosem, čemuž neodolal nikdo.S kyselým ksichtem si sahali do peněženek a tak dlouho se přehrabovali v drobných až našli ten nejmenší peníz, který pak s vražedným výrazem vhodili do plechového žebradla.

V přeplněné tramvaji, drkotající po zvlněných kolejích, na vymletých žulových kostkách městské dopravy začínalo být dusno a mrňavý a hubený prcek Loudil, si připravoval půdu pro doufajíc bohatou žeň.Loudil byl pravý dlouhoprsťák zlodějíček, všemi mastmi mazaný, který by dovedl vyloudit z jalové krávy tele a jeho nejoblíbenější zábava bylo štárat se zazobancům v šosech či zavazadlech,zvláště těm co se honosili příslušností k těm, co vyřvávali Heil a zvedali při pozdravu pazouru, jako by chtěli dosáhnout do nebes.

Jdu na to připravil si Louďa, tak mu říkali na zámečku strategii, jak očesat nejvíce zazobanců, které si již vyhlédl, mezitím co se prodral od jednoho konce tramvaje k druhému.Dneska si na Vás smlsnu, za ty židi, vy parchanti rasistický, umínil si když si přečet nápis na plakátu na okně tramvaje zakazující vstup do tohoto dopravního prostředku, židovskému obyvatelstvu.Na příští zastávce když nastal frmol, při nástupu a výstupu do tramvajky, se natlačil do dřevěné sedačky na nejdelší štrece mezi zastávkami,ohnul se ke kolenu, jako když si natahuje podkolenku a opatrně vytáhl s krabičky zasmrádlé vejce, které do té doby opatroval jako oko v hlavě, aby mu náhodou nekřuplo v kapse a nepřivedlo ho do neštěstí.A šup tam s ním.

Louďa s citem rozkoulel vejce pod lavicí, proti stěně druhé lavice, na druhém konci tramvaje a chvilku zatajil dech až uslyšel křupnutí z druhého konce tramvaje.Ruplo s úlevou si odechl a hned natáhl do nosních dírek.No jo je to tady, ucítil známý puch pukavčete.Tramvají se začal šířit odporný zápach, který lahodil Louďovi,který blesku rychle využíval nastálého zmatku,vyvolaného puchem, který se šířil mezi pasažéry.A čilý Louďa s jeho drobnou postavičkou, se čile proplétal mezi pasažéry jako ještěrka a jeho mimořádně dlouhé prstíky,s jemností kouzelníka se ponořovaly do šosů, kapes a zavazadel, těch, které si předem vytipoval a přitom měl veliký ohled na ty, kteří by mohli jeho zlodějským skotačením přijít, do nezasloužené újmy.Zatím co pasažéři lapali po dechu, tlačili se co nejblíže k otevřeným oknům tramvaje, nevěnovali pozornost kapsářskému řádění Loudila, který se systematicky propracovával až k zadní výstupní plošině vozidla.A to největší překvapení čekalo na cestující v tramvajce, když dojeli do určitého místa kde na ně připravil past Louďovo komplic Brzda.

Ten si seděl u parčíku na lavičce poblíž zastávky, kam se měla dokodrcat tramvajka a a potěšením vyčkával na výsledek toho co vymysleli oba podnikatelé, v tomto kapsářském finančnictví.To jsem zvědav na ten fofr,přemýšlel Brzda, jak to zabere, až najede tramvaj na slepé patrony, které rozestavil na kolejnice po kterých si to štrádila tramvaj a začnou práskat.Brzda zašlápnul nedopalek cigarety podpadkem a vstal z lavičky, když se tramvaj vyřítila ze zatáčky a s pronikavým zvoněním se blížila k němu.PRÁSK,PRÁSK PRÁSK ozývalo se pod koly tramvajky, když se její ocelová kola valily přes nábojnice, jako při střelbě s kulometu. Do toho se ozývalo divoké skřípění brzd, jak začal řidič tohoto ocelového monstra šíleně brzdit, domnívajíc se že jde o střelbu po jeho voze a divoká vřava cestujících kteří se valili z tramvaje, lapajíc po doušku čerstvého vzduchu, kteří se chtěli zachránit z útoku na jejich tramvaj, domnělými partyzány, při čemž tomu všemu dávali korunu obezitní německé fraile zašprajcované mezi výstupními dveřmi tramvaje, namačkané do svátečního dirdlu, jedoucí někam na jejich jakou si sudeťáckou slavnost lajtmančaftu a řvoucí.Partyzánen, partyzánen hilfé hilfé.

To je lahodička, to je žůžo co? Ozvalo se vedle Brzdy a po jehož pravici se objevil Loudil kterému se podařilo uniknout jako prvnímu, z této vřavy a zmatku který naplánovali společně Brzdou a který již při prvních ranách pod koly tramvaje, stál na stupačce tramvaje aby mohl vyskočit jako první a uniknout, nežli se ti haklíci jak jim říkal z tramvaje vzpamatují, zjistí, že jsou očórovaní a začnou hledat viníka.Dej mi cigárko natáhl Loudil ruku ke svému kamarádu.Musím si dát šlučka abych se uklidnil,dneska jsem se překonal a ukázal pod bundou armádní Německou parabolu.

V tom zmatku jsem či švihnul nějakému důstojníku, který se tam tlačil na nějakou kozatou Gertrudu měl držku v tom jejím výstřihu, tak jsem mu ji vytáhl.A mrkej vysypal zpod bundy hromadu peněženek.To byla žeň to se nám povedlo s tím smrdutým vejcem a bouchačkami na kolejích.Tak to podělíme polovinu pro nás, odpočítali z hromady peněz co vysypali z peněženek polovinu a polovinu jako vždycky,strčili do papírového sáčku a když se vraceli okolo dětského útulku, který vedly řádové sestry v hodili tu obálku s penězi do kasičky na milodary vedle dveří do útulku.Stále mi není jasný proč jim to nedáme přímo do ruky?Zeptal se Brzda kamaráda.A ty si myslíš že by to přijaly, když by se dozvěděli jak jsme ty prachy získali.No jo to mě taky nedošlo,podíval se na průčelí útulku,kde bylo napsáno.Přicházej v míru a budeš vítán.

Autor: Jiří Vodička; foto: internet